Steam je plný hororových her často nevalných kvalit a Outlast na první pohled velice rychle zapadne, což je škoda, protože už samotný začátek je příjemně vtahující a naznačuje, že tahle hra bude trošičku jiného kalibru. Úvodní kroky k ústavu pro choromyslné jsou plné temné atmosféry a první setkání s nepřítelem na sebe nenechá dlouho čekat. Možná až moc rychle, protože mé první pokusy o hraní této hry netrvaly více, než několik desítek minut. Až po několika týdnech se mi podařilo sebrat koule a do hry se zakousnout tak, abych ji následně dohrál na dva zátahy.

Na začátku jsem mluvil o překvapení, které Outlast skutečně je. Především, co se týče precizního designu. Prostředí ústavu je hodně realistické a neměl jsem pocit, že bych se pohyboval po generických lokacích s cílem natáhnout herní dobu. Každá místnost a každá chodba ve hře má svůj význam a tudíž pocit z prozkoumávání byl velice příjemný a to i díky velice plynulému pohybu a kameře. Ale nebyl by to horor, aby mi postup ve hře nekomplikovali nějací ti bubáci. A bubáci jsou v Outlast fakt děsiví. Zpočátku určitě, v pozdější fázi hráč odhadne jejich jednání a jisté nedostatky v AI, které já však spíše kvituji s povděkem. Zdvižený palec za mě hra dostává taky, že více než s otravnými skriptovanými lekačkami (ale na ty také sem tam dojde), pracuje s atmosférou a zatímco zpočátku je to čistý survival, v pozdější fázi se začne rozvíjet velice zajímavý příběh. V momentě, kdy hře začal docházet dech, se děj přesunul do finální lokace a hra opět ukázala, že tvůrci ví, co dělají. Sice se Outlast někde tu a tam viditelně inspiroval (nemohl jsem si nevzpomenout na Event Horizon), ale závěrečná pointa je povedená a to i přestože je závěr maličko useklý.

Samotná hratelnost je složena z exploringu a vyhýbání se bubákům. Jak už jsem psal výše, prostředí je propracované a design zábavný. Tvůrci to s nepřáteli zbytečně nepřeháněli a dávkovali je tak, aby neustálé schovávání a adrenalinové naháněčky hráče udržely v napětí, ale nezačaly zbytečně frustrovat. I tak je hra na normální (to jest nejnižší) obtížnost docela výzvou. Obzvlášť, když kromě kamery nemá hlavní hrdina žádnou pořádnou zbraň. A kamera trpí nedostatkem baterií... obzvlášť při režimu se zapnutým nočním viděním.

Outlast jsem dostal darem od kamaráda (díky!) a zatímco jsem si zpočátku myslel, že je to spíše titul za trest, nakonec jsem se do něj ponořil a byl velice příjemně překvapen. A hádám, že velice brzy padne i DLC.