Byl jsem jedním z těch, kteří hru předobjednávali hned, jak to bylo možné. S láskou k prvnímu dílu jsem se vzrušením očekával díl druhý. Každý den jsem kontroloval novinky a o hře věděl první poslední a přesto tak málo. Pamatujete si vůbec na první wallpaper a screenshoty? Kdo z vás při prvním sledování gameplaye s atentátem na Clementeho sáhl po myši a klávesnici a chtěl hrát? Já ano. Stejně tak nezapomenu na to, když u nás doma zazněl zvonek, před dveřmi stál pošťák a nesl mi balíček s hrou. Tak jsem se dočkal.

Kvůli problémům s českou lokalizací, která byla ze začátku na steamu jsem ke hře nesedl hned. "Když jsem čekal tak dlouho, tak to ještě chvíli vydržím." Vyčkal jsem a ke hře sedl nedlouho potom. Od fanouškovských webů jsem se nadobro odstřihl, abych si nepřečetl nějaké spoilery. Menu bylo hezké, jednoduché, fajn. Zapnul jsem hru a nechal se unášet příběhem. Hned první mise byla taková, jakou jsem si celou dobu představoval. Vito jako voják.Přesně to jsem očekával, ačkoliv jsem o tom nikde předtím nečetl. Seznámení s hrou, které vás vůbec nešetří. A pak druhá kapitola a návrat do Empire Bay. Takhle atmosférický začátek hry jsem jinde nezažil. Sníh, snížek. U toho hraje Frank Sinatra a jeho Let it snow. Dokonalost. Pro mě nejlepší začátek hry, jaký mohl kdy kdo udělat. Začne první seznamování s městem a s lidmi v něm. V tom přichází ale první zádrhel. Tím je například Mike Bruski. Když od něj odjíždím, říká mi: "Stav se někdy pro nějakou práci." Můžete si být jistí, že toho chlápka vidíte naposled. Podobně je to s Giuseppem. Proč tam toho chlápka vůbec dávali? Můžete si u něj koupit paklíče. Ok, užitečná věcička, bez které byste se neobešli (nebo obešli?), ale když je neztratíte ani tehdy, když vám podpálí barák a vy utíkáte v trenkách bez peněz, bez ničeho a logicky i tedy bez paklíčů, tak je to trochu zvláštní. Harry je ten stejný případ. Stačilo by jen oba dva spojit dohromady. Derek jakbysmet. Někteří můžou argumentovat Žlutým Petem z prvního dílu, ale přece jenom ve dvojce je tech Petů trochu moc. To mě přivádí k názoru, jak je ta hra hrozně moc osekaná. Kupa misí a slibovaných mechanismů ve hře není. Nevadí, hrajem dál. Kapitol je celkem 15 a musím říct, že mise v nich obsažené, se mi líbily. Jak na koukání, tak úkolem. Problémem je, že výzvou se hra začíná stávat až ke konci od 13 kapitoly. Město žije, jsou zde obchody, hospody, restaurace, Bruskiho šrotiště. Nic z toho ale téměř nevyužijete. Peníze máte furt a vlastně je na nic nepotřebujete. A pak je tu poslední kapitola odehrávající se v observatoři. Vzhledově snad ještě lepší skvost než poslední mise z jedničky. Prostřílíte se kupou nepřátel a pak přijde ten okamžik. "Joe ne. To mi nemůžeš udělat." Říkal jsem si se zbraní u spánku. Tohle jsem vážně nečekal a byl totálně v šoku. Pak se ale situace obrátí a já se dočkám vítězoslavného finále. A jaký mám vlastně názor na tak moc diskutovaný konec? Vyzněl jasně, byl výborný. Kamera odlítá a já si říkám "Hm, ale jo, byla to docela dobrá hra." Přepnu se zpět do menu a teď co? Žádná jízda ani extrémní jízda se nekoná? To je jako všechno? Hra ačkoliv tak třeba byla dělaná, jako jízda prostě nefungovala a v tom vidím další zádrhel. Když nakouknu do statistik, svítí na mě 9 hodin herní doby. To je zatraceně málo. A co dál, když jsme se jízdy ani ničeho podobného nedočkali, nebo ano? O tom až v komentáři na Mafia II: Joeova dobrodružství.

Tímto komentářem nechci říct, že je hra špatná. Dokonce jsem zvyšoval hodnocení z 80% na 85% a ještě teď uvažuji o tom, zda-li bych neměl dát 90%. Při hraní Mafie 2 se hráč celou dobu baví. Nemá slabá místa a dokáže několik opravdu fajn věcí. Takové detaily jako puštění kohoutku, sprchy a podobně, k ničemu nejsou, ale autoři si s tím dali práci. Tak proč ne. Navíc musím vyzdvihnout nápad sbírání Playboyů a zatykačů. To je výborný nápad, souvisí to s hrou a člověk se v některých případech i hezky pokouká...ehm. Dobová atmosféra podpořená soundtrackem je takřka unikátní. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že Mafia 2 měla být jiná a lepší. Ne lepší než jednička, ale aspoň stejně dobrá. M2 trpí hlavně na obrovské očekávání, které na ní hráči měli a já nejsem výjímkou. Nadruhou stranu, kdo jiný může říct, že pro něj hra byla největším herním zklamáním a přesto to byla skvělá hra?