Hodně dlouho jsem přemýšlel na tím, proč se mi Duke Nukem Forever tak hrozně moc nelíbí. Nu, abych našel odpověď, musel jsem zapátrat v minulosti. V době, kdy má životní pařanská etapa započala.
Nemá tu cenu vykládat po desáté jaká je Duke legenda a jak je level design jeden z nejlepších, co v této branži vznikl. Všichni to víme.
Při hraní lehce naleštěné Megaton edice jsem se přistihl jak se několikrát pousměji nad věcmi, které by dnešní hráč měl pokládat za samozřejmost. Interaktivita prostředí kupříkladu. Nedávné vzpomínky nad reakcemi dětí, které šílely z padajícího mrakodrapu v Battlefield 3 mě náhle nechalo uvažovat nad tím, kam se vlastně ta technologie v FPSskách posunula, když najednou vlastně vidím jak Build engine kácí mrakodrapy, dělá díry do budov nebo rovnou odpálí půlku mapy. Stejně jako frostbite to funguje formou skriptu, ale rozdíl je v tom, že v roce 1996 z toho byli paf úplně všichni. Upřímně jsem několikrát v duchu citoval Dukovo "holy shit!" V době, kdy by mi to spíš mělo připadat k smíchu. A to nezmiňuji ozvučení. Hand Cannon zní vážně badass a z chobotničky a ze zvuků, které vydávala jsem měl za mladých let husinu až na análu. Porovnám si to s Dukem z roku 2011 a je mi z toho smutno.
Vadilo mi však málo druhů nepřátel a nějaká ultimátní zbraň typu BFG. Proto jsem to vždy po třech hodinách vypnul a začal zase druhý den. Stereotyp nastává rychle. A co mě překvapilo ještě víc....jednoduchost bossů, jelikož závěrečný jednookatec mi nevzdoroval více jak 30 vteřin. A mimochodem, Duke ukradl hoodně hlášek. Král je jenom jeden a vězte, že Vévoda to rozhodně není, ale zasvěcení pochopí :)
Nemá tu cenu vykládat po desáté jaká je Duke legenda a jak je level design jeden z nejlepších, co v této branži vznikl. Všichni to víme.
Při hraní lehce naleštěné Megaton edice jsem se přistihl jak se několikrát pousměji nad věcmi, které by dnešní hráč měl pokládat za samozřejmost. Interaktivita prostředí kupříkladu. Nedávné vzpomínky nad reakcemi dětí, které šílely z padajícího mrakodrapu v Battlefield 3 mě náhle nechalo uvažovat nad tím, kam se vlastně ta technologie v FPSskách posunula, když najednou vlastně vidím jak Build engine kácí mrakodrapy, dělá díry do budov nebo rovnou odpálí půlku mapy. Stejně jako frostbite to funguje formou skriptu, ale rozdíl je v tom, že v roce 1996 z toho byli paf úplně všichni. Upřímně jsem několikrát v duchu citoval Dukovo "holy shit!" V době, kdy by mi to spíš mělo připadat k smíchu. A to nezmiňuji ozvučení. Hand Cannon zní vážně badass a z chobotničky a ze zvuků, které vydávala jsem měl za mladých let husinu až na análu. Porovnám si to s Dukem z roku 2011 a je mi z toho smutno.
Vadilo mi však málo druhů nepřátel a nějaká ultimátní zbraň typu BFG. Proto jsem to vždy po třech hodinách vypnul a začal zase druhý den. Stereotyp nastává rychle. A co mě překvapilo ještě víc....jednoduchost bossů, jelikož závěrečný jednookatec mi nevzdoroval více jak 30 vteřin. A mimochodem, Duke ukradl hoodně hlášek. Král je jenom jeden a vězte, že Vévoda to rozhodně není, ale zasvěcení pochopí :)
