Víte, opravdu pravých temných RPGček je málo. Není umění nějakou hru ponořit do kýble s temnotou a zas ji vytáhnout. Umění je, když ji tam položíte tak dobře, že se po vynoření úchvatně leskne. A to zas tak jednoduché není, ale i tak se najdou jedinci, kteří to dokázali. Bylo to například Diablo, Planescape: Torment a povedlo se to také německému husťákovi, který, aniž by o tom, bohužel, svět věděl, přivedl RPG žánr na novou úroveň. Povedlo se to Gothicovi.
Sama hra nezaujme nějak zvlášť úžasným příběhem, ani úžasnou grafikou, což vůbec nevadí, protože na to vůbec nespoléhá. To kouzlo je především v atmosféře, která, jak už jsem řekl, je neskutečně temná, ale tak fantastická, že si na pár let strčila do kapsy všechny fantasy tituly, co přišly po Gothicovi. Svět Kolonie je drsný. Bodejť by ne, téměř všichni její obyvatelé jsou odsouzenci, kteří usilují především o vlastní prospěch a přežití. Přátelství je vzácné, ochota mnohem vzácnější. Navíc okolní divočina je jedna z nejnebezpečnějších, na jaké na ostrově Khorinis může člověk narazit. A právě sem se dostává pan Bezejmenný. (Už zase RPG, spoléhající na temnou atmosféru, která má bezejmenného hrdinu. Inu, proč ne.) A spolu s ním se musíte potlouct přes celý tento hrozivý svět, do kterého jste byli uvrženi. Atmosféra se dá donekonečna krájet. Tajemno, nebezpečno a podivný svět, v němž se nacházíte, tvoří výbornou kombinaci něčeho nového, něčeho zvláštního. Něčeho, co s sebou přinesl až teprve Gothic. Co neskutečně žeru na téhle hře je progres vašeho hrdiny. Na začátku jste nula. Respektive každá postava vám dokáže nakopat prdel, ale případně budete sršet zpocenou pýchou, pokud se vám podaří zmlátit nějakého kopáče. Na prvních levelech jste opravdu děťátko mezi dospělými. Vydáváte se na průzkumné mise do divočiny, by jste získali zkušenosti na to, abyste se mohli později pomstít "tomu debilovi strážnému", který vás zkopal a připravil o nugety. Ke konci hry jste už ale drsnej namakanec, který se nebojí vytáhnout vole svůj tvrďáckej obouručák, a místo toho, aby vám někdo vyhrožoval, abyste ho zas schoval, tak s respektem ustoupí.
Soubojový systém je podivný, ale funguje fakt skvěle. Na nízkých levelech, když jste ještě začátečník, dost cítíte onu omezenost v pohybu a ladnosti, se kterou svou zbraň používáte. Taktéž zde jde i o jakousi taktiku, jelikož to jsou většinou souboje, které jdou dost ztuha, nestačí se na nepřítele jen tak vrhnout a začít ho mlátit, to byste moc daleko nedošli. (Pokud už teda nemáte Uriziel, že?) Postupně se ale vaše schopnosti zlepšují, až za nedlouho s tím šviháte tak majestátně, že i Geralt z Rivie by mohl koukat. Taktéž se mi na Gothicovi líbí jeho styl - jdu zabít nepřítele - aha, nezabiju ho, I suck balls, zkusím to později - tak teď? Ne. Tak ještě později- Teď? No konečně! Hip hip hurá! Svět Gothicu nedělá levelové zábrany mezi nepřáteli, už na nízkým levelu můžete potkat příšeru, kterou prostě nemáte šanci porazit, tak se jí vyhýbáte do té doby, dokud nebudete dostatečně silní, a pak jí nakopete zadnici. A ten pocit za to vždycky stojí!
Není to jen o soubojích, Gothic má samozřejmě parádní postavy, vtipné až Tarantinovské dialogy a docela pěkný příběh. I když více hra spoléhá na svou atmosféru, v čemž se teda trefila do černého. Hudba je vynikající. Přesně zapadá do tvrdého a krutého světa, ve kterém se nacházíte. Tajemné flétny, nonšalantní klidná kytara atd. Někdy je ale strašně creepy, obzvlášť ta základní ve volné přírodě, občas jsem z ní až nemohl usnout ... brrr. Ale nejvíc vládne ta večerní.... Ta je úchvatná.
Bohužel velice tuhý mechanizmus interakce s věcmi je taktéž zádrhel hry. Především v obchodech a používání kouzel. Taktéž zákony fyziky tady úplně nejsou v pořádku, obzvlášť s ohledem na skákání všeho druhu, ovšem musím uznat, že někdy je to docela haluz. A samozřejmě také ty odporné bugy. Známe je všichni, ne? A Gothic jich bohužel taky pár má, ne moc, ale občas to tu herní idýlku překazí.
Gothic je však na poli RPG mistrovské dílo, které je bohužel hrozně nedoceněné západními zeměmi, my a Poláci jsme dost pravděpodobně jeho největšími fanoušky. Což je škoda, protože jedinečnou atmosféru a originální podání by mohl závidět i takový BioWare. A jak jsem na začátku psal - Gothic je hra, která se leskne temnotou. Je to lesk, tak úchvatný a vábivý, že při doteku vám přeběhne husí kůže po celém těle. A tehdy poznáte, ... že je načase zase zabít pár mrchožroutů.
