Zlo jako hlavní postava - prvek, který se téměř nevyskytuje v žádné knize či hře. No a když tam je, tak buďto ta postava ve výsledku není tak zlá, jak se zprvu zdálo - nakonec stane hlavním pozitivním hrdinou. Popřípadě je zase popisovaná, jako extrémě zvrácená, temná - zkrátka se vytrácí ten prvek, kdy jsou postavy popsány objektivně, kdy temnota je stejně normální pro záporáky, jako světlo pro nablýskané paladiny.

Dungeon Keeper je právě příklad toho očekávaného a vytouženého počinu, který si na nic nehraje. Zkrátka je to dungeon, kde jste vy ti zlí ale to je přece úplně normální. Nikdo vás ani nepřikrášluje ale také neshazuje.

Budování dungeonu o různé nové místnosti nabízí solidní paletu možností. Je velice pěkné, jak se chodby plní novými, hrůznými monstry - zvláště když se pak střetnou nebohými hrdiny a rozcupují je na kousky.

Možnost vtělení do jednoho monstra a procházení z jeho pohledu, také není špatným prvkem, bohužel ale nemá výraznější a důležitější role (aspoň Já to nestíhal). To co je trochu špatné je chaotičnost jednotek, kdy se pohybují "nazdař bůh", někdy se navzájem začnou zabijet a na různá místa je musíte přesouvat manuálně (na druhou stranu to ale definuje charakter jednotlivých příšer).

Od odehrání Diabla I (moje první seznámení s takovými dungeony), mě velice potěšila možnost hry za druhou stranu, formou RTS. Zvyšující se obtížnost a tempo hry, je ke konci znát ale po dohrání zůstane dobrý pocit a netradiční vzpomínky.
90%