Asi můj největší herní rest se jmenoval Diablo. I když druhý díl spolu s datadiskem řadím hodně vysoko v mé top 10, což je patrné i z mého zdejšího avataru, dosud jsem nebyl schopný dohrát tohoto staršího bratříčka. Nevím proč, ale hrozně mi vadilo cupitání herní postavy, a to nejen vizuálně, ale hlavně akusticky. Při posledním rozehrání mi však tento neduh jako zázrakem přestal vadit a já si tak mohl užívat plnými doušky všechna patra katedrály až do toho posledního šestnáctého.

Tento parádní předchůdce ještě lepšího druhého dílu s hutnou a temnou atmosférou obsahuje generování prostředí, ale navíc také generování některých úkolů. Škoda, že u toho vývojáři z Blizzardu nezůstali i pak. Další překvapivou odlišností bylo ukládání, které nezaplní všechna patra příšerami, ale zachová vše tak, jak to bylo před jeho použitím.

První Diablo je sice krátké, ale to mi v danou chvíli přišlo vhod. Nefunkční ALT mi vadil víc, protože hledání předmětů na zemi pokryté mrtvolami padlých nepřátel byl někdy nadlidský úkol. Nedávno jsem však přišel na existenci HD módu s humorným názvem Belzebub, který Diablo značně přibližuje druhému dílu (včetně ALTu) a mimo jiné přidává i tři hratelné postavy (Barbar, Vražedkyně, Nekromant). Až bude kompletně hotový, určitě ho vyzkouším.