Už jsem pomalu přestával věřit, že se k téhle hře jednou vrátím a konečně jí dojedu. Můj odpor k návodům dlouho smažil mou tupohlavou hlavu. Stejně jsem to nakonec nevydržel a dvakrát jsem se na ten návod podíval. No, jednou to bylo tak, jak jsem to i zamýšlel.

Ano, druhou polovinu téhle hry jsem hrál nějaký rok a půl. Nechat uležet každou druhou hádanku byla pro mě jediná volba, protože bych pak akorát chytal deprese z toho, jak jsem blbej. Překážky jsou skvěle vymyšleny. Všechny dávají smysl. Z tohoto důvodu jsem byl nakonec i rád, že hra nebyla nějak moc natahovaná a držela si svou kvalitu po celou dobu. Musím ale říct, že první půlka byla na tom s atmosférou o dost lépe. Alespoň mi to tak přišlo.

Prostředí a celková stylizace. Je to stylové. Ponurá atmosféra. Skvělé ozvučení. Jo, zvuky brutální smrti malého chlapečka jsou super. Nevydá u toho ani hlásku. Jako, kdyby s tím byl smířený. Jednoduché rozhraní, ovládání. Funkční fyzika. To by se mohlo zdát, že je to bezchybná hra. Bohužel ale není.

A to díky naprosto odfláknutému a debilnímu zakončení, které u mě zabilo všechny emoce. Ani jsem neměl náladu pak na ty titulky. Tady už tvůrcům opravdu došla fantazie. Ono by možná jenom stačilo trochu nastínit, jak se ten chlapeček do toho předpeklí dostal a jaký je jeho přibližný cíl. Určitě by to pak chytlo trochu jiný rozměr. Ta osůbka na konci. To byla jeho máma, sestra, holka? Alespoň, že nezůstal sám.

17.9. 2015 - Po nastudování co je to Limbo a jak se tam chlapec mohl dostat, mi dává konec mnohem větší smysl. Vlastně mě došlo, že to snad nešlo udělat líp. Příště by to ale chtělo nějaké vysvětlení pro neznalé burany.