„I had a dream of my wife. She was dead, but it was all right.“ Temný, noirový příběh zničeného muže má své pokračování a to se vydařilo bez sebnemenší chybičky. Děj hry plynule navazuje na jedničku, nejsou za potřebí žádné scenáristické berličky a umělé prodlužování k tomu, aby i zde byl vystavěn působivý a depresivní příběh, který Maxovi nabídne světýlko na konci tunelu jen proto, aby jej v zápětí zase nemilosrdně zhasl.
Potemnělý New York, záhadná, krásná žena, slizští gangsteři a nemožnost jít kamkoli jinam než bez rozmyslu vpřed… Max Payne 2 má prvotřídní atmosféru, která vás naprosto pohltí a v ní nabízí špičkovou hratelnost jedničky dokonce vylepšenou o drobnosti, které jste ani nevěděli, že potřebujete. Každá přestřelka je radost. Bullet time je nyní trošku rychlejší, ale prim stejně hrají bullet time skoky. Nyní dokonce po dopadu můžete zůstat ležet a ještě chvíli střílet, což eliminuje ty nepříjemné situace z jedničky, kdy jste dopadli hlavou přímo před hlaveň brokárny a místo toho, abyste zasadili poslední smrtelný zásah, tak Max přestal střílet a začal se zvedat na nohy.
Lví podíl na excelentním pocitu ze hry má herní design. Prostředí jsou plná přirozeně rozmístěných věcí a navíc hra nyní disponuje kvalitním fyzikálním modelem. Do všeho možného můžete narážet, shazovat to, popostrkovat harampádí střílením atd. Působí to skvěle. Nicméně i tak největší slabinou enginu zůstávají exteriéry, zejména auta a jejich pohyb.
Max Payne 2 již nepotřebuje vaši shovívavost ve srovnání s ostatními hrami, není třeba si říkat „vždyť je to hra z roku 2003“, tato hra dokáže plně konkurovat všemu, co se vám dnes dostane pod ruku, paradoxně i včetně Max Payna 3. Jedná se opravdu o nadčasovou záležitost, jen škoda, že je poněkud krátká…
Potemnělý New York, záhadná, krásná žena, slizští gangsteři a nemožnost jít kamkoli jinam než bez rozmyslu vpřed… Max Payne 2 má prvotřídní atmosféru, která vás naprosto pohltí a v ní nabízí špičkovou hratelnost jedničky dokonce vylepšenou o drobnosti, které jste ani nevěděli, že potřebujete. Každá přestřelka je radost. Bullet time je nyní trošku rychlejší, ale prim stejně hrají bullet time skoky. Nyní dokonce po dopadu můžete zůstat ležet a ještě chvíli střílet, což eliminuje ty nepříjemné situace z jedničky, kdy jste dopadli hlavou přímo před hlaveň brokárny a místo toho, abyste zasadili poslední smrtelný zásah, tak Max přestal střílet a začal se zvedat na nohy.
Lví podíl na excelentním pocitu ze hry má herní design. Prostředí jsou plná přirozeně rozmístěných věcí a navíc hra nyní disponuje kvalitním fyzikálním modelem. Do všeho možného můžete narážet, shazovat to, popostrkovat harampádí střílením atd. Působí to skvěle. Nicméně i tak největší slabinou enginu zůstávají exteriéry, zejména auta a jejich pohyb.
Max Payne 2 již nepotřebuje vaši shovívavost ve srovnání s ostatními hrami, není třeba si říkat „vždyť je to hra z roku 2003“, tato hra dokáže plně konkurovat všemu, co se vám dnes dostane pod ruku, paradoxně i včetně Max Payna 3. Jedná se opravdu o nadčasovou záležitost, jen škoda, že je poněkud krátká…
