"Připravte si své staré klávesnice, které při hraní této hry zaručeně rozflákáte!" Tak nějak mohl znít tehdejší titulek v reklamě na tuto hru. Jak už zvykem u všech olympijských her bývá, ani tady se nevyhnete zběsilému mačkání kláves s vystouplou žílou na čele a pomalu odumírající rukou. Pokud mi ale dovolíte, rád bych hru přirovnal k dodnes neumírající The Games: Summer Challenge.

Menu je celkem přehledné a hraje k němu tématická Olympijská hudba, jako vytržená ze starého Řecka. Hráči určitě ocení i výběr z 64. různých národností, mezi kterými nechybí ani Česká republika (na Slovensko se ale nedostalo). Svůj "nick" si můžete ovšem složit z pouze tří písmen. Toho je celkem škoda, ale tipoval bych to na pozůstatek z konzolové verze. Ještě před tím, než se vrhnu na hodnocení jednotlivých disciplín, bych rád uvedl, že pokud hrajete za Čecha/Češku, skutečně budete Čech/Češka. Nikoli jako tomu je například v London 2012: The Official Video Game of the Olympic Games, kde jste v polovině případů český černoch.

Nejdříve se podíváme na stadion. U běhů na krátké vzdálenosti jako 100 m. a 200 m., záleží na trefení startu a samozřejmě zběsilému mačkání dvou kláves (dále už jen ZMDK). V případě 110 m. překážek je do toho zakombinován ještě skok. V ničem z toho není tak velký problém. Horší je to už u 400 m. Ono se to sice nezdá, ale ZMDK po dobu jedné minuty dá člověku dost zabrat, skoro jako kdyby ten závod běžel skutečně on. Finišující předklon chce člověk zmáčknout tak 100 m. před cílem. Ovšem ten pocit doběhu na prvním místě je v tomto případě skutečně k nezaplacení. Běhy na 800 m. a 1500 m. jsem popravdě moc nepochopil. Je v nich nutné udržovat tempo a zároveň nepřepálit, aby vám nedošly síly. Já osobně jsem se těmto dvěma běhům ale vyhýbal. Pak jsou tu samozřejmě soutěže v poli. Skok do dálky spočívá v ZMDK na rozběhu a následném trefení odrazu, co nejblíže k čáře. U trojskoku musíte po prvním odrazu trefit ještě další dva odrazy. To pro mě byl ale problém, protože se mi obraz vždy po prvním odrazu zasekl a já musel další dva pouze odhadovat. Co jsem koukal na internet, je to nejspíše problém nových počítačů. V hodu diskem je to podobné. Opět ZMDK ovšem tentokrát to zase nesmíte přehnat. Nesmíte se dostat do červeného pole. Hned po potvrzení síly hodu musíme trefit úhel. To samé vás čeká u vrhu koulí, ale tentokrát bez ZMDK. Na stupnici vám pulsuje síla (opět s červeným polem, které nesmíte trefit) a následně trefujete úhel. A nyní alfa a omega The Games: Summer Challenge. Začneme tím lepším. Hod oštěpem. Ten se takřka nezměnil. ZMDK při rozběhu. Ten se vám ovšem následně zamkne a vy musíte trefit vzdálenost od čáry a úhel. V tom je asi jediný rozdíl. Přejdeme tedy k tomu horšímu. Nenáviděný skok o tyči a do výšky. Tyto dvě disciplíny se tu paradoxně naprosto liší. Ve skoku o tyči si zvolíte výšku laťky. Podle toho, co jste si zvolili, se vám udělá cíl, kterého se musíte při rozběhu pomocí ZMDK dosáhnout a případně i překročit. Poté je třeba se ještě do tohoto "cíle" trefit. Přijde mi to jako jedna z nejtěžších disciplín, kde vám počítač rozhodně nic nedaruje. Skok do výšky jsem si ale velice oblíbil. Je třeba pomocí dvou kláves přesně trefovat došlapy a následně i odraz. Čím výš je laťka, tím přesněji se musíte trefovat.

Na plaveckém stadionu, ačkoliv nabízí čtyři disciplíny, moc zábavy nezažijete. Jedná se furt o to samé. Trefit start, ZMDK + při každém nádechu zmáčknout třetí klávesu, abyste neztratili tempo. Vzpírání tu pro mě bylo taky jen na obtíž. Zvolíte si váhu a potom ZMDK. Tato síla, kterou vyvíjíte je rozdělena do tří políček (fáze vzpírání). Když se dostanete se sílou do dalšího, potvrdíte a následně pokračujete. V poslední fázi musíte vydržet 3 vteřiny.

No a nakonec dle mého to úplně nejlepší. Důvod, proč si tuhle hru zahrát. Lukostřelba. Kdo by z The Games: Summer Challenge neznal. Tady je dle mého dovedena k dokonalosti. Šipka vám lítá stále z rohu do rohu a vy se jí snažíte stabilizovat. Navíc máte údaj o větru, který se mění, a vy musíte řádně předsazovat. Kromě lukostřelby je tu ještě Skeet. Neméně zábavná záležitost. Střelba na hliněné holuby. Tady ovládáte pouze míření doprava a doleva a samotnou střelbu.

Od téhle hry nemůžete očekávat dobrou grafiku. Nemůžete od ní očekávat ani velké inovace. Na druhou stranu je ale plná fajn detailů. Rozhodně bych neřekl, že na to, jak vypadá, se bude snažit být aspoň trochu realistická. Ať už zmiňovaná barva pleti, nebo třeba animace, kdy nabíjíte náboje (když střílíte jednou, nabijete jen jednou, když dvakrát, tak dvakrát). Je to sice blbost, která je v dnešních hrách naprosto normální, tahle hra se ale ani netváří, že by něco takového řešila, nebo mohla řešit. Musíte si v ní najít to svoje. Já hrál třeba jen disciplíny, které mě vážně bavily. Ale ty mě bavily hodně. Opakovaně jsem se k ní po večerech vracel a snažil se překonávat světové rekordy. Když už za nic jiného, tak za tu lukostřelbu to vážně stojí.