V posledních letech se žánr survival horroru poněkud změnil. Tyto hry pomalu ale jistě přestávají být o tom, kterak u nich hráčům srdce buší div jim nevystřelí ven až na orloj. Naopak se čím dál více snaží být typickými bumdžratatata blockbustery. Isolation nás ovšem bere zpátky do dnů slávy her jako Resi2 a Silent Hill - hodně času strávíte schováváním, páč tak to má být. Se zásobami a municí musíte jednat rozvážně neb je jich nedostatek, páč tak to má být. V situacích, kdy vás tlačí čas, jednoduše musíte přemýšlet rychle, páč TAK TO MÁ BÝT!

Mnoho z těch několika negativních recenzí, které jsem zkouknul a přečet, výše zmíněné elementy označují jako negativa, která táhnou hru dolů. Podle mě se tedy jedná hlavně o to, že realita se ne úplně sešla s očekáváním. Nikoliv o to, že by hra opravdu měla jakékoliv zásadní problémy. A jo, tohle by byl problém, kdyby ovšem developeři od samotného počátku vývoje nevysvětlovali, že tohle NEBUDE bumdžratatata s pulsující puškou v prackách a nedosažitelnou "game over" obrazovkou.

Tahle hra je děsně intenzivní hned zkraje. Nejdřív jsem si říkal, že nejděsivější tu nebudou ani tak moc samotné interakce s Xenem, jako spíš hlavně ta aura hrůzy vytvořená tou možností, že na mě Xen může kdykoliv kdekoliv říct sííír. Tahle hypotéza byla samozřejmě v hajzlu sotva jsem se opravdu s Xenem prvně setkal. Na začátku hra přímo exceluje na poli budování napětí, v tomto směru má za posledních pár let opravdu jen pramalou konkurenci. Bohužel, prohodit pár slov se zbytkem posádky a řádně prozkoumat všechny útroby naší lodičky je možné jen velice lajt, takže příběh se nerozvíjí tak, jak by mohl. Na palubě vaší vlastní lodi strávíte trestuhodně málo času, což se mi jeví jako promrhaná šance hráčovi poskytnout ze pár dobrých tutoriálů jednak na herní mechanizmy, tak právě i na příběh.

Co se týče strachu z neznáma a z toho, čemu se hráč právě tak tak vyhnul, hra s tímhle žongluje přímo mistrně. Dobré survival horůrky hází cíle do míst, které člověka nutí jít a postavit se přesně tomu, čemu se za žádnou cenu postavit nechce. Tady je to vykonáno tím stylem, že hráči hra ukáže, jaká nebezpečí jej v jisté oblasti čekají těsně před oným cílem, a tak hráče nutí jít zpátky tou oblastí, ze které právě sotva živ uniknul. Toto udržuje tempo hry hodně vysoko, přestože některé části vskutku jsou trochu repetitivní.

Okomentovat musím i tunější crafting. Je neskutečně prostý, ale o to užitečnější. Velice zřetelně vidíte, jaká součástka jde kam a jak při tvoření všech udělátek. Blueprinty rozházené po mapách opět pomáhají udržet tempo, a ta euforie, když konečně najdete to jedno konkrétní udělátko (jako třeba to krásné EMPéčko v oblasti zamořené superandroidy), které vám zachrání život a pomůže k dosažení vašeho cíle, je jednoduše k nezaplacení. A taky relativně bezkonkurenční.

Nicméně, to co opravdu dělá tu hru tak dobrou jsou ty nejmenší detaily. Váš detektor pohybu je nesmírně důležitou pomůckou a ano, budete dumat nad tím, jak jste bez něj sakra dokázali přežít tak dlouho. Ale ani tento velmocný svatý grál všech nástrojů není dokonalý, a někdy se opravdu umí chovat jako správný kus šrotu. Někdy totiž s oblibou hodí glitch, kvůli kterému na něm třeba uvidíte tečičku v místě, kde vlastně vůbec nic není. Nebo zduplikuje tečky pro jednu jedinou ... bytost. Tyhle momenty mizí stejně rychle, jako se objevují, ale i tak se jim daří vám až nepříjemně efektivně zrychlovat puls.

Hra je to vskutku kapku dlouhá, a chvílemi vskutku kapku únavná, ale celkově je to napětí, se kterým se budete cílevědomě hnát (tedy plížit) kupředu, natolik podobné tomu z původního filmu, že se opravdu budete cítit jako nedílná součást tohoto univerza.

Lidi žbreptaj, že tohleto není ta Vetřelčí hra, ve kterou jsme všichni doufali. Osobně si ani neumím představit, jak to soudruzi z Kreativního Ansámblu mohli udělat líp. Pokud hledáte opravdu strašidelný Vetřelčí zážitek, což ta Izolace v názvu naznačuje, pak vězte, že přesně toho se v téhle hře dočkáte.

#Spoopygameoftheyear