Psal se rok 2001 a já se nacházel v Praze v hypermarketu Tesco. A jelikož jsem se v té době ještě dobře učil a má slovní zásoba neobsahovala slova jako prdel, hovno, kretén apod. mohl jsem si vybrat z nepřeberného množství her. Tedy ovšem pouze z těch, které byly ve výprodeji. Náhle jsem mezi tou hromadou uzřel dobře známý znak dračí hlavy a ukázalo se, že to je to, co jsem myslel, že to je....MK4. No jo, ale on tam taky byl Rayman 2: The Great Escape. A toho boxera bez kostry jsme v době tehdejší se svým mladším bratrem měli velmi rádi.

Nastal moment rozhodnutí, dilema desetiletí. První mlátička, ke které mě moji velice zodpovědní rodiče v 6 letech pustili nebo pokračování mojí první skákačky na PC?
Po návratu domů započala okamžitá invaze do mého pokoje. Úkoly do školy počkaj teď musí promluvit krev!

I bratr byl rád, tedy do té doby než zjistil, že jsem Raymana 2 nechal hnít mezi peckama od City Interactive. Byl naštvanej, ale naštěstí rodiče byli ještě tehdy natolik prozřetelní, že baseballové pálky, jenž nám mile zakoupili byly vyrobeny pouze z příjemně tvrdého plastu.

Hra jako taková byla a je překvapivě zábavná, rychlá a nepřekvapivě brutální. S bratrem jsme nakonec hru společně užívali. At už při střídání u věže po každém zmasakrovaném protivníkovi, multáku, nebo tournamentu. Samozřejmě to nějakou dobu trvalo, než jsme se naučili komba a fatality, leč ona nefalšovaná dětská radost z dekapitace nebo proměna v obrovského škorpiona byla nekompromisní. "Jak jsi to udělal? Mě to nikdy nešlo!" Jo, bavilo nás to. Hrálo se to dobře.

Přechod do třetího rozměru hře překvapivě dost prospěl. Nejen, že to vypadalo pěkně, ale najednou jsme mohli dělat věci, které v placaté, dvou dimenzionální oblasti nebyly možné. Uhybaní do stran, vrhání předmětů......Mortal Kombat 4 zestárnul z té klasické série od Midway asi nejlépe. Z pozdějších konzolových dílů se staly "Tekeny" s krví a na dlouhou dobu se ze série vytratilo to co MK dělalo MK a čtyřka to bezesporu měla do míry vrchovaté.