Více jak čtyři roky mi trvalo, než jsem dal po tragickém prvním díle Two Worlds 2 šanci. Ačkoli tvůrci prohlašovali, že vylepšili, co se dá, hře jsem prostě nevěřil ani nos mezi očima. Jenže najednou byla chuť na nějaké openworld fantasy a nic jiného, než Two Worlds 2 po ruce nebylo.

Hra to se mnou ale neměla lehké. V kombinaci s mírnou nechutí mě hodně tragický úvod málem odradil. Začátek hry je děsivej. Tvůrci se nejspíše snažili o filmovost, což se jim hrubě nepovedlo a díky nedomrlým animacím to vypadá bohužel dost směšně. Jakmile se ale hráč vymaní z ohyzdných cutscén a dostane se na první ostrov, dýchne na něj atmosféra. Zasadit hru do prostředí savanské stepi je velice zajímavý nápad. V pozdější fázi se hráč podívá do džungle, temné zpustošené země a mnoha a mnoha kobek. Skyrim se naštěstí nekoná. Kobky se sice designově též dost opakují, ale není jich tolik, aby mi dokázaly otrávit hraní.

Přeskočím popisy herních mechanik a kritiku na nepřehledný inventář - jsou toho plné recenze, stejně to nikoho nezajímá a rovnou se pustím do vlastních poznatků. Základní kámen úrazu vidím v použitém enginu. Na jednu stranu je grafika fakt hezká a dokáže vykouzlit pěkné momenty, ale způsob dočítání věcí okolo je děsný. Často se před hrdinou začne vykreslovat celá vesnice na místě, kde z dálky byl vidět pouhý kopeček. Sem tam se hra dokonce zastaví a v pravém dolním rohu se objeví loadovací kolečko. Nechybí ani různé díry v texturách způsobené zmiňovaným zpožděným dočítáním. Sice to není tak markantní, jak v prvním díle, ale nepůsobí to dobře.

Čím trpí Two Worlds 2 nejvíc je především nedodělanost. Ta hra je viditelně vydána jako polotovar a kecy, že ze hry nebylo nic vyškrtnuto, tvůrcům opravdu nežeru. Krásně je to vidět hnedka na první kapitole, ve které se celá hlavní dějová linka odehrává v malém rohu ostrova, který je vizuálně moc hezký a plný zajímavých míst k prozkoumávání a vcelku originálních questů. Zbytek mapy je veskrze prázdný a zaplněn poměrně generickými úkoly. V druhé kapitole se situace zlepšuje – dostáváme se na menší ostrov, kde prázdné planiny chybí. Jenže tam už naopak začaly docházet tvůrcům nápady a zajímavé úkoly bych spočítal na prstech jedné ruky.

V třetí kapitole se dostáváme na hlavní ostrov a tady přichází ta největší zrada. Nejenže je celá kapitola kraťoučká, ale odehrává se jen na maličkatém kousku (zbytek ostrova je jen zelená placka, kterou se tvůrci ani nesnažili potáhnout trávou či dokonce hráči zamezit nějak neokatě přístup). Procházka po slovanské vesnici v úvodu třetí kapitoly je super, atmosférou se tvůrci jistě snažili napodobit Zaklínače, což se jim vcelku i daří. Vesnička je opět jen malým úsekem, který dostal potřebnou péči a zbytek už tak maličké mapy je zaplněn doslova hordami nepřátel, mezi kterými jsem probíhal jak Clark Kent, protože mě po takřka čtyřiceti hodinách hraní nekončící, byť v pozdějších fázích hry díky mnoha perkům fajnové, souboje nebavily. Zajímavé ale je, že writing naopak skočí o level výše – jako kdyby tenhle úsek hry nepsal alkoholem posilněný středoškolák. Oceňuji geek humor a narážky na všemožné filmy, ale občas bych radši, aby hra měla svou tvář. Ta ji dost chybí a o nějakém historickém pozadí světa ani nemluvím. Poslední čtvrtá kapitola už je jen úmornou (ale ne zas tolik, jako třeba v Divine Divinity) cestou k závěrečnému bossovi. Nechybí menší dějový twist a jeden z nejdebilnějších bossfightů ever. Díky bohu za god mode.

Abych to nějak shrnul. Jak už u mě bývá zvykem, komentář může vyznít tak, že mě hra nebavila. Inu, ono tomu je naopak (jinak bych v ní nestrávil 40 hodin), v Two Worlds 2 je hodně dobrého, tvůrci pracovali s viditelně omezeným rozpočtem a dali dohromady docela zábavnou hru (zábavnější než Skyrim), ale ukousli si moc velké sousto a je to hodně znát. Proč neudělat skromnější RPG v menších, ale zato promakaných lokacích a místo tu hru roztahat po třech nedodělaných ostrovech? První dva Gothicy jsou jasným důkazem toho, že méně je někdy více.