Valadilene je mestecko pod Alpami, o kterem byste nikdy neslyseli, kdyby v nem nesidlila firma vyrabejici nejlepsi mechanicke roboty, pardon, automatony. Tedy, bejvavalo. Toho casu zbyla z drivejsi tovarny na plechove sny jen vzpominka a suplik plny nezaplacenych faktur v kancelari posledni majitelky, Anny Vorarlberg. Vstrelit umirajici fabrice posledni financni transfuzi do zil prijizdi az z ju-es-ej fesna pravnicka Kate Walker. Misto svatby z rozumu mezi investorem a Vorarlbegrovou tovarnou ceka Kate naopak pohreb pani Anny a odpaleni adventurni rozbusky prectenim zaveti, ktera odhali existenci dedice. A tim neni nikdo jiny, nez retardovany genius nebo genialni retard, Annin mladsi -mrtvy-ale-ne-tak-docela- bratr Hans. A to by v tom byl zakopany mamut, aby se veci jeste vic nezamotaly...
Tot uvodni vizitka Syberie, obecne povazovane za jednu z nejlepsich klasickych adventur. Da se s tim souhlasit? Rekl bych, ze tak napul. Do zlateho fondu klasickych adventur urcite patri, mezi nejlepsi ji ale osobne zaradit nemuzu. Ale pekne postupne...
Syberia umi zapusobit prvnim dojmem. Grafika je velmi pekna i dnes, atmosfera Valadilene vas vtahne a pribeh se pomerne rychle zajimave zamota. Clovek, lacny poradneho dobrodruza, dychtive prochazi lokace, povida s lidmi, prozkoumava predmety, resi hadanky, odhaluje dalsi stripky skladacky... Nebo ne? Problem je, ze se brzy dostavi pocit jakesi podivne sterilnosti, ktera vsak pranic nesouvisi s faktem, ze se budete pohybovat v prevazne zelezo-betonovem svete. Ten pocit souvisi s tim, ze je to svet prazdny (a tragicka anti-hudba tento dojem jen podtrhuje). Po te, co prejde ruzova vlna prvniho dojmu si clovek uvedomi, ze hra postrada zakladni stavebni kameny kazde skutecne zabavne a dobre adventury. Postav je zoufale malo a v nejlepsim pripade vam davaji stale stejne odpovedi na asi 5 temat ve vasem denicku. S predmety je to jeste horsi. Obvykly pocet predmetu je 1-2, vyjimecne jich mate vic. Kdyz uz nejaky najdete, vetsinou ho pouzijete bud na stejne obrazovce, nebo hned te vedlejsi. Nemuzete, a to je celkem fascinujici, prozkoumavat okoli a ruzne veci a predmety kolem vas. S trochou prehaneni lze rict, ze kazda obrazovka ma tri aktivni mista: Misto, kam muzeme odejit, misto, kde je predmet a misto, kde tentyz predmet pouzijete. Zjistujeme tedy, ze Syberia je velmi jednoducha a pro zkusenejsi hrace nepredstavuje zadnou vyzvu. Logicke hadanky prakticky neexistuji. Jedina moznost zakysu muze nastat, kdyz kvuli zoufale pomalemu presouvani mezi lokacemi stihnete zapomenout, co jste vlastne chteli udelat. Bohuzel je nutne konstatovat, ze z adventurniho pohledu je Syberia neco mezi tutorialem a interaktivnim filmem. Takovy Beyond: Two Souls roku 2002. A to je skoda, protoze potencial byl urcite mnohem vetsi, byt po hrichu zejmena diky technickemu zpracovani a jakesi neotrelosti sveta, ktery jemne balancuje na pokraji zname reality a mystiky.
Paradoxne diky jiste vyprazdnenosti Syberie jako takove pusobi jako prijemne zpestreni zdanliva marginalie - obcasne telefonaty s matkou, kamaradkou nebo snoubecnem. Na jejich pozadi krasne vynikne cesta (a promena) samotne Kate. Ne ta z New Yorku do Francie, ale spise ta ze sveta obchodu, obleku, kapitalismu a povrchnich vztahu nekam, kde jeste ziji sny a lide, kteri za nimi dokazi jit. A tak se drivejsi zivot stava pro Kate jen takovou ozvenou, vzpominkou na film, ktery snad jako by byl o nekom jinem. Zajimave, ze tato promena se mi libila snad vic, nez hlavni hra.
Ale Syberia je uz pro me takova hra plna paradoxu, kristalova studanka bez vody, svet, kudy cas jakoby prosel uz davno pred vami. Ozvena minulosti, kterou si urcite zapamatujete na dlouhou dobu. Jestli pravem nebo ne, na to at si kazdy odpovi sam.
---
Dodatek a vysvetleni k hodnoceni (ktere bylo puvodne 65%): Hra obsahuje bug, umoznujici dostat se do bodu, kdy neni mozne hru dokoncit. Jde o mixovani drinku pro Helenu v kapitole Aralbad. Adventura, ktera umoznuje dostat se do bodu, kdy po provedeni nevratne akce jiz neni dohratelna, aniz by se to hrac dozvedel, si nezaslouzi zadne pozitivni hodnoceni, protoze tim naprosto mari celou snahu cloveka hru dohrat. Takovy epic fail pamatuju jen ve hre Gooka, kde bylo mozne hodit do ohne predmet, ktery vsak hra vyzadovala pozdeji. Nejen, ze to hra umoznovala, ale ani o tom nedala hraci zpetnou vazbu (jako davaji dobra RPG, kdyz napriklad zabijete pribehovou postavu, resp. vetsinou dam to ani nedovoli).
