Jen velmi těžko budete hledat mezi RPG hrami surovější a uvěřitelnější svět. Záměrně pominu knižní předlohu, potažmo seriálovou/filmovou. CD Projekt pracoval na prvním Zaklínači poměrně dlouho, ale vytrvale a tvůrci velmi pečlivě zvažovali, jakým způsobem nám chtějí hru přednést. A dokázali stvořit opradový unikát, RPG nevídaných rozměrů, s uvěřitelnými reáliemi politiky a uvěřitelných lidských vlastností, jednání a chování.
Nic není černobílé, neexistuje vždy dobrý konec, nemůžete se pokaždé správnou kombinací odpovědí dobrat k pozitivnímu rozřešení. Vaše rozhodování ovlivňuje průběh hry velmi hluboce a v těch nejtěžších chvílích si vybíráte spíše mezi větším a menším zlem. Co je ale důležité - rozhovory mají hlavu a patu a jsou racionální, možnosti vašeho rozhodnutí jsou racionální a všechno dává smysl. Není tu snad žádná slabší chvilka, kde by došlo ke zvratu na základě nějakého stupidního rozhodnutí - hra vám nic takového ani nenabídne. Způsob vedení rozhovoru ve své době neměl u jiných her konkurenci, dialogy si zaslouží velké plus.
Další pozitivum je stylizace světa, resp. jeho vykreslení z knižní předlohy. Lokace a prostředí jsou silně autentická, originální a slovanská (!). Někdy mi ale přišlo trošku škoda, že autoři nezpracovali svět jako otevřený. Možná to ani nebylo v plánu, nebo je limitoval engine (loadingy v původní hře byly šíleně dlouhé). Drobná výtka patří příliš velkým interiérům, které neodpovídají vnější velikosti domů. Nejvíce je to znát ve vesnici na blatech ve druhé kapitole, kdy se po vstupu do miniaturní chatrče nad vámi rozvine dobré tři metry vysoký strop. Vetší výtka patří neviditelným zdem v otevřeném prostranství. Prostě nemůžete seskočit z půmetrového kopečku, musíte jej obejít, protože hra nezvládá ostřejší převýšení, nebo co... Zajímavé, že ve stokách Geralt v pohodě vyleze ze žlabu na ochoz...
Příběh je politicky zaměřený, propletený a vyžaduje hráčovu pozornost. Na druhou stranu je relativně lineární, stejně se vždy doberete k jednomu konci, akorát teďka naštvete Pepíka, příště zase Jardu. To ale není kritika, i přes tuto linearitu je vám dopřáno dost prostoru pro vaší interpretaci, názor a následné rozhodnutí. Nikdy jsem neměl potřebu použít třetí neexistující možnost. Postavy hovoří hovorově a vulgárně, ale není to přehnané, působí to přirozeně - a to není tak jednoduché udělat. Zaklínač není pro děti, žádá si dospělého hráče a zmíněná surovost světa a postav je katalyzátorem pro snadnější ponoření se do děje.
Technicky hra drobet pokulhává, což přisuzuji velmi hluboké modifikaci enginu (80% překopáno). Přechody mezi hraním a dialogem jsou zvláštní, postavy jsou zabírány, jak k sobě přicházejí a nelze to přeskočit. Animace tváří a řeč těla je velmi nevýrazná a trochu narušuje jinak skvělou uvěřitelnost charakterů. Český dabing neni nejhorší, ale nesedí mi, anglický mi přijde velmi dobrý a originální polský... těžko soudit, mám problém se nesmát =) (nechci tím nikoho urazit).
Soubojový systém se pokouší o originalitu, tvůrci se chtěli vyhnout zuřivému klikání á la Diablo, jenomže se z toho stalo takové pomalejší Diablo. Tři styly (silný, rychlý, skupinový) mi nevadily a rychle jsem si zvykl. Talentový strom je košatý, ale některé schopnosti mi přišly zcela zbytečné. Vůbec jsem nepochopil, proč jsou ve hře různé cepíny, řemdihy, sekery a další zbraně. Zaklínačské meče jsou vždy lepší, potažmo jsem si nechal vyrobit meč z meteoritu a později jsem našel speciální meče, které jsem vyměnil asi jen jednou za další ještě trošku speciálnější. Alchymie je velmi propracovaná a přísad pro elixíry je nepřeberné množství. Velmi oceňuji přítomnost rejstříku, bestiáře a dalších záznamů o postavách apod. Popisky jsou převážně bohaté a nepůsobí jen jako nutná zmínka (kromě popisu alchymistických přísad, ty jsou velmi stručné).
