O téhle hře už bylo všechno nejlepší řečeno a myslím, že už k ní nemám moc, co říct. Mafia je pro mě ale unikát a tak si zaslouží i unikátní komentář. Pokud vás nezajímají moje nostalgické plky, tak ho ani nečtete.
Vzpomínáte si na okamžik, kdy jste o Mafii poprvé slyšeli? Psal se rok 2005 a já byl na návštěvě u mojí sestřenky. "Budu mít novej počítač!" říkala mi. "A budu tam mít nový hry, třeba takovou, kde se jezdí autama, střílí a mluví sprostě!" No nezní to pro malého klučinu krásně? Jen jsem si zasněně povzdechl. O půl roku později, jsem dostal nový počítač já (sestřenka na něj tehdy musela čekat ještě několik dlouhých let) a já se společně s novými hrami dostal i k tomuto kultu. Na ploše mého monitoru, tenkrát ještě CRT s rozlišením 800x600, mi seděla ikonka s nápisem Mafia: The City of Lost Heaven.
Jako by to bylo včera, dokonale si pamatuji první spuštění, když na mě vybafl tatér kreslící logo Illusion Softworks. První věc ve hře, kterou jsem zkusil, byl tutoriál. "Oukej chlapče, vítej ve škole pro opravdový mafiány..." zaznělo z malinkých reproduktorů, které byli ukradené od sestřina starého walkmanu. Tehle monolog hlasu z tutorialu jsem slyšel tolikrát, že ho umím naprosto celý nazpaměť - i kdyby mě v noci vzbudili (jak vždycky říkala paní učitelka). Samotnou hru jsem poprvé hrál s tátou. Cca prvních 14 dní, jsme hru začínali vždycky od znova, protože jsme nevěděli, že jsou ve hře něco jako uložené pozice, které se dají později nahrát. První zkouškou ohněm pro nás byla mise "Běžná rutina". To už jsme naštěstí pochopili, že se ve hře ukrývají savy. Přesto to trvalo dobrý týden, než jsme misi úspěšně zakončili. Ten pocit, když se nám konečně povedlo přes motel projít beze smrti, byl k nezaplacení. Hned dalším zádrhelem v příběhu byl závod v misi "Fairplay". Kdo hru hrál, tak určitě ví, o čem mluvím. Jakožto nejlepšímu jezdci naší rodiny se mi povedlo vyhrát závod už za tři dny! A to byl sakra úspěch! A hned k další misi se váže další historka. Mise "Sára" byla poslední, kterou jsem s tátou hrál. Taky to nebylo nic lehkého a hra nás pěkně pozlobila, ale za pár dnů se nám jí podařilo zdolat (byl to náročný měsíc). Určitě tu ale všichni víte, jak mise končí. Když to táta viděl, tak jen zvolal "Tak on tam je i SEX!"... no a od té doby jsem hrál Mafii sám. Dohrál jsem jí do mise "Výlet do přírody". Několik následujících misí bez mého vědomí odehrál přítel mojí sestry a zbytek dohrál kamarád. A mně přišlo naprosto zbytečné hrát už mise, které byly dohrané, takže mi z příběhu chyběla dobrá polovina.
Od té doby jsem hru dohrál nesčetněkrát. Její konec považuji za nejlepší herní konec vůbec od "Tys to dokázal!" až po "Protože ten kdo chce příliš moc, může ztratit uplně všechno a kdo chce zas od života moc málo, nemusí dostat vůbec nic." Na hru jsem vyzkoušel nesčetně moc modifikací, nahrál nesčetně moc hodin v jízdě a extrémní jízdě. A když si teď čtu to, co jsem právě napsal, tak se nad tím jen usmívám. Svým způsobem to je hra jako každá jiná, ale zároveň to je hra, u které jsem strávil dětství. Hra, kterou si rád zahraju kdykoliv a kdekoliv. Hra, která pro mě znamená příliš mnoho, než abych jí mohl dát cokoliv jiného než 100%.
PS: Pokud ve hře chcete navštívit Casino, musíte v jízdě nejdříve dojet k Pepeho restauraci a tam je třeba do výlohy vysypat celý zásobník z Thompsonu. POZOR! Je ale důležité, aby se stáli na protějším chodníku a mezi dávkami neudělali ani krok stranou. Poté dojeďte do přístavu (tam, kde jste nastupovali v misi "Všechno nejlepší" na parník) a vejděte do dveří, kam jste si šli pro námořnický oblek. Dveře jsou otevřeny díky akci u Pepeho restaurace. Sejděte po schodech do "šatny" a užijte si pořádnou hru o peníze! Dejte si ale pozor, je tu hodně gangsterů, kteří podvádí. Je potřeba předem zjistit, kterou hru je výhodné hrát (to se však generuje zcela náhodně), proto je dobré zezačátku sázet jen malé částky. Ovšem další POZOR! Aby se toto vše stalo, je potřeba dohrát celou hru i extrémní jízdu na profilu pojmenovaném "Anna Pelikánová". Jedná se o poctu přítelkyni jednoho z vývojářů, který ji tímto způsobem požádal o ruku.
