Co bylo podstatou Pongu? Hra s jedním čtverečkem lítajícím mezi dvěma obdelníky se může zdát nesmyslnou, ale nesmyslný se ostatně může zdát i život sám. Rád bych tedy navrhl myšlenku, že s touto hrou Volition našli smysl jak Pongu, tak života. Tento smysl obtiskli do DNA Saints Row IV a vytvořili tak hru natolik skvělou, že se z ní v žebříčku mnohých stala jedna z nejskvělejších her vůbec. A co je tedy smyslem Pongu, života a SRIV? Zábava! Dokud hra běží, neuplyne ani vteřina, při které by se hráč nebavil.
Je tedy o to smutnější, do jak nehezké míry je hra zabugovaná a technicky nedomrlá. Auta poletující kolama hore, auta měnící se v neviditelné stroje zkázy, enpýcíčka natažené do monster z těch nejhorších nočních můr. A framerate. Ten kouzelný framerate, který pravidelně s převelikou oblibou klesá pod třicítku bez pádnějšího důvodu. Nic z toho ale vlastně není překvapující vzhledem k tomu, že SRIV je v podstatě SR The Third na perníku. Volition zanechali vše, co bylo ve trojce, a pak k tomu tunu přidali. Dokonce tu pořád jsou i takové zbytečnosti jako tuning aut, protože proč ne. Už trojka nebyla technicky právě vymazlená, a všechny ty nové čtyřkové mechanismy ničemu nepomáhají.
Základní premisa je prostá - Přiletěli emzáci a ne v míru, a náš drahý gang tak musí vstoupit do virtuálního Stillwater, kde mohou využívat superschopnosti k boji proti této mimozemské hrozbě. Příběhové perličky tu ale spočívají spíše v jeho postavách a vtipech, než-li v ději jako takovém. Zdejší postavy jsou k pomilování, protože místo výčitek, kterými si postavy začerňují své hlavy v jiných sériích, toto osazenstvo sex, násilí, absurditu a chaos oslavuje.
SRIV je parodií AAA her, a kde jiné selhávají při pokusu o satiru, SRIV vládne, poněvadž krom ryzí vtipnosti oplývá i výbornou hratelností. Většina hry je, víc než zavrhováním, holdem vzdaným videoherním velikánům, což funguje díky tomu, že z toho nikdy nepáchne snaha být v jakémkoliv směru lepší.
Tahle hra vás bude tedy konzistentně rozesmívat a herně bavit jakbysmet. Co víc si přát? Už po první hodince budete přeskakovat baráky a hravě předbíhat všechny véhikly, a od té chvíle se budete jen a jen zesilovat. Každou normální procházku městem to tak dělá nesmírně výživnou. Skrývá se v něm totiž, mimo jiné, i přes tisíc pičičáren k sběru a musím přiznat, že až do samotného konce jsem byl celou dobu neustále rozptylován tou svůdnou září zdejších data rojů...
Přestože se SRIV odehrává v tom samém městečku, které jsme prošmejdili už ve trojce (a tentokrát ještě ke všemu jen za tmy, no fuj), smysl objevování je pořád silný, jelikož nikdy nedokážete odhadnout, co se právě stane ve hře, která s oblibou kompletně mění žánry během nanosekund. Ta hra se nebojí toho, že hráč možná nepochopí, wadafak se to právě děje, protože jasno v tom ta hra sama nejspíš nemá.
A ti z vás, kteří si pamatují starší díly, se dočkají i vynikajícího sebekritického humoru. Volition si jsou moc dobře vědomi toho, jak moc se tahle série změnila, a stejně tak si toho jsou vědomi i samotné postavy. Častokrát je přistihnete uprostřed nostalgického vzpomínání na časy minulé, a že kolikrát mě tohle jejich rozjímání skoro přimělo, abych si sám zavzpomínal na dvojku s rohlíkem na ksichtu.
Tahle hra by bez předešlých dílů nemohla existovat a opravdu nechápu všechny ty nářky o tom, kterak tímhle dílem série ztratila svou vlastní identitu. Vždyť doteď se nejednalo o nic jiného, než horší verzi úplně jiné značky. Co se mé maličkosti týče, Volition se přímo ukázkově poučili ze svých chyb a teprve teď téhle sérii opravdu vstřelili vlastní osobnost a srdce. A na postavách se tahle evoluce projevila taky krásně - je až kouzelné, jak se tvůrcům povedlo balancovat ufounskou invazi a suprpáurs s překvapivě dojemným příběhem o přátelství.
Zatímco Saints Row začalo jako prostý klon GTA, napříč následujícím dílům se tvůrcům podařilo z téhle značky uplácat upřímně vtipnou a chytrou parodii právě těch her, které se zprvu pokoušeli imitovat. Zároveň se jedná o jednu z mála sérií, jejíž kvalita měla konzistentně rostoucí tendenci s každým novým dílem. Ať už do téhle hry vlezete očekávajíc cokoliv, zklamáni budete jen horko těžko. Teď už mě zajímá jen jedno: Zapíchnou to v tom pekle, nebo budou pokoušet štěstí i nadále a zkusí laťku zvednout ještě výš s dalším, plnohodnotným pokračováním?
