RE 6 se podařilo poplivat tak moc, až se zdá, že ta modrá oslizlá šestka je docela na místě. Zástupy hráčů vehementně tvrdí, že na RE 6 je špatně všechno od začátku do konce. Oblíbená hororová holt série změnila žánr, ale ponechala si název. V čem je ale hlavní kámen úrazu? Příliš sólistů, které potenciál Coopu nezaujme? Mnoho původních fanoušků RE, kteří opět čekali survival horor a jsou opět zklamaní, když ho zcela ‚nečekaně‘ nedostali? Nebo je ta všeobecná nálada způsobená recenzemi a hodnocením jakože odborníků aneb RE 6 je špatná hra, protože MY tvrdíme, že RE 6 je špatná hra? Ať je to jak chce, RE 6, přestože jde o akční lineární střílečku, mi nabídl neskutečných 40 hodin zábavy a za to mohu Capcomu vzkázat jen jedno – díky hoši!
Myslím, že nejlepší je k RE 6 přistoupit tak, že jste si koupili lístek na akční nářez a s colou a popcornem v ruce usedáte před plátno. Navíc k tomu ale dostanete klávesnici a myšku, případně ještě kolegu, a je vám řečeno, že je třeba hrdiny dostrkat k závěrečným titulkům. RE 6 je oddechovka, je to klasická klišodní akční oddechovka v níž se můžete usmívat nad roztodivnými zrůdičkami, v níž můžete kroutit hlavou nad nesmrtelností hrdinů, nad nelogickými kiksy v ději nebo můžete počítat výbuchy po desítkách. Především je třeba si říct – neberme to ani trošku vážně. Tohle je prostě Hollywoodský... pardon, Japonský blockbuster a to s dávkou filmovosti o jaké se nesnilo ani CoD. Myslím, že přistoupit k RE 6 jako k parodii zombie filmů anebo zkrátka tak, že Japonští tvůrci představují svoji, pro nás neobvyklou, fantazii, není zase tak od věci.
Protože RE 6 v řadě věcí zdárně kopíruje svého předchůdce, nebudu tu znovu přemítat nad inventářem, plejádou bonusů, prostým příběhem atd. Snad jen zmíním, že systém vylepšování zbraní mi v RE 5 seděl více než vylepšování skillů, neboť těch opravdu užitečných skillů je asi 5 a zbytek nemá smysl kupovat (rozhodně ne při první hře)
Co mě dost překvapilo byla náročnost ovládání, respektive množství akcí, které lze v terénu provádět. Z předchozího dílu známe střílení zpoza překážek, útoky na ochromené nepřátele, či akce 'parťáka', ale RE 6 jde mnohem dál. Před útoky nepřátel je možné uhýbat kotouly do stran anebo přejít do skluzu a pálit ze země. Na nepřátele platí kopance z výskoku, podrážení, řádka technik bojových umění, sražení nepřátel ze skály anebo třeba nacpání dynamitu do chřtánu zombie a sledování ohňostroje. Zvládat všechny tyhle srandičky je zprvu dost komplikované a navíc nejsou vyloženě zapotřebí (na nižší obtížnosti určitě ne), nicméně doporučuji si ovládání projít a naučit se ho - nakonec tyhle kousky krásně dokreslují filmové pojetí celé hry.
Příběh je puzzle o čtyřech dílcích. Jeden velký (ne obsahově) příběh je sledován z pohledu čtyř stran. Kampaně se prolínají, kolikrát se stane, že jednu úroveň si člověk zahraje dvakrát, pokaždé za jiné hrdiny. Spoustu animací člověk shlédne zase hned dvakrát, ale to je zkrátka daň za čtyři dílky puzzle, které hráč postupně vkládá do obrázku. Může se to zdát jako umělé natahování herní doby a to bohužel částečně je. Projít se po stejné lokaci za jinou postavu mě přišlo zajímavé, ale opakovat jeden a ten samý bossfight podruhé bylo spíše otravné. Veškeré dojmy a pojmy z příběhů závisejí na tom, v jakém pořadí budete dílky skládat. Možná, že existuje i lepší posloupnost než ta, kterou doporučují tvůrci, ale to ať si každý rozhodne sám. I když po vložení třech kousků puzzle je už jasně patrný finální obrázek a hráč si jej dovede domyslet, i ten poslední kousek perfektně zapadne a je radost jej do obrázku umístit.
Sedmička postav, některé zcela nové, no pro mě skoro všechny nové. Každá postava je trochu jiná, ale převládají namachrovaná hláškující esa. A protože i v akčních béčkách mám radši co nejlidštěji tvářící se hrdiny, volil jsem ve všech případech nikoli hlavního borce, ale toho vedlejšího a že jsem tedy nevynechal jedinou ženu? No a co? Nemůžu za to, že až na Adu působily holky tak, jakože nemají všechno na háku.
