Na Black Ops jsem se opravdu těšil. Po silně klesající kvalitě MW série jsem doufal v novou vzpruhu, v oživení hratelnosti a konečně v jiný příběh, který by už nebyl soustředěný na bandu machrů v bitvách 3. sv. války. BO určitě příjemně překvapil zasazením do hned několika válečných konfliktů během Studené války. Užíval jsem si různá prostředí i různé ‚druhy‘ nepřátel. Líbil se mi i příběh. Byl jsem zvědavý, jak hlavní hrdina dopadne, chvíli jsem i přemýšlel nad tím, kdo je tajemný muž za oponou… asi do poloviny hry jsem přemýšlel… pak už jsem čekal, kdy se ten blbec Hudson konečně odmaskuje. Nápad s vědci a experimenty se mi též zalíbil. Je to sice neustále omílané klišé, ovšem díky mučení a psychóze hlavního hrdiny je jádro příběhu poutavě podané.
Přímo na poli válečném však BO těžce zklamal svým pojetím, neboť tak přehnaně křečovitý Rambo styl jsem v CoD ještě nezažil. BO mohla být parodie na akční filmy osmdesátých let. V momentech, kdy v džípu neohroženě projíždíte mezi tanky nebo s lidským štítem postřílíte skupinu nepřátel, jsem úplně očekával, kdy se nějaká postava představí jako John Matrix z Komanda. Jenomže potenciál nasměrovat BO do prostoduchých, ale svým způsobem jedinečných akčních béček, zůstal vinou velké vážnosti a historických událostí nenaplněn. To byl první nový důvod (těch starých už je z minulých dílu dost) proč se BO hrálo tak nějak… těžko.
Druhý nový důvod spočívá v dokonalé Americe a ještě dokonalejší CIA. Když jsem procházel Pentagonem a nějaký trotl ledabyle pronesl, že z tohoto místa byl už několikrát zachráněn svět, málem jsem si smíchy poprskal monitor. Než ale zazvoní zvonec a bude pohádky konec, zabere to asi 7 hodin silně propagandistické masáže. Odlišit herní reálie od těch historických není nic těžkého, jenže čím více se hra opírá o skutečné události a postavy, tím hůře se ono oddělení provádí. A BO v tomhle směru zachází dál než jeho předchůdci. Přesto… na Kubě jsem neměl chuť zabít Fidela, ale svého komplice, ve Vietnamu jsem měl pocit, že bojuji na špatné straně a při zmínkách o nacistických vědcích pracujících pro Rusy jsem si říkal – vy tupci, pokud někdo po válce držel basu s nacisty a pouštěl se s nimi do prazvláštních experimentů, pak to byly vaše slavné Spojené státy!
Dále tu máme obrovský počet střihů a kraťoučkých sotva třívteřinových scén. Buď se snaží tvůrci vyvolat v hráčích epilepsii anebo se pokouší zaujmout zdegenerované Americké dětičky s poruchami soustředění. Navzdory tematické provázanosti s mučením hrdiny považuji tuto metodu bleskových animací za těžce nepovedenou. Proč musím i při obyčejném návratu do menu sledovat scénu, která svým zpracováním nemá daleko od skutečných experimentů s lidským podprahovým vnímáním a vymýváním mozku?!
Ale všechny tyhle zvěrstva jsem nějak přetrpěl. Párkrát jsem si zasteskl po Vietcongu, který skutečně připomínal těžkosti války. Zato BO připomíná spíše vtipy o Chucku Norrisovi. I tak mě hra táhla dál příběhem, prostředím, obrovským spádem a také touhou pomyslně si odškrtnout další odehraný CoD. Možná mám masochistické sklony, možná chci vidět jak funguje propaganda USA v počítačových hrách a možná chci jen poznat, kam až může žánr FPS v AAA hrách klesnout, sám nevím.
A pak je tu ještě Reznov! Málem bych na něj zapomněl. Návaznost na World at War jsem zprvu vůbec nepředpokládal. O to více mě Reznov potěšil, aby mě hned na to zklamal ještě šílenější salvou vlasteneckého řvaní a opakování idiotských frází hodných zfetovaného pitomce. Ovšem Reznov je postavička velmi zajímavá a i nadále ho řadím na vrchol CoD charakterů.