Je tedy o to smutnější, do jak nehezké míry je hra zabugovaná a technicky nedomrlá. Auta poletující kolama hore, auta měnící se v neviditelné stroje zkázy, enpýcíčka natažené do monster z těch nejhorších nočních můr. A framerate. Ten kouzelný framerate, který pravidelně s převelikou oblibou klesá pod třicítku bez pádnějšího důvodu. Nic z toho ale vlastně není překvapující vzhledem k tomu, že SRIV je v podstatě SR The Third na perníku. Volition zanechali vše, co bylo ve trojce, a pak k tomu tunu přidali. Dokonce tu pořád jsou i takové zbytečnosti jako tuning aut, protože proč ne. Už trojka nebyla technicky právě vymazlená, a všechny ty nové čtyřkové mechanismy ničemu nepomáhají.
Základní premisa je prostá - Přiletěli emzáci a ne v míru, a náš drahý gang tak musí vstoupit do virtuálního Stillwater, kde mohou využívat superschopnosti k boji proti této mimozemské hrozbě. Příběhové perličky tu ale spočívají spíše v jeho postavách a vtipech, než-li v ději jako takovém. Zdejší postavy jsou k pomilování, protože místo výčitek, kterými si postavy začerňují své hlavy v jiných sériích, toto osazenstvo sex, násilí, absurditu a chaos oslavuje.
SRIV je parodií AAA her, a kde jiné selhávají při pokusu o satiru, SRIV vládne, poněvadž krom ryzí vtipnosti oplývá i výbornou hratelností. Většina hry je, víc než zavrhováním, holdem vzdaným videoherním velikánům, což funguje díky tomu, že z toho nikdy nepáchne snaha být v jakémkoliv směru lepší.
Tahle hra vás bude tedy konzistentně rozesmívat a herně bavit jakbysmet. Co víc si přát? Už po první hodince budete přeskakovat baráky a hravě předbíhat všechny véhikly, a od té chvíle se budete jen a jen zesilovat. Každou normální procházku městem to tak dělá nesmírně výživnou. Skrývá se v něm totiž, mimo jiné, i přes tisíc pičičáren k sběru a musím přiznat, že až do samotného konce jsem byl celou dobu neustále rozptylován tou svůdnou září zdejších data rojů...
Přestože se SRIV odehrává v tom samém městečku, které jsme prošmejdili už ve trojce (a tentokrát ještě ke všemu jen za tmy, no fuj), smysl objevování je pořád silný, jelikož nikdy nedokážete odhadnout, co se právě stane ve hře, která s oblibou kompletně mění žánry během nanosekund. Ta hra se nebojí toho, že hráč možná nepochopí, wadafak se to právě děje, protože jasno v tom ta hra sama nejspíš nemá.
A ti z vás, kteří si pamatují starší díly, se dočkají i vynikajícího sebekritického humoru. Volition si jsou moc dobře vědomi toho, jak moc se tahle série změnila, a stejně tak si toho jsou vědomi i samotné postavy. Častokrát je přistihnete uprostřed nostalgického vzpomínání na časy minulé, a že kolikrát mě tohle jejich rozjímání skoro přimělo, abych si sám zavzpomínal na dvojku s rohlíkem na ksichtu.
Tahle hra by bez předešlých dílů nemohla existovat a opravdu nechápu všechny ty nářky o tom, kterak tímhle dílem série ztratila svou vlastní identitu. Vždyť doteď se nejednalo o nic jiného, než horší verzi úplně jiné značky. Co se mé maličkosti týče, Volition se přímo ukázkově poučili ze svých chyb a teprve teď téhle sérii opravdu vstřelili vlastní osobnost a srdce. A na postavách se tahle evoluce projevila taky krásně - je až kouzelné, jak se tvůrcům povedlo balancovat ufounskou invazi a suprpáurs s překvapivě dojemným příběhem o přátelství.
Zatímco Saints Row začalo jako prostý klon GTA, napříč následujícím dílům se tvůrcům podařilo z téhle značky uplácat upřímně vtipnou a chytrou parodii právě těch her, které se zprvu pokoušeli imitovat. Zároveň se jedná o jednu z mála sérií, jejíž kvalita měla konzistentně rostoucí tendenci s každým novým dílem. Ať už do téhle hry vlezete očekávajíc cokoliv, zklamáni budete jen horko těžko. Teď už mě zajímá jen jedno: Zapíchnou to v tom pekle, nebo budou pokoušet štěstí i nadále a zkusí laťku zvednout ještě výš s dalším, plnohodnotným pokračováním?
Horizon Forbidden West
Pro: Ryze zábavné, upřímně vtipné, opravdu chytré
Proti: Bugy a technická stránka celkově; tohle se bude překonávat jen těžko a jakési šimrání v šourku mi říká, že Volition to stejně zkusí a *asi* to už poserou...