V přímém porovnání s trojkou čtvrté pokračování v mnoha ohledech pokulhává a v mnoha je zase daleko lepší.

Tak třeba nejlepší nová vychytávka jsou rozhodně superschopnosti, tedy konkrétně super-rychlost a super-skákání, díky kterým je pohyb po mapě neskutečně rychlý a pohodlný. Taky rozdělení misí je přehlednější a plnění loyality a mini-misí pro jednotlivé postavy nabízí daleko větší komunikaci s nimi. Příběh je znovu originální a naprosto šílený a zase jsem se opravdu ze srdce nasmála. (Nejlepší část celé hry je jednoznačně Nytefall, tedy Loyalty Mission Matta Millera.) Skvělý je i soundtrack (What is Love budu mít v hlavě ještě týden).

Na druhou stranu je ale hlavní příběhová linie poměrně krátká. A ani většina miniher mě zrovna moc nebavila, natožpak abych přišla na způsob jak je všechny dohrát na zlatou medaili. Taky co se postav týče, docela mě mrzela absence některých starých známých (Josh Birk, Oleg, Viola...), neboť z těch nových mě zaujali jen Asha a CID.

Nemůžu říct, že by se mi čtverka líbila víc nebo míň než trojka. Prostě obě jsou úplně jiné a každá má svoje lepší a slabší stránky. Ale přece jenom půjdu s hodnocením trochu níž.