Vzpomínáte si na okamžik, kdy jste o Mafii poprvé slyšeli? Psal se rok 2005 a já byl na návštěvě u mojí sestřenky. "Budu mít novej počítač!" říkala mi. "A budu tam mít nový hry, třeba takovou, kde se jezdí autama, střílí a mluví sprostě!" No nezní to pro malého klučinu krásně? Jen jsem si zasněně povzdechl. O půl roku později, jsem dostal nový počítač já (sestřenka na něj tehdy musela čekat ještě několik dlouhých let) a já se společně s novými hrami dostal i k tomuto kultu. Na ploše mého monitoru, tenkrát ještě CRT s rozlišením 800x600, mi seděla ikonka s nápisem Mafia: The City of Lost Heaven.
Jako by to bylo včera, dokonale si pamatuji první spuštění, když na mě vybafl tatér kreslící logo Illusion Softworks. První věc ve hře, kterou jsem zkusil, byl tutoriál. "Oukej chlapče, vítej ve škole pro opravdový mafiány..." zaznělo z malinkých reproduktorů, které byli ukradené od sestřina starého walkmanu. Tehle monolog hlasu z tutorialu jsem slyšel tolikrát, že ho umím naprosto celý nazpaměť - i kdyby mě v noci vzbudili (jak vždycky říkala paní učitelka). Samotnou hru jsem poprvé hrál s tátou. Cca prvních 14 dní, jsme hru začínali vždycky od znova, protože jsme nevěděli, že jsou ve hře něco jako uložené pozice, které se dají později nahrát. První zkouškou ohněm pro nás byla mise "Běžná rutina". To už jsme naštěstí pochopili, že se ve hře ukrývají savy. Přesto to trvalo dobrý týden, než jsme misi úspěšně zakončili. Ten pocit, když se nám konečně povedlo přes motel projít beze smrti, byl k nezaplacení. Hned dalším zádrhelem v příběhu byl závod v misi "Fairplay". Kdo hru hrál, tak určitě ví, o čem mluvím. Jakožto nejlepšímu jezdci naší rodiny se mi povedlo vyhrát závod už za tři dny! A to byl sakra úspěch! A hned k další misi se váže další historka. Mise "Sára" byla poslední, kterou jsem s tátou hrál. Taky to nebylo nic lehkého a hra nás pěkně pozlobila, ale za pár dnů se nám jí podařilo zdolat (byl to náročný měsíc). Určitě tu ale všichni víte, jak mise končí. Když to táta viděl, tak jen zvolal "Tak on tam je i SEX!"... no a od té doby jsem hrál Mafii sám. Dohrál jsem jí do mise "Výlet do přírody". Několik následujících misí bez mého vědomí odehrál přítel mojí sestry a zbytek dohrál kamarád. A mně přišlo naprosto zbytečné hrát už mise, které byly dohrané, takže mi z příběhu chyběla dobrá polovina.
Od té doby jsem hru dohrál nesčetněkrát. Její konec považuji za nejlepší herní konec vůbec od "Tys to dokázal!" až po "Protože ten kdo chce příliš moc, může ztratit uplně všechno a kdo chce zas od života moc málo, nemusí dostat vůbec nic." Na hru jsem vyzkoušel nesčetně moc modifikací, nahrál nesčetně moc hodin v jízdě a extrémní jízdě. A když si teď čtu to, co jsem právě napsal, tak se nad tím jen usmívám. Svým způsobem to je hra jako každá jiná, ale zároveň to je hra, u které jsem strávil dětství. Hra, kterou si rád zahraju kdykoliv a kdekoliv. Hra, která pro mě znamená příliš mnoho, než abych jí mohl dát cokoliv jiného než 100%.
PS: Pokud ve hře chcete navštívit Casino, musíte v jízdě nejdříve dojet k Pepeho restauraci a tam je třeba do výlohy vysypat celý zásobník z Thompsonu. POZOR! Je ale důležité, aby se stáli na protějším chodníku a mezi dávkami neudělali ani krok stranou. Poté dojeďte do přístavu (tam, kde jste nastupovali v misi "Všechno nejlepší" na parník) a vejděte do dveří, kam jste si šli pro námořnický oblek. Dveře jsou otevřeny díky akci u Pepeho restaurace. Sejděte po schodech do "šatny" a užijte si pořádnou hru o peníze! Dejte si ale pozor, je tu hodně gangsterů, kteří podvádí. Je potřeba předem zjistit, kterou hru je výhodné hrát (to se však generuje zcela náhodně), proto je dobré zezačátku sázet jen malé částky. Ovšem další POZOR! Aby se toto vše stalo, je potřeba dohrát celou hru i extrémní jízdu na profilu pojmenovaném "Anna Pelikánová". Jedná se o poctu přítelkyni jednoho z vývojářů, který ji tímto způsobem požádal o ruku.
Astro Bot
Pro: je to Mafia