Z Dishonored mám poměrně rozporuplné dojmy, na jednu stranu hra, která se vymyká současné produkci a vracející se někam do roku 2000, pokud vypnu indikátor úkolů a předmětů, rozehraji ji minimálně na nejvyšší obtížnost. Na druhou stranu hra, co je děsně překombinovaná, zjednodušená, v něčem nedotažená, že je nutné ji hned neoficiálně upravit a silně modifikovat. Více než padesát ocenění hra roku mi tedy přijde dosti přehnaných. Dnešním hráčům fakt stačí málo.. Pravdou ale je, že jde jinak o velmi zábavnou věc, kdy se dá leccos prominout. Přes určité věci jsem se přesto nepřenesl.

Od takového Thiefa II se hra příliš neliší, přibyly pouze speciální dovednosti hlavní postavy, úkoly jsou dynamické, nikoli pevně dané. Po jejich splnění nemá hráč přehled, kolik se mu jich podařilo již splnit. Naštěstí to nijak nevadí. Ukládání je libovolné, akorát při určitých situacích ukládat nejde, jak se mi párkrát stalo. Herní doba nezvykle dlouhá, misí pouhých devět, kdežto hodně rozsáhlých, není tak problém nahrát několik desítek hodin. Obdobu secretů zastupuje sbírání run a amuletů, mnohdy pracně ukrytých. Některé lze získat i bez použití srdce. Tím je zajištěn značný průzkum lokací. Mžik je asi nejefektivnější věc zde přítomná, nabízející neotřelý pohled na klasickou hratelnost.

Vadila mi grafika v defaultní podobě, až po pečlivé úpravě, použití několika dalších programů, konečně lahodila mému zraku. Unreal engine 3 asi příliš náročný není, má výbornou optimalizaci a se SweetFX mu nelze nic vytknout. Při spuštění hry bohužel absentuje obvyklý dvojklik, protože neustále vyskakuje steamservice. V jednom případě otevřen a vykraden zamčený trezor, přestože k němu Corvo ještě neznal správnou kombinaci. Příběh to nijak nezaznamenal a jiná postava mě později poslala tentýž sejf vykrást. Daň za přílišnou volnost hráči a nepromyšlení několika variant postupu ze strany vývojářů. Ovládacích kláves není zrovna málo, kdybych hru pár dní, týdnů nehrál, zapomněl bych to. Do dokumentu zaznamenáno, i pro ověření, že si to pamatuji dobře a Dishonored se mi už dostal dostatečně pod kůži.

Herní náplň docela rozmanitá, byť nastolené tempo nedokáže hra plně držet na maximu, vynahrazuje to sada těch nejoriginálnějších kapitol. Zejména odlišujícím pojetím a zážitkem. Zabitá a omráčená těla stráží systematicky schovávána někam do stínu, házena do vody, abych z toho měl ten správný pocit. Schopnost rozprášení těl v prach přijde vhod. Krysy nesnáším, pokaždé dám load, jakmile mě koušou. I po aplikaci Ultimate Difficulty modu snadné, ačkoli nehráno čistě stealth, kdy věci z výbavy nejspíše nutné jsou. Kontaktní souboje s mečem atmosférické, kruhová nabídka na prostředním tlačítku myši intuitivní. Level design si o opáčko přímo říká, přehršel schopností též. Z jednoho dohrání těžko podchytím víc, ale oceňuji, že se do podobného počinu někdo vůbec pustil.