Prolog je naprosto fatální začátek, který jako kdyby chtěl v pěti minutách představit vše typické pro RE 6 - explodující exploze, stádo zombie, drsné pohyby, prst v uchu... vlastně u ucha, stupidní kamera, QTE... Být to trailer, dejme tomu, ale začínat hru desatým rozplácnutím se pod letadlem, to opravdu nezní dobře.
1. kampaň (Leon + Helena) se snaží o návrat ke starým hororovým dílům. Ta snaha vydržela tvůrcům sotva 2/5 kampaně, ale přesto má tahle část hry temnou neutěšenou atmosféru. Až se budu chtít bát, pustím se do Amnesie, od RE mi stačí ponurá atmosféra, co vtáhne do hry a to se tady podařilo. Pro mě nejlepší kampaň, což je ale způsobeno i tím, že všechny nepřátele a prostředí vidím prvně.
2. kampaň (Chris + Piers) na to jde akčně. Vojáci, pokročilé zbraně, těžká technika… Atmosféra nic moc, ale o hektické momenty není nouze. Tahle kampaň mi přišla nejméně zábavná, byť tu jsou světlé momenty – jízda Hummerem, most... Bohužel tahle kampaň přinese v závěru i neskutečně zhovadilou scénu útěku před gigamonstrem, kterou jsem vinou zmršené kamery opakoval snad 20x. Nechápu, proč to nějaký patch neopravil.
3. kampaň (Jake + Sherry) působí komorním dojmem. Navíc se neustále bojuje proti velkému bossovi, který se představí už v první kapitole a od té doby pronásleduje hrdiny neustále. RE je množstvím soubojů s jediným bossem pověstný. Tady je to dovedeno do extrému, který překvapivě docela baví.
4. kampaň (Ada) doplňuje ostatní kampaně a rozhodně bych ji nedoporučil hrát jinak než jako tu poslední. Je to změna být najednou na všechno sám, ale hratelnost se tomu uzpůsobuje. Ada patří díky neutuchající ironii a tajemnému pozadí k nejlepším postavám a její styl hry nabízí stealth postupy i pár jednodušších hádanek. Opět tak nechybí odlišný druh zážitku.
Co dodat? V rámci žánru nabízí RE 6 jednu z nejlepších akcí posledních let. Ne každý touží neustále po realismu, po lidských protivnících, po výborné AI... Ve FPS i TPS mě to vždycky táhlo více k pestrosti prostředí, monster i zbraní, byť třeba na úkor chudšího příběhu a ztráty svobody pohybu. V době, kdy akční hry zaberou 6 hodin, nabídnou tři druhy nepřítele (za to ve 20 skinech) a veškerá aktivita se skládá z míření a střelby na cíl, svítí RE 6 zeleným světlem. A i kdyby měla hlavní série RE definitivně skončit šestým dílem, mohu říci, že končí se vší důstojností.
Myslím, že nejlepší je k RE 6 přistoupit tak, že jste si koupili lístek na akční nářez a s colou a popcornem v ruce usedáte před plátno. Navíc k tomu ale dostanete klávesnici a myšku, případně ještě kolegu, a je vám řečeno, že je třeba hrdiny dostrkat k závěrečným titulkům. RE 6 je oddechovka, je to klasická klišodní akční oddechovka v níž se můžete usmívat nad roztodivnými zrůdičkami, v níž můžete kroutit hlavou nad nesmrtelností hrdinů, nad nelogickými kiksy v ději nebo můžete počítat výbuchy po desítkách. Především je třeba si říct – neberme to ani trošku vážně. Tohle je prostě Hollywoodský... pardon, Japonský blockbuster a to s dávkou filmovosti o jaké se nesnilo ani CoD. Myslím, že přistoupit k RE 6 jako k parodii zombie filmů anebo zkrátka tak, že Japonští tvůrci představují svoji, pro nás neobvyklou, fantazii, není zase tak od věci.
Protože RE 6 v řadě věcí zdárně kopíruje svého předchůdce, nebudu tu znovu přemítat nad inventářem, plejádou bonusů, prostým příběhem atd. Snad jen zmíním, že systém vylepšování zbraní mi v RE 5 seděl více než vylepšování skillů, neboť těch opravdu užitečných skillů je asi 5 a zbytek nemá smysl kupovat (rozhodně ne při první hře)
Co mě dost překvapilo byla náročnost ovládání, respektive množství akcí, které lze v terénu provádět. Z předchozího dílu známe střílení zpoza překážek, útoky na ochromené nepřátele, či akce 'parťáka', ale RE 6 jde mnohem dál. Před útoky nepřátel je možné uhýbat kotouly do stran anebo přejít do skluzu a pálit ze země. Na nepřátele platí kopance z výskoku, podrážení, řádka technik bojových umění, sražení nepřátel ze skály anebo třeba nacpání dynamitu do chřtánu zombie a sledování ohňostroje. Zvládat všechny tyhle srandičky je zprvu dost komplikované a navíc nejsou vyloženě zapotřebí (na nižší obtížnosti určitě ne), nicméně doporučuji si ovládání projít a naučit se ho - nakonec tyhle kousky krásně dokreslují filmové pojetí celé hry.