Je mozne, ze jste na tento bug spise nenarazili, protoze zalezi na poradi akci. V kazdem pripade morit se tyden s hrou a lamat si hlavu nad tim, co jeste mate udelat, abyste pak zjistili, ze jste sice nic neprehledli, ale jde o neuveritelny bug, to je u hry (a zejmena adventury) trestny cin, za ktery nasleduje trest smrti. Proto 0%.
Tot uvodni vizitka Syberie, obecne povazovane za jednu z nejlepsich klasickych adventur. Da se s tim souhlasit? Rekl bych, ze tak napul. Do zlateho fondu klasickych adventur urcite patri, mezi nejlepsi ji ale osobne zaradit nemuzu. Ale pekne postupne...
Syberia umi zapusobit prvnim dojmem. Grafika je velmi pekna i dnes, atmosfera Valadilene vas vtahne a pribeh se pomerne rychle zajimave zamota. Clovek, lacny poradneho dobrodruza, dychtive prochazi lokace, povida s lidmi, prozkoumava predmety, resi hadanky, odhaluje dalsi stripky skladacky... Nebo ne? Problem je, ze se brzy dostavi pocit jakesi podivne sterilnosti, ktera vsak pranic nesouvisi s faktem, ze se budete pohybovat v prevazne zelezo-betonovem svete. Ten pocit souvisi s tim, ze je to svet prazdny (a tragicka anti-hudba tento dojem jen podtrhuje). Po te, co prejde ruzova vlna prvniho dojmu si clovek uvedomi, ze hra postrada zakladni stavebni kameny kazde skutecne zabavne a dobre adventury. Postav je zoufale malo a v nejlepsim pripade vam davaji stale stejne odpovedi na asi 5 temat ve vasem denicku. S predmety je to jeste horsi. Obvykly pocet predmetu je 1-2, vyjimecne jich mate vic. Kdyz uz nejaky najdete, vetsinou ho pouzijete bud na stejne obrazovce, nebo hned te vedlejsi. Nemuzete, a to je celkem fascinujici, prozkoumavat okoli a ruzne veci a predmety kolem vas. S trochou prehaneni lze rict, ze kazda obrazovka ma tri aktivni mista: Misto, kam muzeme odejit, misto, kde je predmet a misto, kde tentyz predmet pouzijete. Zjistujeme tedy, ze Syberia je velmi jednoducha a pro zkusenejsi hrace nepredstavuje zadnou vyzvu. Logicke hadanky prakticky neexistuji. Jedina moznost zakysu muze nastat, kdyz kvuli zoufale pomalemu presouvani mezi lokacemi stihnete zapomenout, co jste vlastne chteli udelat. Bohuzel je nutne konstatovat, ze z adventurniho pohledu je Syberia neco mezi tutorialem a interaktivnim filmem. Takovy Beyond: Two Souls roku 2002. A to je skoda, protoze potencial byl urcite mnohem vetsi, byt po hrichu zejmena diky technickemu zpracovani a jakesi neotrelosti sveta, ktery jemne balancuje na pokraji zname reality a mystiky.
Paradoxne diky jiste vyprazdnenosti Syberie jako takove pusobi jako prijemne zpestreni zdanliva marginalie - obcasne telefonaty s matkou, kamaradkou nebo snoubecnem. Na jejich pozadi krasne vynikne cesta (a promena) samotne Kate. Ne ta z New Yorku do Francie, ale spise ta ze sveta obchodu, obleku, kapitalismu a povrchnich vztahu nekam, kde jeste ziji sny a lide, kteri za nimi dokazi jit. A tak se drivejsi zivot stava pro Kate jen takovou ozvenou, vzpominkou na film, ktery snad jako by byl o nekom jinem. Zajimave, ze tato promena se mi libila snad vic, nez hlavni hra.
Ale Syberia je uz pro me takova hra plna paradoxu, kristalova studanka bez vody, svet, kudy cas jakoby prosel uz davno pred vami. Ozvena minulosti, kterou si urcite zapamatujete na dlouhou dobu. Jestli pravem nebo ne, na to at si kazdy odpovi sam.
---
Dodatek a vysvetleni k hodnoceni (ktere bylo puvodne 65%): Hra obsahuje bug, umoznujici dostat se do bodu, kdy neni mozne hru dokoncit. Jde o mixovani drinku pro Helenu v kapitole Aralbad. Adventura, ktera umoznuje dostat se do bodu, kdy po provedeni nevratne akce jiz neni dohratelna, aniz by se to hrac dozvedel, si nezaslouzi zadne pozitivni hodnoceni, protoze tim naprosto mari celou snahu cloveka hru dohrat. Takovy epic fail pamatuju jen ve hre Gooka, kde bylo mozne hodit do ohne predmet, ktery vsak hra vyzadovala pozdeji. Nejen, ze to hra umoznovala, ale ani o tom nedala hraci zpetnou vazbu (jako davaji dobra RPG, kdyz napriklad zabijete pribehovou postavu, resp. vetsinou dam to ani nedovoli).
Je mozne, ze jste na tento bug spise nenarazili, protoze zalezi na poradi akci. V kazdem pripade morit se tyden s hrou a lamat si hlavu nad tim, co jeste mate udelat, abyste pak zjistili, ze jste sice nic neprehledli, ale jde o neuveritelny bug, to je u hry (a zejmena adventury) trestny cin, za ktery nasleduje trest smrti. Proto 0%.
Dragon Age: The Veilguard
Pro: grafika, pribeh, atmosfera
Proti: BUG, hudba, pomale presouvani mezi lokacemi, absence predmetu, postav a dialogu, prilis jednoduche