Věřím, že vše již bylo řečeno, budu se tedy snažit vyjádřit stručně.
Úkolem je v roli nájemného žoldáka provést státní převrat. Velmi jsem si užil hutnou atmosféru zpustošeného exotického státečku. Nejdříve je třeba získat důvěru místních bojovníků za svobodu, dále pak napadat vesnice, osvobozovat doly, trénovat milice, bránit se protiútokům, najímat další žoldáky, po všech čertech shánět zbraně a střelivo, vyrábět si časované nálože, odpalovat stěny, pečovat o své alter-ego, dopřát svým žoldákům chvilku odpočinku v baru či v bordelu; nebo si zajet na lov tygrů - zkrátka udržovat svou družinu v pohodě a dobré náladě.
Herní model je až chorobně podrobný: opotřebovávání zbraní, tlumiče, několik druhů munice, kouřové clony, zničitelné prostředí, vztahy mezi žoldáky, nepovinné úkoly, skryté fórky, pasti, smrtonosné minomety atd. Jedná se o herní ekvivalent knih Frederica Forsytha, v JA2 je ale vše značně nadsazeno, zkarikaturováno.
Přes obrovskou volnost a rozličné možnosti působí hra kompaktně. Zamlouvají se mi lehké prvky adventury, hudba a kopa dalších věcí, hra jako taková mi zkrátka sedla. U JA2 často platí, že zapamatováníhodné chvíle nejsou dílem skriptařů a animátorů, namísto toho jsou důsledkem fungujících herních pravidel.
Co se mi nelíbí: grafika postaviček není detailní, je velká škoda, že okem nelze rozeznat výbavu. Ovládání je trochu težkopádný (přepínání roof/floor), ale není to nic hroznýho. Oblíbení panáci: Hitman, Blood, Ira.
Úkolem je v roli nájemného žoldáka provést státní převrat. Velmi jsem si užil hutnou atmosféru zpustošeného exotického státečku. Nejdříve je třeba získat důvěru místních bojovníků za svobodu, dále pak napadat vesnice, osvobozovat doly, trénovat milice, bránit se protiútokům, najímat další žoldáky, po všech čertech shánět zbraně a střelivo, vyrábět si časované nálože, odpalovat stěny, pečovat o své alter-ego, dopřát svým žoldákům chvilku odpočinku v baru či v bordelu; nebo si zajet na lov tygrů - zkrátka udržovat svou družinu v pohodě a dobré náladě.
Herní model je až chorobně podrobný: opotřebovávání zbraní, tlumiče, několik druhů munice, kouřové clony, zničitelné prostředí, vztahy mezi žoldáky, nepovinné úkoly, skryté fórky, pasti, smrtonosné minomety atd. Jedná se o herní ekvivalent knih Frederica Forsytha, v JA2 je ale vše značně nadsazeno, zkarikaturováno.
Přes obrovskou volnost a rozličné možnosti působí hra kompaktně. Zamlouvají se mi lehké prvky adventury, hudba a kopa dalších věcí, hra jako taková mi zkrátka sedla. U JA2 často platí, že zapamatováníhodné chvíle nejsou dílem skriptařů a animátorů, namísto toho jsou důsledkem fungujících herních pravidel.
Co se mi nelíbí: grafika postaviček není detailní, je velká škoda, že okem nelze rozeznat výbavu. Ovládání je trochu težkopádný (přepínání roof/floor), ale není to nic hroznýho. Oblíbení panáci: Hitman, Blood, Ira.