Uběhlo několik let a přišel čas pustit se do dalšího dílu assassinské série. Po velkém zklamání v podobě trojky jsem se už s podstatně nižším očekáváním pustil do vedlejšáku s názvem Liberation HD a vzhledem k tomu, že se jedná o hru portovanou z kapesní konzole, tak jsem nečekal nic objevného a ani jsem nic objevného nedostal.

Tentokrát se kromě maličkého New Orleans, které tvoří hlavní lokaci, podíváme do bažinatého (a dost kreténsky nadesignovaného) Bayou a prťavé vesničky Chichén Itzá. Gameplay se v rámci série nijak nemění – skákání je pořád super, souboje se mi zdály o něco těžší a při přesile je dokonce vcelku lehké chcípnout. Design misí je poměrně slabý, naskriptovaných situací je minimum a animace (zejména co se mimiky obličejů týče) jsou dost osekané. Cílem většiny úkolů je někam dojít, tam někoho zabít nebo někoho někam odvést či případně zmáčknout určité tlačítko. Generické až hanba, ale několika zajímavých kousků jsem se dočkal také.

Ani příběh neohromí, oproti ostatním dílům série je slaboučký, vesměs jde jenom o osvobozování otroků a hledání tajemného záporáka. Abych pravdu řekl, občas jsem zapomínal, že hraju za assassinku. Velkou část hry hráč tráví buďto v převleku otrokyně nebo v převleku lady. Ke každému převleku se váží určité vedlejší či sběratelské úkoly a vpravdě neustálá nutnost hledat převlékárny a procházet zdlouhavou animací ve mně vzbuzovala pocity otrávení. Chtěl jsem hrát za asssassina a toho jsem se dočkal pořádně až v druhé polovině hry, kdy jsem se podíval i mimo vcelku nezáživné ústřední lokace. Zejména sněžná pasáž poblíž New Yorku byla velice příjemným oživením, stejně tak prohledávání jeskyní za účelem získat artefakty První civilizace. Příběh nabere spád až s koncem hry.

Co se bugů týče, těch je bohužel hra plná. Pokud nebudu počítat fakt, že mi hra co dvě hodiny (většinou při přechodu do menu či mapy) padala, tak mě trápily vypadávající skripty a chybky v designu a pohybu. Pokud vás v minulých dílech štvalo nemotorné chování hlavní postavy a občasné nepřesné skoky, tak si nezapomeňte k hraní Liberation vzít něco sladkého na nervy. V momentech, kdy mi Aveline skočila už potřísetpadesáté přesně tam, kam jsem nechtěl a díky tomu musel reloadnout checkpoint, jsem měl chuť vyhodit gamepad oknem. Liberation je v tomhle ohledu dost neodladěný.

Abych to tak nějak shrnul. Liberation je slušný „menší“ přídavek, nezabere více jak 15 hodin (podle Steamu), ale i tak dokáže nabídnout více, jak leckterá „velká“ hra. Pokud jste však v posledních týdnech nějaký díl AC série hráli, tak na Liberation zapomeňte, protože Liberation dokáže být dost stereotypní. Ale na vyplnění pauzy při čekání na další díl (nebo na lepší HW jako v mém případě) ideální.