Sacred u mě vyvolal vlnu rozporuplných pocitů od první herní minuty. Těšil jsem se na rpg, které bude kopírovat Diablo a přinese pro mě podobnou porci zábavy, ze začátku se tak opravdu zdálo.
Na počátku mě velice zaujala šestice volitelných charakterů, troufám si říci že docela originálně pojatých. Po chvíli rozhodování jsem si zvolil Serafu a zběsile se vydal prozkoumávat Ancarii.
Hned první questy a prostředí mě dosti zaujaly. Zvláště jsem si užíval precizní čištění lokací a napravování každého zla, každé nespravedlnosti, na kterou moje bojovnice světla narazila.
Užíval jsem si také zakoupení koně, zběsilé výpady vůči houfům nepřátel, či cestováním na vzdálená místa v mapě, která mě prostě zaujala.
Toto blbnutí mě ale po čase přestalo bavit a tak jsem se zaměřil primárně na hlavní příběhovou linii.------ Abych se dostal k jádru věci - asi po první třetině hry, mě to přestalo bavit. Stal se z toho jeden velký stereotyp.
Sacred se může pyšnit velkým a co do typů krajin různorodým světem. Bohužel tento svět je vzhledem ke svému rozsahu strašně "plochý" a stereotypní. Struktura vesnic/měst je stále na jedno brdo. Na svých cestách nenarazíte na zajímavé charaktery a ani hlavní linie není posunována příliš záživně. Po čase vás už nemá co překvapit.
Nechci říct, že by některé lokace nebyly zajímavé a atmosférické. Všechny se ale zpravidla vyznačují tím, že jsou velké jako "kráva" a plné stovek otravných minionů. Na konci takovéto lokace pak najdete protivníka, který má úroveň o deset až patnáct levelů vyšší, než ostatní a to je celé. Nejotravnější jsou pak ty chvíle, kdy se hráč musí kvůli něčemu vrátit a neustálý respawning nepřátel mu cestu jen zkomplikuje.
Sacred zkrátka postrádá celkovou atmosféru, celkový náboj který by hráče hnal dále a nutil ho hltat další zvraty v příběhu. Desítky questů a různorodost vybavení jsou sice fajn ale chybí tu ta ohraničenost, která by hráče nepustila zbytečně daleko a zajistila plynulé, nepříliš zdlouhavé projítí hrou. Je až příliš jednoduché se zaseknout v divočině daleko od civilizace a celou hru vypnout. 55%
Na počátku mě velice zaujala šestice volitelných charakterů, troufám si říci že docela originálně pojatých. Po chvíli rozhodování jsem si zvolil Serafu a zběsile se vydal prozkoumávat Ancarii.
Hned první questy a prostředí mě dosti zaujaly. Zvláště jsem si užíval precizní čištění lokací a napravování každého zla, každé nespravedlnosti, na kterou moje bojovnice světla narazila.
Užíval jsem si také zakoupení koně, zběsilé výpady vůči houfům nepřátel, či cestováním na vzdálená místa v mapě, která mě prostě zaujala.
Toto blbnutí mě ale po čase přestalo bavit a tak jsem se zaměřil primárně na hlavní příběhovou linii.------ Abych se dostal k jádru věci - asi po první třetině hry, mě to přestalo bavit. Stal se z toho jeden velký stereotyp.
Sacred se může pyšnit velkým a co do typů krajin různorodým světem. Bohužel tento svět je vzhledem ke svému rozsahu strašně "plochý" a stereotypní. Struktura vesnic/měst je stále na jedno brdo. Na svých cestách nenarazíte na zajímavé charaktery a ani hlavní linie není posunována příliš záživně. Po čase vás už nemá co překvapit.
Nechci říct, že by některé lokace nebyly zajímavé a atmosférické. Všechny se ale zpravidla vyznačují tím, že jsou velké jako "kráva" a plné stovek otravných minionů. Na konci takovéto lokace pak najdete protivníka, který má úroveň o deset až patnáct levelů vyšší, než ostatní a to je celé. Nejotravnější jsou pak ty chvíle, kdy se hráč musí kvůli něčemu vrátit a neustálý respawning nepřátel mu cestu jen zkomplikuje.
Sacred zkrátka postrádá celkovou atmosféru, celkový náboj který by hráče hnal dále a nutil ho hltat další zvraty v příběhu. Desítky questů a různorodost vybavení jsou sice fajn ale chybí tu ta ohraničenost, která by hráče nepustila zbytečně daleko a zajistila plynulé, nepříliš zdlouhavé projítí hrou. Je až příliš jednoduché se zaseknout v divočině daleko od civilizace a celou hru vypnout. 55%
Pro: Ze začátku velice zábavné, originální charaktery, velký prostor pro vyblbnutí
Proti: Extrémní rozsah jde úkor hratelnosti, zábavnosti - stereotyp