Můj pohled na tuhle hru je značně rozporuplný, jelikož v sobě dost nevídaným způsobem kombinuje "velice dobré" a "velice špatné" prvky, aniž by se v sobě nějakým znatelným způsobem rozmělnily. Upozorňuji, že hodnotím pouze singleplayer.
Že je technická stránka na svou dobu převážně kvalitní je myslím bez debaty, takže přeskočím, nakolik se mi líbily pozadí, designy lodí a pod. Co mě však vytáčelo byl dabing, který byl přinejlepším průměrný. Nekritizuji teď samozřejmě náhodné skládání hlášek, což byl imo dobrý nápad, ale to, že krom některých jiných postav je především hlavní hrdina totální dřevák. To nemohli sehnat někoho, kdo by ho dokázal nadabovat pořádně? Štval mě až tak, že když v cut-scéně dostal po hubě, tak jsem fandil záporákům. To asi není příliš zdravé. (některé postavy byly samozřejmě kvalitní, ale převážit hrdinu mají trochu problém)
Co se týče ovládání, tak jeho jednoduchostí jsem byl zpočátku velice nadšen. Co mě ale časem začalo žrát bylo to, jak se tento přístup podepisuje na hratelnosti. Ve výsledku totiž všechen dog-fighting končí u toho, že myší po obrazovce zuřivě honíte křížek kroužkem. Nekritizuji teď potřebu zaměřovat, protože vím, že to je u simulátorů běžné. Co ale běžné není, je téměř absence jakékoliv letecké taktiky, protože ta je kvůli ovládání a vysoké manévrovatelnosti strojů po většinu času omezena na to, že rozstřílíte nepřítele, kliknete na automatické zaměření dalšího, na kterého se během sekundy/dvou OTOČÍTE (skoro jak v FPS) a pokračujete. Jediné narušení bitevní rutiny bývá, když do vás někdo ze zadu začne kydlit, což vyřešíte tím, že stisknete afterburner a pohnete myší náhodným směrem, čímž setřesete libovolného AI nepřítele. Netvrdím samozřejmě, že bitvy ve hře nemohou být vzrušující, ale rozhodně ne ty generické, kterých si asi hráč užije nejvíce. (jako zajímavé můžu zmínit třeba ovládání 360° věžiček, či možnost pomocí blbnutí s motory trikovat ve stylu Battlestar Galacticy. Potíž ale je, že v praxi je to celkem na pytel...)
Co jsem také příliš nepochopil, bylo obchodování. Ne tedy, že bych nepochopil samotný proces, ale vzhledem k tomu, jak nezáživné a otravné je v téhle hře cestování na větší vzdálenosti (což je pro dobrou cenu nezbytné), tak pro mě samotná finanční motivace, ať sebevětší, prostě nebyla dostatečná, protože raději půjdu hrát solitaire, než abych se buhví jak dlouho prokousával stezkami tohoto vesmíru (a než mi to nějaký chytrák vpáli: Ano, vím jak se používají waypointy a autopilot). V příběhových misích jsou tedy tyto cesty zábavné, protože jsou prokládány dialogy a událostmi, ale pendlování jsem opravdu po první cestě musel pověsit na hřebík... (a to upozorňuji, že obvykle mám freelance obchodní hry celkem rád.)
Tím se dostávám k příběhu, který je jednoznačně největším plusem a to nejen po dějové stránce, protože příběhové mise jsou fakt nadupané. Několikafázové, postupně gradující bitvy prokládané rozhovory a cut-scénami, jsou hlavní důvod, proč má smysl si tuhle hru zahrát. Dokonce mě vyhlídka na další posunutí příběhu držela u hry i mezi dějovými misemi, kdy jste nuceni si otravnými generickými bitvami vydělávat na lepší vybavení. Občas tedy bývají problémy se zasazením příběhu do světa hlavně tedy kvůli častému střídání stran (např. episoda s Lane Hackers - Zachránili mě ze šlamastiky, spokojeně jsem pokecal s jejich bossem, odletěl jsem a když jsem se po chvíli, aniž bych posunul příběh, vrátil, tak jsem zjistil, že jsme opět nepřátelé, přestože jsem si před pár minutami dával na jejich bázi kafe), ale myslím, že to se dá odpustit.
Problémem akorát je, že když příběh po 15-20 hodinách dokončíte, tak vám hra oznámí, že není u konce, jelikož stále vás ještě čeká spousta systému a tajů k objevení a prozkoumání a řada úkolů ke splnění... Tak moment: Já právě dokončil dějovou linii, která finišovala tou nejbombastičtější sérií bitev, kterou ta hra může nabídnout a mám teď úžasnou vyhlídku létat klidně do skonání světa po generických systémech, které všechny obsahují ty samé generické questy? Wow... Kdyby si alespoň autoři trochu vyhráli se speciálními nepříběhovými úkoly pro různé lokace... Takhle jsou všechny generické mise akorát o tom, že je třeba někam doletět a někoho rozstřílet. Chápu, že v multiplayeru může ten freelancing být nějakou dobu zábavný, ale já jsem z toho pocítil trochu rozčarovaní. Je super, že je universum velké, ale já už (oproti začátku) neměl později ani motivaci přistávat na většině planet a stanic, protože jsem věděl, že tam prostě nic zajímavého nenajdu. A že můžu být třeba pirát a místo stále stejných bitev s piráty trpět úplně stejné bitvy s fízly? No nic...
