Po druhém dohrání zvedám o stupeň hodnocení. Hru jsem si užil výrazně více než poprvé, byť jsem hrál na třetí obtížnost (nebo možná právě proto, napodruhé je samozřejmě téměř každá hra jednodušší, člověk přesně ví, na co je třeba se připravit).

Samotný příběh je vynikající. Není se čemu divit, když je inspirován Srdcem Temnoty, které již sloužilo jako předobraz geniální Apocalypse Now. Nastoluje řadu zajímavých témat (zda je vůbec možné být ve válce hrdinou, konstruování vlastní reality na základě odmítnutí silného pocitu viny a mnohé další). Různé stránky příběhu jsou dodnes probírány na specializovaných stránkách, což u akční hry rozhodně nebývá zvykem. V neposlední řadě je z hlediska celkového vyznění hry třeba vyzdvihnout hudební stránku, veškeré písně vyznívají (vzhledem k příběhu logicky) velmi protiválečně, nechybí ani Hendrixova slavná The Star Spangled Banner, která hraje přímo v menu. Své dělá pochopitelně také zasazení do velmi neokoukaného prostředí.

Z hlediska hratelnosti se jedná slušnou cover based střílečku. Hlavní hrdina pobere vždy pouze dvě zbraně (z celkového počtu dvaceti) a pár kousků tří různých typů granátů. Téměř u každé zbraně je krom primárního módu i nějaký sekundární (tlumič, střelba podvěšeným granátometem, scope atd.). A dvěma parťákům je možné dávat jednoduché rozkazy.

Stále mám ovšem několik výhrad. Chápu, že autoři chtěli kritizovat virtuální střelnice, ve kterých člověk vystřílí stovky virtuálních panáčků a je z něj hrdina, jen si k tomu podle mého měli vybrat trochu jiný žánr. Byl bych opravdu o dost raději, kdyby byla kritika zmíněného sofistikovanější, takto to místy sklouzává přesně k tomu, co se mi nelíbilo na Bulletstorm (nejdříve něco kritizuje a pak z hlediska gameplay předvádí totéž). S tím koresponduje zejména v posledních misích opravdu otravně vysoký počet nepřátel, kteří tak hráče občas prostě "utlučou čepicemi". Další věc je laciné natlačení hráče do rozhodnutí, která jsou mu následně omlácena o hlavu stylem "podívej se, jaká jsi svině". Nejlepší příklad je "bílý fosfor", kde se při nepoužití mortaru začnou donekonečna objevovat snipeři, což se nikde jinde ve hře neděje. Hráč tak žádnou volbu nemá a moralizování autorů se celkem míjí účinkem. Autoři to "velmi vtipně" okomentovali tak, že v daném případě je správné rozhodnutí vypnout hru (tak to většinou dopadá, když je někdo skálopevně přesvědčen o vlastní genialitě, méně je holt někdy více). Osobně by se mi líbilo například dostat po každé kapitole, kde Walker udělá chybu nebo vyložený průser, dostat na výběr ukončit celou misi s postupně horším a horším postihem, po prvních dvou kapitolách by byl propuštěn z armády, následovat by mohl vojenský soud a vězení. Ale musí se jednat o dobrovolný výběr z více možností, jinak to podle mého celé trochu ztrácí smysl.

Spec Ops The Line rozhodně stojí za zahrání, už kvůli výborně podanému příběhu, prostředí a celkové atmosféře. Byť existuje nemálo TPS, které jsou z hlediska hratelnosti ještě o dost lepší.