Trochu mě mrzelo, že BO se vrací k pouhým zombie survival misím. Po ukončení kampaně jsem zombíky jen na chvilku zkusil, jestli mě to zcela nečekaně nezaujme. Nezaujalo. Je to stejné jako v CoD5, stále stejně nekonečné a stejně nezáživné, alespoň tedy v sólo hře.
Postřehy
1) Notebooky z MW jsou nahrazený zlatými kazetkami. V každé misi jsou tři a jejich sebrání odhalí dokumenty týkající se pozadí mise a postav. Takže na rozdíl od MW má význam se po sběratelských předmětech pídit, pokud tedy stojíte o další střípky Amerikou znásilněné historie.
2) Mám rád terminátora dvojku… Takže jsem měl rád i závěrečnou etapu útěku z vězení, ale proč to musí být tak kraťoučké?!
3) Nepočítám-li křoví, nejsou v BO žádné důležité ženské NPC. Tedy… až na vůbec prvního nepřítele ženu a tou je milenka falešného Fidela. A teď už chci konečně spřátelenou hrdinku se samopalem v ruce. :)
4) I v BO Treyarch připravil speciální tajnou zbraň. Nachází se v úrovni Numbers a její získání je podmíněno následujícími úkony - hned na počátku hoďte do chodby s bílými nádrži zábleskový granát, abyste zamezili nepřátelům ve střelbě. Pak rozstřílejte všechny nádrže s plynem. Musíte je všechny zničit vy, ne nepřátelé. Když se to povede, v první místnosti za stolem se v přehrávači objeví černá kazetka, kterou seberte. Pokračujte v misi, dokud se nedostanete do první skrýše zbraní. V rohu je kazeťák, kam kazetu vložíte, načež se na stěně objeví speciální zbraň.
5) Ve hře je tentokrát velký počet zbraní, které se objevují jen v jediné úrovni. Takže sběratelé zbraní toužící si zastřílet z každého kvéru, budou muset tak jako já sáhnout po CoD wikipedii zbraní a dopředu si naplánovat po jaké zbrani se v dané úrovni pídit. Například v úrovni Numbers jsou takto ojedinělé zbraně hned čtyři.
6) Do halucinace Reznova můžete střílet, jak chcete, nehrozí Friendly Fire :)
Black Ops tedy vykročil jiným směrem. Ovšem… určitě ne tím dobrým.
Přímo na poli válečném však BO těžce zklamal svým pojetím, neboť tak přehnaně křečovitý Rambo styl jsem v CoD ještě nezažil. BO mohla být parodie na akční filmy osmdesátých let. V momentech, kdy v džípu neohroženě projíždíte mezi tanky nebo s lidským štítem postřílíte skupinu nepřátel, jsem úplně očekával, kdy se nějaká postava představí jako John Matrix z Komanda. Jenomže potenciál nasměrovat BO do prostoduchých, ale svým způsobem jedinečných akčních béček, zůstal vinou velké vážnosti a historických událostí nenaplněn. To byl první nový důvod (těch starých už je z minulých dílu dost) proč se BO hrálo tak nějak… těžko.
Druhý nový důvod spočívá v dokonalé Americe a ještě dokonalejší CIA. Když jsem procházel Pentagonem a nějaký trotl ledabyle pronesl, že z tohoto místa byl už několikrát zachráněn svět, málem jsem si smíchy poprskal monitor. Než ale zazvoní zvonec a bude pohádky konec, zabere to asi 7 hodin silně propagandistické masáže. Odlišit herní reálie od těch historických není nic těžkého, jenže čím více se hra opírá o skutečné události a postavy, tím hůře se ono oddělení provádí. A BO v tomhle směru zachází dál než jeho předchůdci. Přesto… na Kubě jsem neměl chuť zabít Fidela, ale svého komplice, ve Vietnamu jsem měl pocit, že bojuji na špatné straně a při zmínkách o nacistických vědcích pracujících pro Rusy jsem si říkal – vy tupci, pokud někdo po válce držel basu s nacisty a pouštěl se s nimi do prazvláštních experimentů, pak to byly vaše slavné Spojené státy!
