Crysis stanovil důležitý milník v historii her a navíc posunul jejich nároky na technickou stránku (a na naše železa) skokově kupředu. Grafika byla tehdy nepřekonatelná, prostředí originální a příběh, který nenaštval. Akce jak má být. Původně se mělo jednat vlastně jen o klasickou vojenskou střílečku z blízké budoucnosti. Tím by ale hra až moc vykřikovala, že je pouhou technologickou přehlídkou, tudíž se autoři rozhodli našroubovat do hry nanooblek. Ano, záměrně říkám našroubovat, jelikož tento koncept byl do hry přidán až v pozdějším vývoji hry. Není to ale tak moc znát, jelikož v první půlce dostanete svobodu taktického rozhodování při neutralizaci nepřítelských osad a naooblek vám nabídne efektní a rozšířené možnosti, jak se k výzvě postavit.

Druhá půlka vám naservíruje emzáky a musím říct, že způsob jejich odhalení byl vážně velmi povedený. Hra dokázala navodit intenzivní atmosféru něčeho neznámého - mimozemská loď schovaná v hoře, která se pomalu probouzí. Vstup do vnitřku mimozemské lodi a následný výpadek signálu a vaše naprostá izolace od vnějšího světa byl zážitek, který nezapomenu.

Hratelnost se ve druhé části změní na jednodušší a surovější střílečku, jelikož AI emzáků je primitivnější a nejsou to zrovna týmoví hráči. Napětí pomalu roste, ale bohužel rychle padá v závěrečné super epické bitvě, kdy se hlavní boss emzáků prostě propadá kamsi pod textury. Nekonečné loadingy v posledním boji mi hodně zkazili celkový zážitek ze hry. O to je horší, že to nikdy nebylo opraveno.

I tak jsem si ale Crysis užil i na druhé rozehrání a díky nanoobleku si mohl vyzkoušet jiné způsoby likvidace nepřátel. Trochu mě zaskočilo výrazné zjednodušení hry při používání stealth stylu, jakkoli složité situace se dali najednou vyřešit až příliš snadno a měl jsem tendence používat stealth neustále.

Crysis ale tak trochu postrádá svou osobitost. Postavy jsou jednoduché a nijak ve mě nevzbudili zájem o jejich osud. Chybí mi tu zkrátka nějaký hlubší charakter, i navzdory originalitě.