Mám za sebou zhruba 55 hodin a upřímně se neodvažuji tipovat, jestli jsem už v polovině hry nebo ještě pořád tak nějak na začátku. Co ale vím už nyní, je, že hra zcela exceluje po stránce rozsahu, hloubky a mytologie světa. Upřímně by mě zajímalo srovnání rozsahu Inquisition (tj. součtu všech jeho lokalit) a Skyrimu, a vůbec bych se nedivil, kdyby to byla remíza. Ten pokrok, který Bioware učinili za pět let (od vydání Origins), je naprosto úchvatný. Jednotlivé mise se odehrávají ve dne i v noci, ve sněhu, v dešti, v mlze, v močálech, v poušti, na pobřeží, v lesích, v jeskyních, na horách, v typicky středověkých (fereldenských) vesnicích i větších renesančně laděných (orlaiských) městech, můžete vyrábět zbraně, upgradovat zbroj, craftit speciální předměty, vytvářet lektvary, studovat spisy a kodex, verbovat agenty, soudit různé postavy a tím rozhodovat o jejich osudu i způsobu, jakým bude okolí nahlížet na vás, zakládat vojenské tábory, spravovat svoje sídlo a vybavovat jej až do detailů jako je trůn, praporce či erby, a soustředit svůj inkviziční řád buď na diplomacii, špionáž, nebo vojenskou disciplínu (přičemž každá taková volba přidává do rozhovorů nové dialogové možnosti), případně volit od každého něco, při tom všem musíte stále kličkovat mezi mágy, templáři, církví, odpadlíky i lyriem nadopovanými rytíři... Politika, která byla ve Skyrimu znázorněna jen neinteraktivními, porůznu rozesetými mapami v domech jednotlivých jarlů, a kterou jste z pozice osamoceného bojovníka v Zaklínači 2 mohli ovlivňovat jen velmi nepřímo, zde hraje zásadní roli a vy udáváte jasný směr, kterým se má ideologie vaší organizace hnout. Zčásti je to samozřejmě založeno na iluzi, a do budoucna se jistě dočkáme ještě mnohem větší herní svobody a širších možností, ale už nyní je ta iluze mimořádně zdařilá, věrohodná a funkční.

Jak už sami asi cítíte, Inquisition není revoluce, po vzoru zmíněných ARPGs či Watch Dogs (pokud hovoříme o open world konceptu) jde spíš o evoluci v podobě drobných krůčků směrem k vylepšení a rozšíření stávajících open world ARPG prvků. Bioware nicméně hru jakožto nějakou RPG revoluci ani neprezentují, takže v tomhle ohledu mají u mě plusové body.

Hra představuje asi nejdokonalejší kompromis (jakkoliv je spojení "dokonalý kompromis" už ze své podstaty problematické), který hardcore RPG fanoušci mohou na dnešním mainstreamovém ARPG nebi nalézt. Tvůrci zvládli zacílit na největší možnou masu hráčstva - na ty, kterým v původním Dragon Age chyběl otevřený svět, i na ty, kterým ve Skyrimu chyběl příběh. Všichni se v Inquisition najdou.

Hra sama nicméně není dokonalá. Velký problém mám s inventářem, který je bohužel dost chaotický a tempo hry zbytečně zpomaluje. Obdobnou poznámku si zaslouží i bitky, které - pokud hrajete za válečníka nebo zloděje - umí být dosti nepřehledné a hráč má tendenci se v nich ztrácet. Cestu si musím rovněž hledat k parťákům. Někteří jsou hodně zajímaví, Sera je správně trhlá a Iron Bull je prostě qunarijec, ale Morrigan a Alistair byli jenom jedni. O Garrovi, Liaře, Tali, EDI, Mordinovi a Thaneovi ani nemluvě. Bohužel tak i nadále platí, že jediný Geralt je zajímavějším, tajuplnějším a charismatičtějším hrdinou, než celé biowarské universum dohromady.