Za příchod MOHA jsem byl rád. Přišlo, mi že mnou oblíbené téma odumřelo a všude se na hráče valily jen samé nezajímavé odnože Vietnamů, moderních západo-arabských konfliktů a Zombie. Příchod MOHA tak byl takřka vysvobozením od opakovaného hraní MOHAA, COD a COD2 :) (podivné low-budgetové "Levnoknihovky" neberu v potaz). Hra vypadala moc pěkně, střelba a chování zbraní se také povedlo a zvuky jakbysmet, většina a lokací byla výborná, panďuláci se měli k světu, jen to bylo poměrně krátké a nikdy k tomu nevyšlo žádné pokračování, byť jen díky datadiskům, což byla škoda.

To byly takové ty první postřehy a nekritické nadšení z možnosti se znovu nadýchnout střelného prachu z M1 Garand nebo Kar98 v Gálii a jinak Huny válcovaných prostorech. Faktem ale bylo a je, že hra měla a má mouchy a je bita svojí moderností, lehkou konzoloidností zpracováním, uzdravováním a filmovostí a ve výsledku působí trochu zvláštně, jako byste hráli jen jakousi zástupnou SP kampaň, která je tu tak trochu do počtu, na mapách, primárně určených pro MP bitvy. Ale od počátku...

Česká krabicová verze tehdy ještě českého zastoupení EA potěšila kompletní titulkovou a textovou lokalizací hry, menu i video bonusů (ano, jsou tu bonusová videa, které si musíte postupně odemknout, jež dávají, byť krátce, nahlédnout za oponu tvorby hry - palec nahoru! To jsem snad nikde jinde dosud neviděl), nicméně v průběhu používání programu (co jiného také hra je) narazíte na chvíle, kdy je otázka, jak moc se překlad testoval či jak moc bylo důležité případné chybky napravovat. Z briefingu musíte odcházet klávesou "Konec" (End), případně bonusy jsou jinak pojmenovány v menu hry, jinak při spuštění videa, jedno není přeloženo vůbec, občas se objeví nějaká chybička nebo záměrné zjemňování anglických nadávek, kdy raději překladatel namísto pokusu o přeložení použil směs znaků ála "Eeehhhhhh" :)

Už při samotném vstupu do menu hry začínala grafika a větráčky brečet, protože už je v enginu hry (Unreal 3 Engine) a ukazuje, co umí a to hned od samotného loga. Poprvé se tak setkáváte s neduhem nemoci přeskočit ani úvodní animaci vstupu do hlavního menu (nalétávající letadla), která se zobrazuje i při návratu ze hry do menu, případně později příběhová videjka a hlavně briefingy, které už při druhém pozorování nemáte potřebu znovu slyšet ani vidět. grafika samotná vypadá dost dobře, byť se UE3 lehce přiblížilo k idTech svojí jakoby plastovostí. MOHA byla MOH hra, která se chlubila dynamickými stíny, HDR a jinými svítícími technologiemi a ukazovala to ve velkém. Díky tomu všechno, co mohlo,příliš svítilo a odráželo světlo, až to bylo oslňující, rušivé a nesmyslné. V grafice se také zobrazují a projevují chyby, kdy textury problikávají a v poslední misi mi blikal a doslova mizel a zprůhledňoval se plošinový výtah - to ale může být vlivem stáří hry na novém systému a verze grafických ovladačů. Co ale není tímto ovlivněno, to je velmi fantaskní jakási ragdoll fyzika postav, které se eliminaci kroutí do zcela nesmyslných kreací a pozic, po explozi se jejich údy skutečně chovají nezvykle hadrově a jsou schopný létat hadrově vzduchem i po pouhém použití střelné zbraně, vždy mi u takovéhoto výjevu jen chyběl zvuk "boink". Zároveň, čímž si nejsem úplně jist, mi to přišlo, jako konzoloid, tedy převod z primárních konzolí (PS3, X360) na sekundární PC. Je to jen můj pocit, ale ze hry to na mě dýchalo. A dýchalo to na mě nejen z té grafiky, ale i designu, kdy se asi moc na PC verzi potřebné změny netestovaly - hráč se zasekával o stoly, vozíky, kamenné zídky a pokaždé postava jaksi divně nadskočila a zadrhla se a ozval se zvuk skoku. Designu a domnělé větší otevřenosti map nepomáhaly ani všudypřítomné neviditelné stěny v místech, kde by nebylo problém s postavou projít. AI, velebené v jednom z bonusových videí, sice možná umí hráče obejít a napadnout ho z boku, ale když ti panďuláci se pohybují, stojí a vůbec chovají jak blbá kuřata na dvorku, není to ani zajímavé, ani výzvou.

