Prakticky všechno co bylo co do RPG systému naslibováno v Mass Effectech, aby pak předvedli jen trapnou patetičnost, nepromyšlenost, a plané sliby v nefunkčním provedení, tak tady je v provedení zcela výjimečném a dotaženém do konce. Způsobem nelineárního hraní jsem si přesně takovéto RPG hry kdysi vysnil a věru mě nenapadá, jaká jiná hra žánru za posledních takřka 15 let by se v tomto k druhému Zaklínači svými kvalitami byť jen blížila.

Škoda že takový "hardcore" přístup si nepodržela i v soubojích, které jsou typickou arkádovou rubanicí s miliardou nepřátel - což jednak z hlediska uvěřitelnosti světa působí značně dementně, a hlavně jsou tím prostě otravné. S radostí bych si dal obtížné a komplikované souboje s bossy a v přírodě ojedinělými monstry, i včetně taktického používání lektvarů, pastí, a vůbec všeho co hra nabízí. Ale prosekávat se přes zástupy generického cannon fodderu? Meh, to je dobré tak do Diabla 2 (které mi btw Witcher 2 připomněl i neskutečným množstvím lootu), tady je to dětinská arkádová přítěž v jinak dospělé hře.
Díky bohu, že kreténské konzolové mačkání sekvencí tlačítek jde vypnout, leč se zástupy nudných nepřátel už to udělat nejde, takže s vytažením meče jde atmosféra do kopru.

Nu což, ve hrách klasika, takže stáhnout obtížnost, akcí proběhnout jak nůž máslem, a užít si zbytek hry - který je neskutečně parádní. Vynikající příběh který není ani předvídatelný a ani hloupý, skvěle zapadá do lore světa a rozšiřuje ho tak, že se pro ságu stává bezmála nezbytnou součástí. A k tomu výborně napsané dialogy, které konečně zas jednou působí opravdu promyšleným a chytrým dojmem.

Vynikající je už i jen systém dialogů, který v mnohém připomene právě ten Mass Effect, ale přitom na rozdíl od něj je tady zcela logický a smysluplný, a je v něm zcela jasné jakým způsobem hráč ovlivňuje jak samotný průběh rozhovoru, tak svými rozhodnutími i celý následující průběh hry.
A možností jak hrou projít čistě podle sebe, a ovlivňovat dle svého uvážení celý herní svět, je tu přitom nepočítaně, a všechny jsou velmi výrazné a s důsledky, nad kterými je nutné přemýšlet - a které se hrou, potažmo celou herní trilogií, potáhnou až do konce. Žádné primitivní černobílé volby mezi cestou pro hodné a cestou pro zlé, ani kosmetické prkotiny jako v MA, ve kterém na většině věcí stejně vůbec nezáleželo.

I z prvního dílu jsem měl ve srovnání s tímto pocit slabě napsaného příběhu s béčkovou zápletkou plnou plochých postav, takže i když mě hra bavila, nic mě nijak zásadně netáhlo k tomu ji rozehrát znovu.
Tady mám naopak pocit že bych ji měl díky její nelinearitě znovu rozehrát okamžitě - a navíc že je škoda, že Witcher 2 nevyšel i v čistě knižní podobě, protože je tak dobře napsaný, se silným příběhem, i s důrazem na "trademarky" série, že skutečná nová kniha od Sapkowského vedle něj působí jako bezzubý dovětek, v rámci ságy zcela zbytečný a nezajímavý.