Nebudu chodit kolem horké kaše, F.E.A.R. je hra, která měla na poli FPS velký potenciál, ale autoři z něj nakonec vytěžili asi tak polovinu.
Jako většina kolegů musím hned na úvod vyzdvihnout skvělé souboje, především porcování nepřátel a brutalitu, ve která si F.E.A.R. nezadá se Soldier of Fortune, ozvučení (a to i během méně akčních pasáží hry), velice nadprůměrnou umělou inteligenci nepřátel (tady vidím ale i drobný mínus, o kterém později), jejich agonické výkřiky (občas bohužel i potom, co jim ustřelíte hlavu) i jejich "tak akorát" obtížnost nebo zábavné zbraně: ačkoli těch by mohlo být zaprvé více (nebo by mohly mít alespoň alternativní módy střelby), za druhé člověk tak nějak nemá potřebu po celou hru používat cokoli jiného než (asi) railgun, brokovnici a jakýsi brokovnico-granátomet, který se nachází v pozdějších fázích hry. Pokud mu zrovna nedojdou náboje a na chvíli nepopadne útočnou pušku, což se ale často nestává. Ještě musím vyzdvihnout ruční granáty, které dokáží efektivně řešit situaci, nadělat pěknou paseku a hlavně jsou skutečně použitelné, což se mnoha střílečkách zrovna říct nedá

Jenže všechny tyhle skvělé věci dost degraduje design prostředí. Tady hra ztrácí ze svého potenciálu asi nejvíc. Kdyby se v soubojích dalo více taktizovat, byly by rozhodně pamětihodné. Jenže až na pár lokací ke konci hry veškerá taktizace spočívá v tom, jestli to do nich budete pálit zpoza levého nebo pravého rohu jedné bedny. A zmíněná umělá inteligence tomuto negativu také úplně nepomáhá, protože je téměř přehnaná. Nepřátelé si váš vždy všimnou takřka ihned, takže prakticky nemáte jinou možnost, než se skutečně schovávat někde u vchodu do lokace a pálit po nich ze zákrytu, či si zařádit trochu kontaktněji pomocí (skvělého, což jsem zapomněl zmínit) bullet timu a ze skvělých přestřelek se tak bohužel časem stane rutina.

Dalším neduhem hry jsou podivné pohybové možnosti hrdiny, se kterým většinou nemůžete proskočit ani oknem do vedlejší místnosti, pokud tento akt neslouží k posunu v misi a není to zrovna "dovolené".

Rovněž trochu zamrzí, že když už se do sebe s někým pustíte, destruktivní efekty vypadají velice zdařile a všude lítají kusy zdí, stolů a zmasakrovaných těl, jenže když pak chcete například brokovnicí rozstřelit stolní počítač, nepodaří se vám to. Ani kopírku, do které jsem střílel raketometem jsem nevyřadil z provozu, dokonce dále vesele kopírovala.
Vrcholem bylo místo, kde mi ve vchodu do jakési místnosti bránila pojízdná kancelářská židle, se kterou jsem nakonec musel pohnout granátometem (odjela tak, že jsem se kolem ní alespoň protáhl). Z kteréhožto drobného vítězství jsem měl ještě jako idiot nefalšovanou radost. Asi větší než z dohrání poslední, dost nezáživné mise.

Příběh je tuctový, je přítomný tak nějak aby se neřeklo a aby se dalo lekačkovat. Což na mě moc nefungovalo. Holčička mě po druhé ani po padesáté příliš vyděsit nedokázala, na atmosféře se dalo zapracovat o dost více a principy jejího budování se pořád opakovaly. Důkazem celkové nevýraznosti budiž fakt, že jsem si asi v páté misi uvědomil, že už jsem tu hru vlastně jednou hrál a dohrál. To až když se tam objevil jakýsi nezapomenutelný brambůrky pojídající tlusťoch v havajské košili (wtf?), který vám škodil vždycky, když jste na něj zrovna nemohli, a jakmile jste měli konečně šanci ho potrestat, někam zázračně zmizel. Navíc jsem ho nakonec ani nemohl zabít, respektive spíše šimrat skalpelem a nechat místo brambůrků pojídat vlastní fekálie. Ani toho, co ho potrestal za mě.
Herní doba je ideální, hra je poměrně krátká, dohrál jsem jí během dvou večerů, což je tady ale dobře, jelikož vám postupem času přestane nabízet cokoli nového. Což je škoda.
F.E.A.R. určitě stojí za zahrání, je zábavný, adrenalinový, procvičí vaše FPS skilly, ale moc víc od něj nečekejte. Mně to ale stačilo.
Pro a proti psát nebudu, protože bych se musel opičit po všech ostatních.