Sama hra nezaujme nějak zvlášť úžasným příběhem, ani úžasnou grafikou, což vůbec nevadí, protože na to vůbec nespoléhá. To kouzlo je především v atmosféře, která, jak už jsem řekl, je neskutečně temná, ale tak fantastická, že si na pár let strčila do kapsy všechny fantasy tituly, co přišly po Gothicovi. Svět Kolonie je drsný. Bodejť by ne, téměř všichni její obyvatelé jsou odsouzenci, kteří usilují především o vlastní prospěch a přežití. Přátelství je vzácné, ochota mnohem vzácnější. Navíc okolní divočina je jedna z nejnebezpečnějších, na jaké na ostrově Khorinis může člověk narazit. A právě sem se dostává pan Bezejmenný. (Už zase RPG, spoléhající na temnou atmosféru, která má bezejmenného hrdinu. Inu, proč ne.) A spolu s ním se musíte potlouct přes celý tento hrozivý svět, do kterého jste byli uvrženi. Atmosféra se dá donekonečna krájet. Tajemno, nebezpečno a podivný svět, v němž se nacházíte, tvoří výbornou kombinaci něčeho nového, něčeho zvláštního. Něčeho, co s sebou přinesl až teprve Gothic. Co neskutečně žeru na téhle hře je progres vašeho hrdiny. Na začátku jste nula. Respektive každá postava vám dokáže nakopat prdel, ale případně budete sršet zpocenou pýchou, pokud se vám podaří zmlátit nějakého kopáče. Na prvních levelech jste opravdu děťátko mezi dospělými. Vydáváte se na průzkumné mise do divočiny, by jste získali zkušenosti na to, abyste se mohli později pomstít "tomu debilovi strážnému", který vás zkopal a připravil o nugety. Ke konci hry jste už ale drsnej namakanec, který se nebojí vytáhnout vole svůj tvrďáckej obouručák, a místo toho, aby vám někdo vyhrožoval, abyste ho zas schoval, tak s respektem ustoupí.
Soubojový systém je podivný, ale funguje fakt skvěle. Na nízkých levelech, když jste ještě začátečník, dost cítíte onu omezenost v pohybu a ladnosti, se kterou svou zbraň používáte. Taktéž zde jde i o jakousi taktiku, jelikož to jsou většinou souboje, které jdou dost ztuha, nestačí se na nepřítele jen tak vrhnout a začít ho mlátit, to byste moc daleko nedošli. (Pokud už teda nemáte Uriziel, že?) Postupně se ale vaše schopnosti zlepšují, až za nedlouho s tím šviháte tak majestátně, že i Geralt z Rivie by mohl koukat. Taktéž se mi na Gothicovi líbí jeho styl - jdu zabít nepřítele - aha, nezabiju ho, I suck balls, zkusím to později - tak teď? Ne. Tak ještě později- Teď? No konečně! Hip hip hurá! Svět Gothicu nedělá levelové zábrany mezi nepřáteli, už na nízkým levelu můžete potkat příšeru, kterou prostě nemáte šanci porazit, tak se jí vyhýbáte do té doby, dokud nebudete dostatečně silní, a pak jí nakopete zadnici. A ten pocit za to vždycky stojí!
Není to jen o soubojích, Gothic má samozřejmě parádní postavy, vtipné až Tarantinovské dialogy a docela pěkný příběh. I když více hra spoléhá na svou atmosféru, v čemž se teda trefila do černého. Hudba je vynikající. Přesně zapadá do tvrdého a krutého světa, ve kterém se nacházíte. Tajemné flétny, nonšalantní klidná kytara atd. Někdy je ale strašně creepy, obzvlášť ta základní ve volné přírodě, občas jsem z ní až nemohl usnout ... brrr. Ale nejvíc vládne ta večerní.... Ta je úchvatná.
Bohužel velice tuhý mechanizmus interakce s věcmi je taktéž zádrhel hry. Především v obchodech a používání kouzel. Taktéž zákony fyziky tady úplně nejsou v pořádku, obzvlášť s ohledem na skákání všeho druhu, ovšem musím uznat, že někdy je to docela haluz. A samozřejmě také ty odporné bugy. Známe je všichni, ne? A Gothic jich bohužel taky pár má, ne moc, ale občas to tu herní idýlku překazí.
Gothic je však na poli RPG mistrovské dílo, které je bohužel hrozně nedoceněné západními zeměmi, my a Poláci jsme dost pravděpodobně jeho největšími fanoušky. Což je škoda, protože jedinečnou atmosféru a originální podání by mohl závidět i takový BioWare. A jak jsem na začátku psal - Gothic je hra, která se leskne temnotou. Je to lesk, tak úchvatný a vábivý, že při doteku vám přeběhne husí kůže po celém těle. A tehdy poznáte, ... že je načase zase zabít pár mrchožroutů.
Pathfinder: Wrath of the Righteous
Pro: Neskutečná atmosféra, originální svět, postavy a jejich dialogy, vývoj hlavního hrdiny, soubojový systém
Proti: Někdy moc tuhé ovládání, fyzika, občas hra bugově zlobí