Po dlouhé době jsem opět nějaké hře dal 100 procent. Jako, že se s nima snažím šetřit. Tahle hra je ale tak návyková a nadčasová, že to nešlo jinak. Hra, která mě i přes svou délku stále baví pořád dokola a ze kterou občas zapomínám na své bytí.. No tak dobře. Občas jsem byl frustrován nějakou tou prohrou, po které následovala pauza.

Koncept téhle hry je geniálně jednoduchý. V podstatě děláte pořád to samé dokola. Tah, tah, tah, boj... Trochu to připomíná šachy. Strategii si musíte dopředu rozmyslet. Hlavně zde platí. Čekáním se vítězství nedočkáš. Protože pokud nehrajete na nejlehčí obtížnost, tak počítač není zrovna ořezávátko. Za velký plus považuji, nemožnost nastavit si obtížnost v kampani. Takhle to pěkně graduje.

Boje vypadají opravdu hodně jednoduše. Je v nich ale více strategie, než by se mohlo zdát. I zde se občas dá s menšinou vyhrát. A taky je to v některých misích vyžadováno. Skvělé dobývání a bránění hradů. Obránce takhle může zvrátit i prohranou bitvu. Je to celé parádně vyvážené a vypiplané. Hrál jsem Heroes Complete. Kdo by ale dneska hrál starší verzi.

Kreslená grafika, která i dnes vypadá skvěle. Krásně vykreslená města, mapy, jednotky. Má to styl. Skvělé zvuky. Hudba není můj šálek kávy, ale dá se vypnout. Hlavně, protože se pořád opakuje a nepřestane. No dobře, asi se sem hodí. Znám magory, kteří poslouchají soundtrack jen tak.

Občas jsem byl do hra tak zažraný, že jsem zapomínal na čas. Na své povinnosti, spánek, jídlo. To by se dalo použít na lehké mínus. Někdy je to jako droga způsobující psychickou závislost. Deformující zrak a tělo před počítačem. Hlavně nezapomenout mrkat.