Hand of Fate má zajímavý koncept. Vytváření balíčku a podle něho pak poskládat sled událostí, bojů a vybavení. Jenže to co zprvu působí svěže, už ve druhé půlce hry skřípe.
Každá hra je trochu jiná díky náhodnému poskládání karet. Najít slušné vybavení, získat z událostí peníze a zajistit si jídlo aby hrdina doputoval do zdárného konce, kde vždy čeká boss úrovně. Jenže v pozdější fázi přichází větší podvod na hráče, kdy bude dealer karet do začátku dává prokletí, do balíku se dostávají události které jsou pevně dané a nelze je měnit, s cílem hráči uškodit.
Hrdina najednou ztrácí zdraví, přichází o peníze, snižuje se mu HP, schází mu jídlo, a karty které rozhodují mezi úspěchem a selháním se dělí pak na 25% ve prospěch hráče, a 75% proti němu. A dealer karet to neustále hráči připomíná jak se blíží jeho konec!
Navíc většinu času je hra spíše u stolu, než v bitvě, kdy se řeší jak přežít a vyhrabat se z nepřízně osudu. Není to je jen tak pro nic za nic na tom stole, jelikož bojová část hry je celkem průměrná. Hráč si vytáhne jaké protivníky proti sobě v aréně bude mít, vezme své vybavení a za minutu je hotovo. Je jedno jakou bandu mlátí, boje jsou stejné kde je třeba uskočit, odrazit útok a bušit do nepřátel. U hlavních bossů je to hlavně o jejich výdrži, nějakou specifickou schopnost mají plus jsou i obklopeni slabšími potvorami. Občas se i narazí na místnosti s pastmi, kde je potřeba proběhnout na konec kde se buď skrývá poklad a nebo cesta dál.
Ve výsledku jsou pocity z Hand of Fate rozporuplné. Na jednu stranu se mi líbí koncept karet, náhodných událostí a jejich provedení udělej si sám své vlastní dobrodružství. Druhá strana mince je ale pozdější podvádění protivníka, nastupující stereotyp a nezajímavé souboje.
Každá hra je trochu jiná díky náhodnému poskládání karet. Najít slušné vybavení, získat z událostí peníze a zajistit si jídlo aby hrdina doputoval do zdárného konce, kde vždy čeká boss úrovně. Jenže v pozdější fázi přichází větší podvod na hráče, kdy bude dealer karet do začátku dává prokletí, do balíku se dostávají události které jsou pevně dané a nelze je měnit, s cílem hráči uškodit.
Hrdina najednou ztrácí zdraví, přichází o peníze, snižuje se mu HP, schází mu jídlo, a karty které rozhodují mezi úspěchem a selháním se dělí pak na 25% ve prospěch hráče, a 75% proti němu. A dealer karet to neustále hráči připomíná jak se blíží jeho konec!
Navíc většinu času je hra spíše u stolu, než v bitvě, kdy se řeší jak přežít a vyhrabat se z nepřízně osudu. Není to je jen tak pro nic za nic na tom stole, jelikož bojová část hry je celkem průměrná. Hráč si vytáhne jaké protivníky proti sobě v aréně bude mít, vezme své vybavení a za minutu je hotovo. Je jedno jakou bandu mlátí, boje jsou stejné kde je třeba uskočit, odrazit útok a bušit do nepřátel. U hlavních bossů je to hlavně o jejich výdrži, nějakou specifickou schopnost mají plus jsou i obklopeni slabšími potvorami. Občas se i narazí na místnosti s pastmi, kde je potřeba proběhnout na konec kde se buď skrývá poklad a nebo cesta dál.
Ve výsledku jsou pocity z Hand of Fate rozporuplné. Na jednu stranu se mi líbí koncept karet, náhodných událostí a jejich provedení udělej si sám své vlastní dobrodružství. Druhá strana mince je ale pozdější podvádění protivníka, nastupující stereotyp a nezajímavé souboje.
