Modern Warfare 2 navazuje na poměrně uzavřený příběh prvního dílu. Přestože se CoD kritizuje ze všech stran, má pár vychytávek které se jinak nevidí. Vezměme si třeba hratelné postavy, kterých je opět více než dost. Tvůrci si s postavami sice neumějí vyhrát, nedokážou vykreslit zajímavý charakter, ale dokážou je nechat zemřít v ten správný čas. Vzpomínáte na toho mariňáka z MW1? Arabská vyvražďovačka byla krůček od konce, vzápětí bouchla atomovka a všechno bylo v háji. A s podobnými zvraty umě operuje i MW2. Jediná potíž je v tom, že si postavy díky absenci charakteru nelze oblíbit, takže ať už zemřel kdokoli, sice mě to překvapilo, ale nechávalo víceméně chladným.

MW2 po vzoru svého předchůdce provede hráče různými kouty světa. Slumy v Riu, Afghánské hory, Ropná plošina, Chata na břehu jezera... Skutečně je na co se dívat, ovšem textura pozadí je v některých misích taková… no, vzhledem k datu vydání bych si uměl představit něco ostřejšího. Jinak mi ale grafika vůbec nevadila. Po herní stránce se oproti minulému dílu nezměnilo vůbec nic. Autoheal, respawn, výbuchy, psi, zlí Rusové, granátomety, hrdinský patos… vždyť to znáte.

Co tedy k MW2 napsat a neopakovat se? Že příběh o akci pod falešnou vlajkou a vyprovokování třetí světové byl v době vydání hry za pohádku a postupem času dostává úplně jiný rozměr? Příběh pro mě byl právě díky svému pojetí velmi zajímavý a hezky táhnul vpřed, ačkoli bylo jasné, jak to celé může dopadnout. Škoda jen, že se nešlo připojit k Rusům a srovnat se zemí Černobílý dům :) Vůbec vnímat válku i z druhé strany by bylo velmi zajímavé. Též by bylo zajímavé jít v rámci postav do hloubky a sáhnout po emocích a motivaci hrdinů, nicméně mluvíme tu o CoD a to byla vždycky jen taková povrchní hra na bezduché vojáčkování.

Bohužel MW2 se až příliš podobá prvnímu dílu. Chtělo to nějakou inovaci, nějaké větší zpestření a nejen možnost držet v pařátech dvě zbraně naráz. Jde o to, že herní náplň CoD nikdy nebyla zrovna pestrá. Zamířit, vystřelit, běžet… občas zvážit použití nálože, výjimečně stealth akce, kdy jste doslova vedeni za ručičku, ale co dál? Všechno je to navzdory barvám, prostředí, bezpočtu zbraní i neustálým výbuchům podivně chudé. Do toho ještě neskutečné usnadňování hraní pomocí zaměřovače, autohealu, ikon, bodů cíle mise… Ve snaze vytvořit si při hře nějaký systém, nějaké zpestření jsem dokonce sáhnul po bločku a CoD wikipedii zbraní. Předtím jsem znovu přehrál MW1 a hned po dvojce šel na MW3, což umožnilo naplánovat si celou sérii tak, abych si vyzkoušel úplně všechny zbraně – většinou dvě nové v každé úrovni, přičemž zbraním, jež se objevily již v odehraném MW, jsem se vyhýbal. Šílené? Zbytečné? Pracné? Asi jo, ale když už hra jako taková moc zábavných oživujících prostředků nenabídne, musím si trochu pomoci, abych ten výplach mozku přežil. :)

Ani ta atmosféra nedosahuje kvalit CoD5. CoD od Treyarchu jsou vůbec atmosféričtější, mnohem ponurejší, krvavější a násilnější. Mají své mouchy, to jistě, ale stejnak mi v MW2 chyběla taková ta neutěšená atmosféra absolutní zkázy jako v CoD5.

Co mě dost zaráželo je obrovské množství munice. Už někdy od CoD 2 se mi jen velmi zřídka stávalo, že bych byl nucen vyměnit zbraň za jinou kvůli nedostatku nábojů. Tady, ač nepřátelé mají různé zbraně a tedy různé druhy munice, jsem měl neustále stovky nábojů. Až jsem si říkal, kde je pořád beru? Jak je možné, že do samopalu vláčím 600 nábojů, projdu na konec úrovně a mám jich pořád 600?!

MW2 přinesla i jednu z nejkontroverznějších misí v herním průmyslu a to likvidaci civilistů na Moskevském letišti. Proč je mise kontroverzní? Kdo ví. Hráč není nucen zastřelit ani jednoho civilistu, a pokud tak učiní, je to čistě jeho touha sžít se s postavou bezpáteřného agenta CIA. V RPG hrách může hráč kolikrát likvidovat civilisty také. A vadí to snad někomu?

Taky z MW2 vypadla Coop kampaň, ale nahradily ji velmi zajímavé Speciální operace. Jde o sérii krátkých misí (asi 5-15 min jedna), které je možné hrát jak v SP tak i Coopu. Nechybí tu motivace sáhnout po vyšších obtížnostech, neboť jen s dobrými výsledky se odemknou další mise. Můj úspěch je celkem 55 hvězd z 69.

Pojďme na postřehy
1) Hra opět nabízí řádku sběratelských notebooků – přesněji 45 kusů. Konečně však stojí v úkolech mise, kolik notebooků je k nalezení, což znamená, že hledači se mohou nasměrovat přímo na danou misi a nemusejí projíždět hru znovu.
2) Hráč se již klasicky proveze v řádce vozidel, tentokrát tu však máme jízdu v ovladatelném sněžném skútru a člunu. Fajn zpestření.
3) Vždy se tak nějak zmiňuji o ženských NPC. Jejich přítomnost v sérii CoD je vůbec taková zajímavá. Bohužel krom civilistek tvořících křoví v MW2 žádná žena není. Škoda, jako správný feminista bych rád viděl ženské NPC jak na straně spojenců, tak i nepřátel. :)
4) Je strašně hezké, že hra umožňuje střílet dvěma zbraněmi naráz. Už méně hezký je fakt, že hráči nestačí nalézt jednu zbraň a pak druhou, ale musí je nalézt hezky najednou v sadě.

Co dodat závěrem? MW2 je prostě další CoD. Armádní blaf v pozlaceném ešusu s pruhy a hvězdami na boku.