Tahle neviditelná bariéra ukazovala i neduh dalšího z mnoha zajímavých nápadů hry - volnost ve výběru startu a postupu hrou. Hodně zajímavým nápadem, který se mi skutečně líbil, byl vždy začátek mise seskokem z Dakoty a možností volného výběru, kam na mapu se snesete - zda na tiché bezpečné zeleným kouřem označené místo, rovnou do vosího hnízda nebo někam mezi na běžně nepřístupné místo, kdy budeme moci skákat na střechách domů a překvapovat německé a italské obránce z vrchu. Bohužel, jak tohle byl zajímavý nápad, zůstal naprosto nevyužitý, protože vliv na hru to má pramalý. Ať už totiž seskočíte kamkoliv, stejně musíte projít postupně celou mapu a splnit všechny úkoly, přičemž nepřátelé se dokola objevují stále a stále a jsou jich nekonečné počty, dokud je z jejich pozice nevytlačíte a nespustíte nějaký script, který řekne "Tady jsme skončili". A tak jdete dál na další místo, kde se začnou postupně houfovat panďuláci, nabíhat dokola a stále, dokud nespustíte script. A potom se jen procházíte naprosto prázdným městem, abyste došli na již jednou vyčištěné místo, kde se zase začnou houfovat nepřátelé, protože na stejném místě dostáváte další stejný úkol místo vyčistit. Hra nebere vůbec ohledy na nějaký postup vašich jednotek a tak vám za zády začne zase tvořit po čase další jednotky... Navíc ty hra tvoří až na základě toho, na jakou část mapy se snášíte padákem a teprve od jisté výšky vašeho klesání, kdy je jisté, že jinam, než do dané sekce mapy neseskočíte, se začnou nepřátelé vytvářet. Do té doby je mapa naprosto, ale naprosto mrtvá, bez lidí, bez akce, bez pohybu. Je to škoda, protože tím dost trpí celkem dobře nastolená atmosféra. Kdyby raději autoři zvolili nějaký jiný systém, kdy by hráč získával reputaci za iniciativu, tedy buďto byste delší dobu mohli kempovat a postupně eliminovat vojcla za vojclem, nebo převzít iniciativu, zaútočit, krýt se, tlačit na nepřítele a domoci se tak kýženého postavení dříve i za cenu ztrát ve vlastních řadách - bohužel tomu tak není. Na druhou stranu mají autoři systém pro postupné vylepšování chování zbraní, kdy zbraň méně kope, je přesnější nebo má větší zásobník, byť poslední třetí úroveň vylepšení je už v některých případech poněkud nemístně skoro sci-fi a čekal jsem tak div ne i zaměřovač na Coltu M1911A1.

Ještě sepsnu hudbu :) Zvuky obecně jsou na dobré úrovni, znovu se jimi autoři chlubí v bonusovém videu, ale samotné výkřiky a pokřiky vojáků v akci jsou... úsměvné. POkřkují na sebe stále to stejné a poněkud moc, navíc mnohdy i z míst, kde postava sice byla, ale není. Stojí voják pod palbou, přiletí granát, voják před ním uteče jinam, granát bouchne a po chvíli se z místa ozve hlas upozorňující na přibíhajícího nepřítele. Nikdo ale nikde není a hlas tak prostě vznikl v prostoru, jen tak. HUdba sice není špatná, ale usel jsem ji ztlumit a v menu bych ji snad raději i vypnul. Jednak se snaží tipickými melodiemi navodit onu atmosféru MOHAA, COD a všech těch velkofilmových Ryanů a Bratrstev, až to zabíhá do jakéhosi patetična a disharmonie. Hudba v menu mi navíc hodně, FAKT HODNĚ, připomínala hudbu z Age of Empires 3, které mi přijde zvukem a tóninami dost specifická.

To nejlepší, co mi na hře ovšem přišlo, bylo prostředí prvních misí, jež bylo posléze hanebně opuštěno ve prospěch ošklivějšího a značně profláklého prostředí. Italská bojiště nejsou ve hrách z WWII zas tak častá a většinu času si pro sebe zabírá Francie, Německo či Rusko a místy i Afrika. Všechny ty okolní šarvátky bývají dost přehlíženy a to i ta Itálie, kde probíhaly svého času jedny z nejzuřivějších šarvátek. Tady si tu Itálii užijeme jen v prvních misích, které jsou navíc poměrně pěkně za tmy, kdy hra víc využije svoje finty hry stínů a světla. Kdyby na jihu zůstala hra celá, vůbec by mi to nevadilo, ale vůbec. Bohužel z Itálie uděláme rovnou skok přes celou Evropu ke kanálu a zde již postupně pohybujeme ve více a více zastavěném prostředí a končíme v betonové rouře, kde je sice akce nejtěžší, ale taky nejméně hezká a díky výše uvedenému také mnohem méně zajímavá a více frustrující (nezajímavé prostředí, valící se nekonečné a znovu se na vyčištěných místech objevující nepřátelé, AI, přehlednost, zasekávání se, textury...). Navíc už od továrny, ve které je za úkol zničit nějaký prototyp děla, přičemž to, že jde o nějaký prototyp děla jsem zjistil zase až z bonusových videí s concept arty, se hra z 'dobové' ankční WWII střílečky zvrhává do jakési prapodivné variace na Wolfensteiny díky obrněným übervojákům s neprůstřelnými kabáty, maskou a rotačákem, kteří dokáží ustát hned několik headshotů běžným samopalem.

První dvě mise jsem si ve hře skutečně užil i přes divné chování AI vojáků - vypadalo to moc hezky, efektně, díky několika nápadům ve hře i dobrodružně a pamatuji si, jak jsem kdysi jen tyhle dvě mise hrál stále dokola s tím, že jsem si tak tunil postupně zbraně a hlavně zkoušel seskakovat stále na nová a nová místa a vyhrával si s tím, co z daných míst mohu není jednodušeji dělat nebo jak moc obstojím rovnou v jámě lvové. Další mise mě vysloveně nezklamaly, ale také nijak nenadchly a poslední mě nebavila a ani se mi nelíbila. Výsledkem je tak 70%, které se sice mohou zdát díky výše napsanému nesmysl, ale na WWII jsem jednak zatížen a druhak byla hra pro mě ve své době zase krví do žil díky svému právě historicky umístěnému ději. Nenáročná střílečka z WWII, sice s chybami ale hezká, sice krátká, ale s několika jinde od té doby nepoužitými dobrými nápady, u které se bohužel nezbavíte pachuti generické střílečky z pera Electronic Arts.