Předně chci říct, že ačkoliv se mi první díl Brán Skeldalu strašně líbil a je to vlastně můj nejmilejší krokovací dungeon, vůbec mě nezklamalo, že díl druhý šel jinou cestou. Ona to není jen tak ledajaká žánrová fúze adventury a RPG. Totiž Pátý učedník je naprosto plnohodnotnou point'n'click adventurou se vším všudy. RPG a soubojový systém je pak už jen třešničkou navíc.

Onen soubojový systém je podle mě dobře řešený a bavil mě. Ke konci už přicházel stereotyp, ale hra je celkově dost krátká na to, aby to začalo nějak štvát. Obtížnost není velká, pokud zvolíte dobrou strategii. V okolí Rovelandu jsem si vystačil s magickým štítem a blesky, v okolí Moharnu zase s golemem se všemi vylepšeními, případně hlubinou. Zabili mě jen párkrát a to jen díky tomu, že se čas od času stane, že začínáte v souboji jako poslední, a ani se nemusíte dostat na řadu (dle mého poměrně nevyřešené).

Příběh je sice naprosté klišé, ale potěší navázání na první díl a úvod do něj je dobrý. Chybí tu však jakékoliv zapamatováníhodné momenty. Hrou proplouváte, ale nic víc.

Co bych chtěl však vypíchnout, je hudba. Prakticky všechny skladby, co tu jsou, mají nápad a do hry se výborně hodí. Dabing je rovněž na vysoké úrovni. Grafika mi také sedla. Používání předmětů je poměrně logické, obtížnost je vyšší v místech, kdy se po vás chce kouzlit v místech mimo boj, protože za a) vám to vůbec nemusí dojít, za b) kouzel je hodně.

Zásadní nedostatky vidím jen dva, a sice v kvalitě příběhu a v krátkosti. V rámci žánru adventury to lze skousnout, ale v rámci RPG je to jen taková jednohubka, teprve jsem se začínal rozjíždět.