Musím uznat, že ačkoliv MOHAA udalo směr, nemám k němu tak vřelý vztah jako ke Call of Duty. Těch důvodů asi bude více, od prosté skutečnosti, že ke CoD jsem se dostal dříve, než k MOHAA, že CoD je v mnoha scénách a scenériiích hodně podobné (inspirované?) nými oblíbenými Band of Brothers, že mi CoD přišlo odpočinkověji přímočařejší a prosté (nebo značně prostší) mě neoblíbenému stealth režimu hraní a že při zásahu od nepřítele sebou postava a zbraň neházela v agónii a po zásahu tak šlo i hrát a ne jen schytávat kulku za kulkou bez možnosti orientace, či že si z CoD nepamatuji, že by mi končila mise neúspěchem, protože postava, která mě doprovází a nesmí mi umřít, je vyložený kretén.

Přesto nemohu a ani nechci upřít MOHAA její kvality, délku, nejednoduchost (stále hra, ne samouzdravovací arkáda), nápady a náměty misí a HQ (Headquarters) menu. Některé mise jsou památné a když se řekne "Medal of Honor", první mě napadnou právě ony (nehledě na to, který díl herní série měl autor výroku ve skutečnosti na mysli). Nicméně, jak už nakousl kousavý úvod, ne na všechny vzpomenu s radostí - skutečně mě ubíjely tajné mise, kdy se musíte ploužit nebo se za někoho maskovat a strachovat se, kdy a kde zafunguje script AI, která mě zmerčí nebo prokoukne, případně mě štvalo i to minimum misí, kdy jsem měl za zadkem nějakého agenta SAS nebo sestřeleného pilota, který nesměl umřít, ale jejich AI a pudy sebezáchovy byly rovny instinktům nedonošeného mixéru. Na délku hry bylo takových misí na můj vkus přespříliš.

Co ponechám bez odezvy v hodnocení bude vzhled hry a bugy, které připisuji na vrub době vzniku. Přinejmenším je ku pokloně fakt, že i po 13 letech hra nemá s Windows 7 a v té době neznámými 64bitovými systémy žádné potíže a s drobnou úpravou se hra nemusí stydět ukázat ani na širokoúhlých monitorech (1920x1200).

Prostě klasika, no :)