Byť jsem sametové dítě, tedy dítě 90tek, tak i přesto jsem se nechal unést tou hustou 80tkovou lehce legrační a cool atmosférou, která se do floridského prostředí prostě hodí nejvíc. Al Pacino nám to potvrdí, že? Vice City nám přináší parádní stereotyp zločineckého života během osmdesátých let, kde to srší hláškami, kulkami a občas přejetými civilisty. A to k tomu patří. Bodejť! Dyť je taky GTA! To by jinak nebylo ono!

Ještě si živě pamatuju, jak jsem VC hrál těsně po jeho vydání. Bylo mi tehdy asi 8 let. A už tehdy jsem byl unešený z toho, jak to město je prostě cool. Světla, zvuky, doprava... a motorky!! Celé město je velice hezky zkonstruovaný. Až teda na tu poušť (pláž). Miamská pobřežní ulice (nádherná za noci), mrakodrapové centrum nebo taky nebezpečné a věrohodně sestavené cubánské a haitské čtvrti. Hlavní hrdina Tommy je takovej uhlazenej odhodlanej blbeček, ale i přesto jsem k němu cítil hrozné sympatie, možná především proto, že skvěle hláškuje. A když nějaká herní postava skvěle hláškuje, prostě jí nemůžu nemít rád. Což mě přivádí i k tomu, že hra má fakt skvělé dialogy. Rockstar umí. Mise, které s ním děláte jsou různorodé. Jsou lehké, jakž takž, těžké a pak ty setsakramentsky frustrující. (Obzvlášť ty, ve kterých se lítá -_- ) Nicméně nevynecháte s nimi nic, co byste od hry z podsvětí čekali. Drogy, sex, alkohol za volantem a hlavně prachy. Ach, ty prachy. To je oč tu kráčí.

Atmosféra je parádní, ale její největší rozkvět pro mě vždycky přijde, když usednu za volant, rozjedu to na plný pecky během útěku před chlupatými a do toho mi hrajou ty úžasný písničky z osmdesátek. Občas jsem se přistihl, že prostě jen tak jezdím po městě, kochám se rychlostí a okolím, a přitom poslouchám nějakej ten hit. Video kill the radio star, Act like you know, And I ran.... Bomba. Nebo když během mise, ve které máte z vrtulníku postřílet zástupce nepřátelského gangu, hraje Saturday night či při útěku z banky We are kids in America, to prostě člověku přivodí úsměv na tvář. Rádio na téhle hře prostě zbožňuju. Ten výběr je prostě parádní.

Neskutečně, ale fakt neskutečně mě však štvala jedna věc. Spawning (mizení) vozidel. To si takhle jednou jdu na silnici ukrást auto. Čekám. Ha, pěknej rychlej cabriolet se objevil v dálce! Ten beru. Ještě se podívám na druhou stranu silnice, jestli tam náhodou nejede ferrari. Nejede. Když se však otočím zpátky, cabriolet je fuč. Nebo jsem takhle se svým autem zastavil u jedné budovy. Vystoupil jsem s úmyslem, že si ji trochu prohlédnu. Když jsem však šel za roh a pak se vrátil, auto nikde. Prostě zmizelo. Při pronásledování nebo během misí je to hodně na prd. Dále by možná bylo fajn, kdyby mi hra více poradila, jak mám dál postupovat v jejím průběhu. Až podle návodu jsem zjistil, že pro postup je třeba zakoupit všechny firmy a splnit jejich mise.

Vice City je prostě cool. Lepší slovo mě pro to nenapadá. Dospělácká hra, která má grády, vtip a zábavnou akci. A na sprintujícího Tommyho bych se mohl koukat celej den. Ale teď mě omluvte, jdu se ještě projet nočním městem a pak zmlátím několik svých pohlavárů, furt melou o nějakým Mariovi a už mě to sere.

Vedle odkazu na Casablancu jsem na konci čekal nějakou hlášku typu Scarface Say hello to my little friend!. Jo, a Lance je hajzl.