Dále tu máme obrovský počet střihů a kraťoučkých sotva třívteřinových scén. Buď se snaží tvůrci vyvolat v hráčích epilepsii anebo se pokouší zaujmout zdegenerované Americké dětičky s poruchami soustředění. Navzdory tematické provázanosti s mučením hrdiny považuji tuto metodu bleskových animací za těžce nepovedenou. Proč musím i při obyčejném návratu do menu sledovat scénu, která svým zpracováním nemá daleko od skutečných experimentů s lidským podprahovým vnímáním a vymýváním mozku?!
Ale všechny tyhle zvěrstva jsem nějak přetrpěl. Párkrát jsem si zasteskl po Vietcongu, který skutečně připomínal těžkosti války. Zato BO připomíná spíše vtipy o Chucku Norrisovi. I tak mě hra táhla dál příběhem, prostředím, obrovským spádem a také touhou pomyslně si odškrtnout další odehraný CoD. Možná mám masochistické sklony, možná chci vidět jak funguje propaganda USA v počítačových hrách a možná chci jen poznat, kam až může žánr FPS v AAA hrách klesnout, sám nevím.
A pak je tu ještě Reznov! Málem bych na něj zapomněl. Návaznost na World at War jsem zprvu vůbec nepředpokládal. O to více mě Reznov potěšil, aby mě hned na to zklamal ještě šílenější salvou vlasteneckého řvaní a opakování idiotských frází hodných zfetovaného pitomce. Ovšem Reznov je postavička velmi zajímavá a i nadále ho řadím na vrchol CoD charakterů.
Trochu mě mrzelo, že BO se vrací k pouhým zombie survival misím. Po ukončení kampaně jsem zombíky jen na chvilku zkusil, jestli mě to zcela nečekaně nezaujme. Nezaujalo. Je to stejné jako v CoD5, stále stejně nekonečné a stejně nezáživné, alespoň tedy v sólo hře.
Postřehy
1) Notebooky z MW jsou nahrazený zlatými kazetkami. V každé misi jsou tři a jejich sebrání odhalí dokumenty týkající se pozadí mise a postav. Takže na rozdíl od MW má význam se po sběratelských předmětech pídit, pokud tedy stojíte o další střípky Amerikou znásilněné historie.
2) Mám rád terminátora dvojku… Takže jsem měl rád i závěrečnou etapu útěku z vězení, ale proč to musí být tak kraťoučké?!
3) Nepočítám-li křoví, nejsou v BO žádné důležité ženské NPC. Tedy… až na vůbec prvního nepřítele ženu a tou je milenka falešného Fidela. A teď už chci konečně spřátelenou hrdinku se samopalem v ruce. :)
4) I v BO Treyarch připravil speciální tajnou zbraň. Nachází se v úrovni Numbers a její získání je podmíněno následujícími úkony - hned na počátku hoďte do chodby s bílými nádrži zábleskový granát, abyste zamezili nepřátelům ve střelbě. Pak rozstřílejte všechny nádrže s plynem. Musíte je všechny zničit vy, ne nepřátelé. Když se to povede, v první místnosti za stolem se v přehrávači objeví černá kazetka, kterou seberte. Pokračujte v misi, dokud se nedostanete do první skrýše zbraní. V rohu je kazeťák, kam kazetu vložíte, načež se na stěně objeví speciální zbraň.
5) Ve hře je tentokrát velký počet zbraní, které se objevují jen v jediné úrovni. Takže sběratelé zbraní toužící si zastřílet z každého kvéru, budou muset tak jako já sáhnout po CoD wikipedii zbraní a dopředu si naplánovat po jaké zbrani se v dané úrovni pídit. Například v úrovni Numbers jsou takto ojedinělé zbraně hned čtyři.
6) Do halucinace Reznova můžete střílet, jak chcete, nehrozí Friendly Fire :)
Black Ops tedy vykročil jiným směrem. Ovšem… určitě ne tím dobrým.
Hugo: The Magic Oak
Pro: Atmosféra, válečná vřava, prostředí, pojetí příběhu
Proti: Autoheal, arkádovost, respawn, zbytečně moc zbraní, propaganda USA, animace