,,Pokud si vezmeš tyhle byliny s tím, že jsi učedník místního alchymisty, stráže tě pustí dovnitř."
,, A vypadám snad na to že chodím po lesíku a sbírám kytičky?"

Gothicu... ty to prostě umíš. Datadisk Noc havrana uspěl především v té věci, že do celého příběhu vnesl absolutně odlišnou atmosféru, než na jakou jsme byli doposud zvyklí. Kombinace aztécké kultury s exotikou karibské oblasti zní jako poněkud nepravděpodobný recept úspěchu, ale hra se toho zhostila velice dobře. Jharkendar je boží. Jeho velikost je přiměřená, hraje tam parádní hudba a je především velice krásný, což hráče podněcuje k tomu, aby ho komplet celý prozkoumal. A piráti! Gothic má konečně piráty! Sám si pamatuju, že se mi ze základního tábora těch mořských krys vůbec nechtělo odcházet, protože jsem se tam cítil hrozně dobře. Asi nějaká moje úchylka, na piráty si potrpím.

To, za co jsem ale hře opravdu strašně vděčný, je především onen fakt, že vrátila staré známé postavy z jedničky. Nerdy a inťoše mágy vody a především členy Starého tábory, kteří mi hrozně chyběli. Oceňuji i změnu v jejich sociálním postavení - kdysi to byla uspořádaná banda v kolonii, teď jsou z nich prach sprostí bandité. Bylo fajn je zase vidět. I když občas kroutím hlavou nad tím, jak mě sakra mohl poznat kovář, se kterým jsem v jedničce mluvil jednou jedinkrát, ale už ne Thorus, za kterým jsem běhal skoro furt. Ale hra tohle nemůže vědět, tak jí to asi těžko můžu dávat za vinu, že jo.

Příběh datáče není špatný, především ale jeho atmosféra vládne na bojišti. A taky si lze povšimnout, že s tímto přídavkem se hra stála o něco těžší, ne nějak zvlášť extrémně, ale chvilku vám potrvá, než si seženete dost bodů síly na to, abyste mohli používat nějaký ten kvalitní meč. Hru to ale příjemně prodlužuje, stejně se eventuelně tím husťákem stanete, tak co. Noc havrana je parádní přídavek, bez kterého si základní Gothic 2 už ani nedokážu představit. Furt mě ale trápí jedna taková otázka...

Kde je Gomez?