Psát komentář o Zaklínači není zrovna jednoduché, důležitých aspektů hry, o kterých je záhodno se zmínit, je mnoho. Na druhou stranu, plácat o nich slovy je jako házet hrách na zeď, prostě si to zahrajte, fakt to stojí za to x) A to i přes těch pár bugů a technických nedokonalostí. CD Projektu se povedlo vytvořit velmi silnou hru a značku - ne jenom komerčním úspěchem, ale zejména komplexností a kvalitou.
Nic není černobílé, neexistuje vždy dobrý konec, nemůžete se pokaždé správnou kombinací odpovědí dobrat k pozitivnímu rozřešení. Vaše rozhodování ovlivňuje průběh hry velmi hluboce a v těch nejtěžších chvílích si vybíráte spíše mezi větším a menším zlem. Co je ale důležité - rozhovory mají hlavu a patu a jsou racionální, možnosti vašeho rozhodnutí jsou racionální a všechno dává smysl. Není tu snad žádná slabší chvilka, kde by došlo ke zvratu na základě nějakého stupidního rozhodnutí - hra vám nic takového ani nenabídne. Způsob vedení rozhovoru ve své době neměl u jiných her konkurenci, dialogy si zaslouží velké plus.
Další pozitivum je stylizace světa, resp. jeho vykreslení z knižní předlohy. Lokace a prostředí jsou silně autentická, originální a slovanská (!). Někdy mi ale přišlo trošku škoda, že autoři nezpracovali svět jako otevřený. Možná to ani nebylo v plánu, nebo je limitoval engine (loadingy v původní hře byly šíleně dlouhé). Drobná výtka patří příliš velkým interiérům, které neodpovídají vnější velikosti domů. Nejvíce je to znát ve vesnici na blatech ve druhé kapitole, kdy se po vstupu do miniaturní chatrče nad vámi rozvine dobré tři metry vysoký strop. Vetší výtka patří neviditelným zdem v otevřeném prostranství. Prostě nemůžete seskočit z půmetrového kopečku, musíte jej obejít, protože hra nezvládá ostřejší převýšení, nebo co... Zajímavé, že ve stokách Geralt v pohodě vyleze ze žlabu na ochoz...
Příběh je politicky zaměřený, propletený a vyžaduje hráčovu pozornost. Na druhou stranu je relativně lineární, stejně se vždy doberete k jednomu konci, akorát teďka naštvete Pepíka, příště zase Jardu. To ale není kritika, i přes tuto linearitu je vám dopřáno dost prostoru pro vaší interpretaci, názor a následné rozhodnutí. Nikdy jsem neměl potřebu použít třetí neexistující možnost. Postavy hovoří hovorově a vulgárně, ale není to přehnané, působí to přirozeně - a to není tak jednoduché udělat. Zaklínač není pro děti, žádá si dospělého hráče a zmíněná surovost světa a postav je katalyzátorem pro snadnější ponoření se do děje.
Technicky hra drobet pokulhává, což přisuzuji velmi hluboké modifikaci enginu (80% překopáno). Přechody mezi hraním a dialogem jsou zvláštní, postavy jsou zabírány, jak k sobě přicházejí a nelze to přeskočit. Animace tváří a řeč těla je velmi nevýrazná a trochu narušuje jinak skvělou uvěřitelnost charakterů. Český dabing neni nejhorší, ale nesedí mi, anglický mi přijde velmi dobrý a originální polský... těžko soudit, mám problém se nesmát =) (nechci tím nikoho urazit).
Soubojový systém se pokouší o originalitu, tvůrci se chtěli vyhnout zuřivému klikání á la Diablo, jenomže se z toho stalo takové pomalejší Diablo. Tři styly (silný, rychlý, skupinový) mi nevadily a rychle jsem si zvykl. Talentový strom je košatý, ale některé schopnosti mi přišly zcela zbytečné. Vůbec jsem nepochopil, proč jsou ve hře různé cepíny, řemdihy, sekery a další zbraně. Zaklínačské meče jsou vždy lepší, potažmo jsem si nechal vyrobit meč z meteoritu a později jsem našel speciální meče, které jsem vyměnil asi jen jednou za další ještě trošku speciálnější. Alchymie je velmi propracovaná a přísad pro elixíry je nepřeberné množství. Velmi oceňuji přítomnost rejstříku, bestiáře a dalších záznamů o postavách apod. Popisky jsou převážně bohaté a nepůsobí jen jako nutná zmínka (kromě popisu alchymistických přísad, ty jsou velmi stručné).
Psát komentář o Zaklínači není zrovna jednoduché, důležitých aspektů hry, o kterých je záhodno se zmínit, je mnoho. Na druhou stranu, plácat o nich slovy je jako házet hrách na zeď, prostě si to zahrajte, fakt to stojí za to x) A to i přes těch pár bugů a technických nedokonalostí. CD Projektu se povedlo vytvořit velmi silnou hru a značku - ne jenom komerčním úspěchem, ale zejména komplexností a kvalitou.
