Než mě sežerete za negativitu, předem říkám, budu psát především to, co mě na hře poměrně vadilo. Uznávám, že jsem mohl mít špatné rozpoložení, třeba se k tomu někdy vrátím, ale momentálně je můj dojem o pár řádků níže.

Na Metro 2033 jsem se těšil, už podle pár recenzí, co jsem si letmo přečetl. Ovšem po spuštění mě to poněkud rychle přešlo. Samotný úvod (cca 30 minut gameplaye) byl pro mě nudnější, než začátek Half-Life, kde jedete vláčkem až k Barneymu. Je to spousta sledování scén, jak mezi sebou lidi mluví a než nastane nějaká akce, tak mezi tím 6x proběhne loading.

Bohužel pro mě, řekl bych, že tak 1/5 z celé hry je pouze sledování rozhovorů a další 2/5 sestává z chození a hledání čehosi. Což mě také překvapilo, že hra se neobtěžovala vysvětlit herní prvky, jako např. "quest zápisník", hodinky, modré světlo ... že mám vůbec zapalovač a že s ním tedy mám zapálit pavučiny, k tomu jsem došel také až po chvíli tápání a ano, dialogy jsem četl.

Když o tom tak přemýšlím, poměrně často jsem se zarazil s tím, že mám nějak jít dál a přitom to na první pohled nešlo. Když Vám bratři ve zbrani řeknou, že máte otevřít dveře, taky se logicky zamyslíte, co asi udělat, ale občas člověk nečeká, že musí hledat jestli se má dodatečně někde jinde něco spustit. Často mě tak napadalo, jestli to není prostě jen nějaký bug.

A že brouků je tam dost. Na chyby v animacích jsem si zvykl, ale nefunkční nightvision, propadání skrz texturu, umírání z ničeho nic (asi infarkt na pavouky) - to už bylo na mě dost. Dále věřím, že hra měla nějakým způsobem děsit, ale veškeré situace byly pro mě dopředu čitelné, tak se mi opravdu ze hry hnusili nejvíce pavučiny plné pavouků (fuj, blé).

Co se arzenálu týče, moc tomu nerozumím. Poměrně ze začátku (cca po 1-2h) jsem se dostal k vylepšeným zbraním jako je brokovnice, AK apod. Granáty poměrně nepoužitelné stejně jako jejich volba i zbraň na blízko (u mutantů). Upgrady (protože jich tam je setsakramentsky málo) tak neměli v podstatě význam kupovat, stejně tak zbraně a munici jsem nevyplýtval snad ani jednou a to jsem hrál na režim Spartan, která měla zaručit řež nepřátel.

Nepřátelé ... co k tomu dodat. Buď skupina vojáků s IQ 80 a nebo 80 mutantů, kteří vždy jdou po vás. I když vyskočí u vašeho kolegy a vy se krčíte o 2 místnosti dál, tak stejně jdou jen po vás. Druhý paradox: krysa umře na 2 náboje z brokovnice stejně tak jako velký mutant... Co se týče zmutované "gorily", ta odběhne do zaječích na 3 náboje a jak jsem již psal, je přespříliš naskriptovaná a tudíž předvídatelná (zajímavý je, že se chová téměř identicky jako novější alien v Alien: Isolation). Démoni mě prudili, tahali mě i zpoza barikád a úkrytů, ale budiž.

___________________________

Celkově, vidím v tom dost prvků z jiných her, jako např. Half-Life (nemluvíte a tady to vyzní hloupě na rozdíl od HL, nudné a nemožné mise s drezínou, jazyky ze stropů), Bioshock Infinite (chodník v závěru) a pochopitelně Stalker. Zápletka, že jste výjimečný a zachráníte Moskvu před mimozemšťany či je zachráníte.. K tomu přidám nerealistické chování a dialogy. Na konec spolu s dlooouhou chůzi všech NPC a nemožnosti jít někam jinam se to vleče i přes krátkou herní dobu.

Samozřejmě to má i své plusy a určité prvky rád uvidím i v jiných hrách, především se mi líbilo využívání masky a zápisníku. Ovšem jako celek to momentálně pro mě nemělo to něco víc co bych neviděl jinde, spíše naopak. Každopádně se i tak těším na pokračování s myšlenkou, že si povedou tvůrci na můj vkus lépe a nebo že si k tomu prostě najdu tu správnou chuť.