Příběh je puzzle o čtyřech dílcích. Jeden velký (ne obsahově) příběh je sledován z pohledu čtyř stran. Kampaně se prolínají, kolikrát se stane, že jednu úroveň si člověk zahraje dvakrát, pokaždé za jiné hrdiny. Spoustu animací člověk shlédne zase hned dvakrát, ale to je zkrátka daň za čtyři dílky puzzle, které hráč postupně vkládá do obrázku. Může se to zdát jako umělé natahování herní doby a to bohužel částečně je. Projít se po stejné lokaci za jinou postavu mě přišlo zajímavé, ale opakovat jeden a ten samý bossfight podruhé bylo spíše otravné. Veškeré dojmy a pojmy z příběhů závisejí na tom, v jakém pořadí budete dílky skládat. Možná, že existuje i lepší posloupnost než ta, kterou doporučují tvůrci, ale to ať si každý rozhodne sám. I když po vložení třech kousků puzzle je už jasně patrný finální obrázek a hráč si jej dovede domyslet, i ten poslední kousek perfektně zapadne a je radost jej do obrázku umístit.
Sedmička postav, některé zcela nové, no pro mě skoro všechny nové. Každá postava je trochu jiná, ale převládají namachrovaná hláškující esa. A protože i v akčních béčkách mám radši co nejlidštěji tvářící se hrdiny, volil jsem ve všech případech nikoli hlavního borce, ale toho vedlejšího a že jsem tedy nevynechal jedinou ženu? No a co? Nemůžu za to, že až na Adu působily holky tak, jakože nemají všechno na háku.
Prolog je naprosto fatální začátek, který jako kdyby chtěl v pěti minutách představit vše typické pro RE 6 - explodující exploze, stádo zombie, drsné pohyby, prst v uchu... vlastně u ucha, stupidní kamera, QTE... Být to trailer, dejme tomu, ale začínat hru desatým rozplácnutím se pod letadlem, to opravdu nezní dobře.
1. kampaň (Leon + Helena) se snaží o návrat ke starým hororovým dílům. Ta snaha vydržela tvůrcům sotva 2/5 kampaně, ale přesto má tahle část hry temnou neutěšenou atmosféru. Až se budu chtít bát, pustím se do Amnesie, od RE mi stačí ponurá atmosféra, co vtáhne do hry a to se tady podařilo. Pro mě nejlepší kampaň, což je ale způsobeno i tím, že všechny nepřátele a prostředí vidím prvně.
2. kampaň (Chris + Piers) na to jde akčně. Vojáci, pokročilé zbraně, těžká technika… Atmosféra nic moc, ale o hektické momenty není nouze. Tahle kampaň mi přišla nejméně zábavná, byť tu jsou světlé momenty – jízda Hummerem, most... Bohužel tahle kampaň přinese v závěru i neskutečně zhovadilou scénu útěku před gigamonstrem, kterou jsem vinou zmršené kamery opakoval snad 20x. Nechápu, proč to nějaký patch neopravil.
3. kampaň (Jake + Sherry) působí komorním dojmem. Navíc se neustále bojuje proti velkému bossovi, který se představí už v první kapitole a od té doby pronásleduje hrdiny neustále. RE je množstvím soubojů s jediným bossem pověstný. Tady je to dovedeno do extrému, který překvapivě docela baví.
4. kampaň (Ada) doplňuje ostatní kampaně a rozhodně bych ji nedoporučil hrát jinak než jako tu poslední. Je to změna být najednou na všechno sám, ale hratelnost se tomu uzpůsobuje. Ada patří díky neutuchající ironii a tajemnému pozadí k nejlepším postavám a její styl hry nabízí stealth postupy i pár jednodušších hádanek. Opět tak nechybí odlišný druh zážitku.
Co dodat? V rámci žánru nabízí RE 6 jednu z nejlepších akcí posledních let. Ne každý touží neustále po realismu, po lidských protivnících, po výborné AI... Ve FPS i TPS mě to vždycky táhlo více k pestrosti prostředí, monster i zbraní, byť třeba na úkor chudšího příběhu a ztráty svobody pohybu. V době, kdy akční hry zaberou 6 hodin, nabídnou tři druhy nepřítele (za to ve 20 skinech) a veškerá aktivita se skládá z míření a střelby na cíl, svítí RE 6 zeleným světlem. A i kdyby měla hlavní série RE definitivně skončit šestým dílem, mohu říci, že končí se vší důstojností.
Hugo: The Magic Oak
Pro: Rozdělení na 4 kampaně, monstra, Coop, prostředí, mnoho hrdinů, délka, bonusový obsah
Proti: Občas kamera, opakování bossfightů, prolog