Když tři dělají totéž, není to totéž: popel z babičky mám uložený na kamenné peci, kterou postavila ještě její babička, Keith Richards popel své mámy poměrně labužnickým způsobem šňupe a Ajay Ghale s ním zase obtěžuje slušné a pracovité teroristy v Kyratu.
S tímhle macatcem z pod Himálájí si očividně dalo pár desítek (stovek) lidí kurva práci, nad čímž smekám ocáskem klobók, a dobrá zpráva je, že je to místama i vidět. Na druhou stranu - panovníci se změnili, problémy přetrvaly, neb mouchy Far Cry jsou zjevně věčné.
Chloubou Far Cry 4 je kupodivu opět příběh, původně trochu ploché a pičaté postavy dostávají časem jistých kontur, hra má více konců dle vlastního šmaku, včetně několika alternativních až geeky variant. Lze porovnat různé druhy zla, vybrat si mezi totalitou a jinou totalitou, špatným úsudkem a odhadem virtuálních charakterů celou kyratskou storku někam nemile stočit apod. To všechno je samozřejmě dobré.
Far Cry 4 je hra, u které jsem se dlouho nemohl rozhodnout, jestli je to populistická mainstreamová capinka, nebo propracovaný výlet do možná lehce zdrogovaných duší dílo milujících autorů, nabízející hořkosladký vztah k růžovoučkému Stalinovi, který bych se nebál lehce přirovnat k dramatu hrdiny a plukovníka Kurtze z Apokalypsy (na jejíž motivy by btw raz mohla vyjít skvělá hra).
Vždycky jsem Far Cry 1 přál, ať se ve stínu gigantů prosadí a vyroste někam na světlo, protože byl podle mě lepší, než Doom 3 a dokonce i než HL2, což se asi stalo, takže nechci být najednou za křena, když všechno zdá se nebylo tak úplně po mým (a ani v rukou Cryteku, který, jak se zdá, slovutný pecky stejně zapomněl dělat). Nakonec je z toho po všech těch letech opravdu ukázkové míchání žánrů, a pro dobře krmené trolly snad i nejlepší sandbox RPG roku, navíc bez hloupých dialogů.
S tímhle macatcem z pod Himálájí si očividně dalo pár desítek (stovek) lidí kurva práci, nad čímž smekám ocáskem klobók, a dobrá zpráva je, že je to místama i vidět. Na druhou stranu - panovníci se změnili, problémy přetrvaly, neb mouchy Far Cry jsou zjevně věčné.
Chloubou Far Cry 4 je kupodivu opět příběh, původně trochu ploché a pičaté postavy dostávají časem jistých kontur, hra má více konců dle vlastního šmaku, včetně několika alternativních až geeky variant. Lze porovnat různé druhy zla, vybrat si mezi totalitou a jinou totalitou, špatným úsudkem a odhadem virtuálních charakterů celou kyratskou storku někam nemile stočit apod. To všechno je samozřejmě dobré.
Far Cry 4 je hra, u které jsem se dlouho nemohl rozhodnout, jestli je to populistická mainstreamová capinka, nebo propracovaný výlet do možná lehce zdrogovaných duší dílo milujících autorů, nabízející hořkosladký vztah k růžovoučkému Stalinovi, který bych se nebál lehce přirovnat k dramatu hrdiny a plukovníka Kurtze z Apokalypsy (na jejíž motivy by btw raz mohla vyjít skvělá hra).
Vždycky jsem Far Cry 1 přál, ať se ve stínu gigantů prosadí a vyroste někam na světlo, protože byl podle mě lepší, než Doom 3 a dokonce i než HL2, což se asi stalo, takže nechci být najednou za křena, když všechno zdá se nebylo tak úplně po mým (a ani v rukou Cryteku, který, jak se zdá, slovutný pecky stejně zapomněl dělat). Nakonec je z toho po všech těch letech opravdu ukázkové míchání žánrů, a pro dobře krmené trolly snad i nejlepší sandbox RPG roku, navíc bez hloupých dialogů.
Shadow of the Tomb Raider
Pro: Činorodý, žijicí svět. Dnes už technologicky spíše obyčejná hra mající jisté grafické kouzlo. Libové přestřelky a boj obecně, mlýnky na masíčko doznaly značného zlepšení.
Proti: Save systém jak od Forresta Gumpa. Velmi stereotypní sled činností a oukolů mimo kampaň. První stadium Elder Scrolls Huge Empty Bullshit Syndrome.