Že je technická stránka na svou dobu převážně kvalitní je myslím bez debaty, takže přeskočím, nakolik se mi líbily pozadí, designy lodí a pod. Co mě však vytáčelo byl dabing, který byl přinejlepším průměrný. Nekritizuji teď samozřejmě náhodné skládání hlášek, což byl imo dobrý nápad, ale to, že krom některých jiných postav je především hlavní hrdina totální dřevák. To nemohli sehnat někoho, kdo by ho dokázal nadabovat pořádně? Štval mě až tak, že když v cut-scéně dostal po hubě, tak jsem fandil záporákům. To asi není příliš zdravé. (některé postavy byly samozřejmě kvalitní, ale převážit hrdinu mají trochu problém)
Co se týče ovládání, tak jeho jednoduchostí jsem byl zpočátku velice nadšen. Co mě ale časem začalo žrát bylo to, jak se tento přístup podepisuje na hratelnosti. Ve výsledku totiž všechen dog-fighting končí u toho, že myší po obrazovce zuřivě honíte křížek kroužkem. Nekritizuji teď potřebu zaměřovat, protože vím, že to je u simulátorů běžné. Co ale běžné není, je téměř absence jakékoliv letecké taktiky, protože ta je kvůli ovládání a vysoké manévrovatelnosti strojů po většinu času omezena na to, že rozstřílíte nepřítele, kliknete na automatické zaměření dalšího, na kterého se během sekundy/dvou OTOČÍTE (skoro jak v FPS) a pokračujete. Jediné narušení bitevní rutiny bývá, když do vás někdo ze zadu začne kydlit, což vyřešíte tím, že stisknete afterburner a pohnete myší náhodným směrem, čímž setřesete libovolného AI nepřítele. Netvrdím samozřejmě, že bitvy ve hře nemohou být vzrušující, ale rozhodně ne ty generické, kterých si asi hráč užije nejvíce. (jako zajímavé můžu zmínit třeba ovládání 360° věžiček, či možnost pomocí blbnutí s motory trikovat ve stylu Battlestar Galacticy. Potíž ale je, že v praxi je to celkem na pytel...)
Co jsem také příliš nepochopil, bylo obchodování. Ne tedy, že bych nepochopil samotný proces, ale vzhledem k tomu, jak nezáživné a otravné je v téhle hře cestování na větší vzdálenosti (což je pro dobrou cenu nezbytné), tak pro mě samotná finanční motivace, ať sebevětší, prostě nebyla dostatečná, protože raději půjdu hrát solitaire, než abych se buhví jak dlouho prokousával stezkami tohoto vesmíru (a než mi to nějaký chytrák vpáli: Ano, vím jak se používají waypointy a autopilot). V příběhových misích jsou tedy tyto cesty zábavné, protože jsou prokládány dialogy a událostmi, ale pendlování jsem opravdu po první cestě musel pověsit na hřebík... (a to upozorňuji, že obvykle mám freelance obchodní hry celkem rád.)
Tím se dostávám k příběhu, který je jednoznačně největším plusem a to nejen po dějové stránce, protože příběhové mise jsou fakt nadupané. Několikafázové, postupně gradující bitvy prokládané rozhovory a cut-scénami, jsou hlavní důvod, proč má smysl si tuhle hru zahrát. Dokonce mě vyhlídka na další posunutí příběhu držela u hry i mezi dějovými misemi, kdy jste nuceni si otravnými generickými bitvami vydělávat na lepší vybavení. Občas tedy bývají problémy se zasazením příběhu do světa hlavně tedy kvůli častému střídání stran (např. episoda s Lane Hackers - Zachránili mě ze šlamastiky, spokojeně jsem pokecal s jejich bossem, odletěl jsem a když jsem se po chvíli, aniž bych posunul příběh, vrátil, tak jsem zjistil, že jsme opět nepřátelé, přestože jsem si před pár minutami dával na jejich bázi kafe), ale myslím, že to se dá odpustit.
Problémem akorát je, že když příběh po 15-20 hodinách dokončíte, tak vám hra oznámí, že není u konce, jelikož stále vás ještě čeká spousta systému a tajů k objevení a prozkoumání a řada úkolů ke splnění... Tak moment: Já právě dokončil dějovou linii, která finišovala tou nejbombastičtější sérií bitev, kterou ta hra může nabídnout a mám teď úžasnou vyhlídku létat klidně do skonání světa po generických systémech, které všechny obsahují ty samé generické questy? Wow... Kdyby si alespoň autoři trochu vyhráli se speciálními nepříběhovými úkoly pro různé lokace... Takhle jsou všechny generické mise akorát o tom, že je třeba někam doletět a někoho rozstřílet. Chápu, že v multiplayeru může ten freelancing být nějakou dobu zábavný, ale já jsem z toho pocítil trochu rozčarovaní. Je super, že je universum velké, ale já už (oproti začátku) neměl později ani motivaci přistávat na většině planet a stanic, protože jsem věděl, že tam prostě nic zajímavého nenajdu. A že můžu být třeba pirát a místo stále stejných bitev s piráty trpět úplně stejné bitvy s fízly? No nic...
