"I live....again" Caleb je charismatickej, temnej týpek. Vlastně to byl první čistokrevný anti-hrdina, na kterého jsem v té době narazil, což bylo nečekané, ale též i velice svěží. Jako závan vůně hnijících, vyhřezlých střev z tlustého zombíka. Celé to je nadupáno černočerným humorem. Odkazy na kultovní horrorové filmy. Noční můra z Elm street, Pátek třináctého, Osvícení, Úsvit mrtvých atd. Avšak, nejvíce tu - jako pahýl z odseknuté končetiny - vyčuhují odkazy na sérii Evil Dead. Ruka, jenž křiklavým hlasem provolává "I swallow our soul" Včetně několika grafických odkazů, příšer a samozřejmě hlášek, jejichž originál přišel z huby Ashe Williemse.

"Good, Bad, I’m the guy with the gun"
"This is my boomstick!"
"Hey, she-bitch, let’s go."
A spouta dalších.

Tahle gamesa má dost rozpačitý rozjezd. Ten může někoho klidně i odradit, jelikož obtížnost je z počátku dosti vysoká, level design v prvních levelech dosti jednoduchý a rozmístěnost zbraní ne-ideální. Já se přesto však přenesl a dostalo se mi klasické, old-school řezanice, která se znovu dostavila až v modifikaci Brutal Doom. Velice originální zbraně se sekundárními mody střelby, ale hlavně jste bylo možno nést dva tomíky zároveň. No schválně, jaká hra to na tehdejší dobu dovolila? Je to pořád zábava. Atmosféra, které snad mohl v té době konkurovat jen Resident Evil byla zkrátka pekelná. Přesně jako ve filmech, jimiž se hra inspirovala. Kdo mě bude tvrdit, že se prvně nelekl tý uřvaný dámy s kosou?

Co mě však netěšilo. Občasné grafické glitche - pravděpodobně chyba enginu, na kterém běží remake - a též náhlá úmrtí. Někdy mě rozmázly dveře, někdy jsem zase vůbec nevěděl, co mě vlastně zabilo. Taky mě překvapila délka, která se pohybovala v rozmezí jen několika/pár hodin. A pak, že se už takový hry dneska nedělají.