Nevzpomínám si, kdy naposled jsem byla z něčeho takhle dětsky nadšená. Jako by Parker se Stonem vzali fenomenální Good Times with Weapons a The Return of Fellowship of the Ring to the Two Towers, naprali do nich to nejlepší z posledních sedmnácti sezón, natáhli je na trvání celé jedné interaktivní série a jako milostný dopis je poslali fanouškům na hraní.
Přeložení seriálu do videoherního média je oproti očekáváním zcela přirozené, RPG logicky vychází z principu klukovského blbnutí a velká část zábavy a humoru pramení ze sledování, jak taky může vypadat reálný svět warpovaný dětskou fantazií: epické souboje kvůli klacku ovládajícímu celý vesmír se dějí v demolovaných rodičovských obývácích zastupujících starwarsovské kantýny, nejstrašlivějším nebezpečím je přirozeně hrozba zaracha a poslání do postele, zbraně i kostýmy se vyrábějí z běžně dostupných krámů a dospěláci vašeho hrdinu v rámci questů využívají k plnění vlastních, kolikrát velice absurdních povinností (za všechny pan Kim a starostka McDanielsová). Zdánlivě nevinná dějová linka dětského hraní se samozřejmě v duchu seriálové tradice časem přerodí v něco mnohem epičtějšího, co hrdiny postaví do středu průseru vpravdě obřích rozměrů.
Pravděpodobně nejsilnějším prvkem hry je neutuchající pocit, jako by se hráč nacházel přímo v seriálu: prostředí je bezchybně zachyceno, charakterizace postav komentujících kde co na puntík přesná, zachována je i proslulá úchylnost (v jednu chvíli se vaším nepřítelem například stanou koule vlastního otce). Třešničkou na dortu jsou drobnosti typu příspěvky obyvatel South Parku na vaší facebookové zdi, předměty, na něž narážíte v cizích šuplících a skříních a které jsou takřka bez výjimky odkazem na nějaký díl seriálu, a k popukání vtipné trollování ze strany tvůrců (bojovat s elfy, kteří vás hodlají odvléct ke svému králi, skutečně nemá smysl, a to ani když je porazíte, Jimmyho koktání nelze v jisté fázi přeskočit a výsledná přes minutu trvající smyčka vás cíleně utvrzuje v pocitu, že děláte něco blbě, a pokud na žádost o vytažení atomovky z prdele pana Otroka reagujete tím, že si prvně jdete prohledat nedaleké truhly s pokladem, objeví se na obrazovce atomový hřib následovaný závěrečnými titulky).
Ovládání je jednoduché, skoro až primitivní, přesto se souboje neomrzí, protože staví na variabilitě nepřátel i partnerů, množství zbraní a útoků a jejich nejrůznějších kombinacích. To spolu s kulervoucím fantasy středověkým soundtrackem, který je doprovází, a smutnou skutečností, že je hra tak krátká a neumožňuje si to všechno důkladně ohmatat, přispívá k vzrůstající touze prdnout to tam znovu, navolit jinou bojovou třídu a všechny ty vtípky si zopakovat. Fanoušek seriálu prostě s tímhle titulem nemůže udělat chybu.
Přeložení seriálu do videoherního média je oproti očekáváním zcela přirozené, RPG logicky vychází z principu klukovského blbnutí a velká část zábavy a humoru pramení ze sledování, jak taky může vypadat reálný svět warpovaný dětskou fantazií: epické souboje kvůli klacku ovládajícímu celý vesmír se dějí v demolovaných rodičovských obývácích zastupujících starwarsovské kantýny, nejstrašlivějším nebezpečím je přirozeně hrozba zaracha a poslání do postele, zbraně i kostýmy se vyrábějí z běžně dostupných krámů a dospěláci vašeho hrdinu v rámci questů využívají k plnění vlastních, kolikrát velice absurdních povinností (za všechny pan Kim a starostka McDanielsová). Zdánlivě nevinná dějová linka dětského hraní se samozřejmě v duchu seriálové tradice časem přerodí v něco mnohem epičtějšího, co hrdiny postaví do středu průseru vpravdě obřích rozměrů.
Pravděpodobně nejsilnějším prvkem hry je neutuchající pocit, jako by se hráč nacházel přímo v seriálu: prostředí je bezchybně zachyceno, charakterizace postav komentujících kde co na puntík přesná, zachována je i proslulá úchylnost (v jednu chvíli se vaším nepřítelem například stanou koule vlastního otce). Třešničkou na dortu jsou drobnosti typu příspěvky obyvatel South Parku na vaší facebookové zdi, předměty, na něž narážíte v cizích šuplících a skříních a které jsou takřka bez výjimky odkazem na nějaký díl seriálu, a k popukání vtipné trollování ze strany tvůrců (bojovat s elfy, kteří vás hodlají odvléct ke svému králi, skutečně nemá smysl, a to ani když je porazíte, Jimmyho koktání nelze v jisté fázi přeskočit a výsledná přes minutu trvající smyčka vás cíleně utvrzuje v pocitu, že děláte něco blbě, a pokud na žádost o vytažení atomovky z prdele pana Otroka reagujete tím, že si prvně jdete prohledat nedaleké truhly s pokladem, objeví se na obrazovce atomový hřib následovaný závěrečnými titulky).
Ovládání je jednoduché, skoro až primitivní, přesto se souboje neomrzí, protože staví na variabilitě nepřátel i partnerů, množství zbraní a útoků a jejich nejrůznějších kombinacích. To spolu s kulervoucím fantasy středověkým soundtrackem, který je doprovází, a smutnou skutečností, že je hra tak krátká a neumožňuje si to všechno důkladně ohmatat, přispívá k vzrůstající touze prdnout to tam znovu, navolit jinou bojovou třídu a všechny ty vtípky si zopakovat. Fanoušek seriálu prostě s tímhle titulem nemůže udělat chybu.
