Bioshock je pro mě takový zvláštní počin. Není to tím, že by se hrál špatně. Naopak, hratelnost je podle mě na vysoké úrovni, navzdory osekaným uličkám podvodního města. Ačkoli je akce zábavná, přestřelky svižné, spliceři svižně uhýbají a uskakují vaší mušce, celou hru mi vadila jakási překombinovanost. Fůra tonik, fůra plasmidů a na můj vkus vysoké množství zbraní způsobovalo, že jsem se až příliš snažil využívat všeho. Mám zkrátka takové nutkání u každé hry. Ve výsledku jsem se tedy v ničem moc nezdokonalil a nakonec jsem odstoupil od nekonečného porovnávání a měnění u genobanky a zhruba od poloviny jsem jel jen jeden set, jen s pár drobnými úpravami a upgrady.

Atmosféra je určitě originální, ale mě vůbec nechytla. Měl jsem problém se do hry vracet a pokračovat dál, vůbec mě to netáhlo zpět. Na druhou stranu, když už jsem začal, poctivě jsem držel cca dvě hodinky na jeden zátah a nenudil jsem se. Sem tam jsem se v uličkách ztratil, ale žádný zákys se nekonal, i když ten, kdo zpracovával mapu, by zasloužil dvacet ran holí.

Neskutečně mě štvaly ty audiozáznamy. Ani ne tak svou existencí, jako svou implementací do gameplaye - hrají vám hned po sebrání (ty hlavní příběhové) a pravidelně mi hráli v přestřelkách. Hra navíc neumí dynamicky upravit hlasitost tak, aby byl slyšet právě přehrávající se audiozáznam, takže jsem rozumněl kulový a všechno jsem si pak musel dohledávat zpětně v deníku.

A focení nepřátel pro získání bojových bonusů? To jako WTF? Určitě to někdo považuje za originální a přínosný nápad, ale já to teda nejsem a k focení jsem přistoupil až ze zoufalosti ke konci hry, kdy jsem nemohl upižlat obyčejného splicera celým zásobníkem ze samopalu.

Bioshock je definitivně nadprůměr s poutavým příběhem, který nabízí i hlubší interpretaci, ale já jsem se zkrátka nemohl do hry dostatečně ponořit. Sám pořádně nevím proč, prozatím hru položím stranou a někdy později se k ní vrátím a zkusím to rozehrát trochu jinak. Hodnocení je tedy prozatímní.