Nevzpomínám si, že bych kdy odcházel od nějaké hry s pocitem jako v tomto případě. Začátek a vůbec první rozkoukání působilo vcelku neutrálním dojmem. V té chví jsem ještě netušil, že zhruba za necelých dvacet minut budu zírat na probíhající titulky a klást si otázku, jestli je toto myšleno vážně.

4PM je hodně přímočará, poměrně kratičká hra, což samo o sobě nemusí být na škodu, ale člověk tu poměrně těžko hledá nějaká hmatatelná pozitiva. Hratelná mapa je poměrně dost malá, je tu sice možnost určité interakce s některými předměty, ale v celkovém měřítku je to spíše zanedbatelné a postrádá to nějaký zásadní smysl. Hra svou jednoduchostí nejde nedohrát, prakticky neposkytuje žádnou výzvu a spíše než aktivním hraním se řadí do pasivní procházečky z jednoho místa na druhé.

Za normálních okolností bych to vnímal asi jako experiment nějakého začínajícího game developera. Experiment, který by svým rozsahem a kvalitou horko těžko odpovídal klasickému demu. Tato hra zkrátka nenabízí prakticky nic jiného, než pár kroků z jednoho místa na druhé. Ano, je tu určitá možnost jak vést dialog a rozhodovat kam hovor směřovat, nicméně i toto celé věci v ničem nepřidává, neboť samotný děj to v zásadě nijak neovlivňuje. Pár dní po dohrání jsem se ke hře ze zvědavosti znovu vrátil, neboť jsem měl v záměru projít všechny kroky, možnosti a rozhodnutí, které hra nabízí, ale i z tohoto druhého odehrání jsem si odnesl veskrze zklamání.

Překvapivě povedené a svým způsobem originální byly závěrečné titulky, ale to bohužel na kvalitě hry a celkovém prožitku nic moc nemění.