Sabotér. Hra na kterou jsem se svého času velmi těšil. Z prvního průchodu hrou jsem byl nadšen a čekal jsem na pokračování. Očekávání padlo, poté co bylo oznámeno zavření studia Pandemic. Po dlouhé době jsem si řekl, že bych si mohl sabotéra projít ještě jednou a se svými dojmy z druhého průchodu hrou bych se s vámi rád podělil.

Příběh hry je jedna z těch slabších částí hry. Typický příběh o pomstě, přátelství, boji za svodobu a v neposlední řadě také zradě. V čem ale ztrácí celkový příběh hra hravě dohání skvělými dialogy. Ať už jde o rozhovory s Lucem, Santosem nebo se Skylar každý má v sobě jiskru a nechybí ani občasný humor. Jak už jsem naznačil také postavy se povedly a každý je svým způsobem osobnost, takže si je jednoduše zapamatujete.

Mise ve hře jsou až na pár výjimek kvalitní a nebudete se u nich nudit. Rozhodně musím vyzdvihnout možnost řešit situace mnoha způsoby. Je libo zlikvidovat nacistického generála pěkně z dálky ze střechy domu odstřelovačkou nebo co třeba si sehnat nepřátelskou uniformu a hezky se k němu potichu proplížit a zlomit vaz a nebo jako prase tam naběhnout se samopalem a postřilet všechno co se pohne. Zkrátka možností je dost a dost. Já sám jsem hrál většinu misí v přestrojení a světe div se fungovalo to. Častokrát mise stejně končila velkým útěkem před němci, ale klíčová část mise šla udělat v přestrojení. Samotný stealth funguje, ale slušelo by mu, aby šel trochu víc do hloubky. Třeba ohledně získaným uniform, nesených zbraní apod. Např. když jste uprostřed němci obsazeného paláce (čili v interiéru) přestrojený za odstřelovače a máte v ruce thompson a okolním vojákům je to jedno působí tato situace celkem komicky. Rambo styl je také plně funkční. Systém krytí je bezproblémový, zbraní je také dostatek a nepřátel rovněž. UI je no... Prostě panáci s kvérama, takže žádné zázraky od nich nečekejte. Takže je jen na vás, jak budete herní situace řešit.

Ve hře je také systém perků, které vám po splnění nabídnou určitou výhodu, jako např. novou zbraň, možnost využívat úkryty i při maximálním stupni poplachu nebo třeba oprava aut zadarmo. Jízdní model je arkádový a nejsou s ním žádné problémy. Celé město je ponořené do černobílé podle toho kdo má v které části navrch. Černá němci a barevná odboj. Velmi dobrý prvek který umocňuje atmosféru. Honičky s němci v plné rychlosti v úzkých a klikatých uličkách Paříže mají co do sebe. Možnost vylézt na jakýkoliv dům je také velmi vítaná. V Paříži je velká spousta věcí na zničení, takže i ve volné hře máte co dělat. A když vás všechno to ničení omrzí, můžete si stále zajít do Belle na menší šou nebo si zahrát jednu z několika miniher. Hudba ve hře je líbivá, bohužel počet skladeb v rádiu je příliš malý, a proto se brzy začnou opakovat.

Co řící závěrem? Sabotér je bezpochyby nadprůměrnou hrou, která exceluje hlavně v možnostech kteativity při řešení úkolů a dialozích naopak ji sráží dolů slabší příběh a UI a v některých místech trochu nedomyšlený stealth. Hru jsem si náramně užil a za mě jí dávám zasložených 80%.

Kdybych mohl mět přání co zlepšit v dalším dílu tak by podle mňa Sabotérovi neuškodila větší realističnost ve stealhtu, přestřelkách ale i v řízení aut. Ale je to jen můj osobní názor