Whoa! Páni! Takovej hejt tady ten Neverwinter dostává? A že prý nejhorší hra od Bioware? Ale kdeže! Jedná se o velice slušné (téměř) sólové velkolepé dobrodružství, které si sice nehraje na nic složitého, ale přesto svou hratelností dokáže zabavit. Co blbnete? V mnoha věcech samozřejmě zdejší stížnosti chápu, ale házet takhle celou hru do útrob propadliště dějin? To si přeci jenom nezaslouží. Koukněte na to takhle – osobně chápu Neverwinter nights jako takový experimentální kousek. Obliba hraní Baldurs Gejtů za sólovou postavu vzbudila v tvůrcích potřebu udělat hru, která na tom bude v podstatě založená. Zanecháme stejný svět, pravidla, kouzla a trochu tomu změníme grafiku. Výsledek není žádná nová AAA hra, ale i tak je to znatelně dobrý kousek, který se může hrdě přiřadit do Biowarácké RPG sbírky. No nekruťte hlavou, je to tak.
Hra má totiž naprosto vynikající atmosféru. A vděčí tomu především své audiofonické stránce. Hudba (jenž budu opěvovat později) a zvukové efekty prostředí, kouzel či předmětů jsou překrásný. Vzdálené vřískoty hrůzy a chroptění zombií v Žebráckém doupěti mi do hlavy daly pocit prožívání zombie apokalypsy, v hrobkách jsem se mohl posrat strachy, když se tamní hrůzná hudba zkombinovala s hekáním zatracených, v Letohradském hvozdě jsem cítil slastný pocit klidu a bezpečí ne málo podobný tomu, jaký jsem cítil třeba v Tormentu v Nevěstinci duševních rozkoší, a konečně, v hospodách jsem měl nutkání si jít do ledničky pro pivo a popíjet ho, zatímco budu vyzpovídávat svého parťáka. Říkejte si o hře co chcete, ale atmosféru zvládla fakt na jedničku. Souboje mají elán, jsou energické, nicméně většina z nich bohužel dost jednoduchých. A to hlavně kvůli jedné monstrózní chybě, které se Neverwinter dopustil, zmíním později…
Samotný příběh také není zcela špatný, jistě, není to žádný objev Ameriky, nicméně je celkem hezky zkonstruovaný a možná byl i krapet inspirativní k budoucímu vytvoření příběhu Mass Effectu. Dyť to znáte – pradávná zlá rasa chce zpět na svět and shit. Nicméně jeho samotný proces zahrnuje věc, která, jak to tady tak, čtu, štve hodně lidí. Tedy ony nelineární rozvětvený trasy, kde tady musíš udělat tohle, tady zase tady to. Jakmile to uděláš všechno, můžeš postoupit dál. Naprosto chápu lidi, které to štve, vlastně samotného mě překvapuje, že mě to neštvalo taky, ale možná to bylo proto, že rozmanitost prostředí (Ano, je tam!), fungující atmosféra a občas zajímavě postavená vedlejší dějová linka způsobily to, že jsem se u toho nenudil. Ba jsem si to i užíval, do nových lokací jsem vstupoval s napjatým očekáváním, co asi na mě čeká tam dál. Co se postav týče, jsou takovým archetypem peroxidových blondýnek – vypadají strašně dobře, ale mluví jak dementi. Lépe řečeno, buď jsou dialogy kýč, nudné nebo omšelé, výjimku tvoří někteří parťáci, Aaren Gent, občas Aribeth a Haerdaline, takže vlastně téměř všechny hlavní příběhové postavy, což by se dalo hře jakž takž odpustit. Jinak to s těmi dialogy ale není úplně nejveselejší.
Hra má navíc naprosto senzační soundtrack. Až tak dobrý, že i můj táta to poznamenal, když mě slyšel hrát. Což teda jako už znamená hodně! Jó jo, tati.. to je Jeremy Soule ve svém nejlepším. Právě jsi zaslechl hudbu boží…
Obrovská chyba, které se však Neverwinter dopustil, je absence omezení ukládání hry, když zrovna bojujete. Kvůli tomu se v podstatě u žádnýho souboje pořádně nezapotíte. Díky parádní hratelnosti se tato díra zase jakž takž zacelí, ale i přesto je to strašný voser. A ještě jedna věc… nebrat s sebou společníky, kteří umí nějakou magii! Ti dementi na sebe na začátku šarvátky 6541 let hážou ochranná kouzla, takže zatímco se tam budou šmudlit, vy budete mít s bojem dávno hotovo. Říkám – berte Tomiho a Daelana, protože dobrá rána sekyrou a zákeřné bodnutí nožem vždy udělá své. Magii přenechte profíkům (vám).
Neverwinter nights rozhodně není špatná hra. Má styl, základní prvky jí fungují dobře a hrozně pěkně se to hraje. Tak proč na ní házet špínu, he? Některé lidi pochopím, po geniálních Baldurech by člověk čekal další podobný nářez, zde se to sice nekonalo, ale, proboha, žádná katastrofa to taky není. Takže jestli chcete ukazovat prstem na nejhorší hru od Bioware, ukazujte na Dragon age 2, ne sem.
Hra má totiž naprosto vynikající atmosféru. A vděčí tomu především své audiofonické stránce. Hudba (jenž budu opěvovat později) a zvukové efekty prostředí, kouzel či předmětů jsou překrásný. Vzdálené vřískoty hrůzy a chroptění zombií v Žebráckém doupěti mi do hlavy daly pocit prožívání zombie apokalypsy, v hrobkách jsem se mohl posrat strachy, když se tamní hrůzná hudba zkombinovala s hekáním zatracených, v Letohradském hvozdě jsem cítil slastný pocit klidu a bezpečí ne málo podobný tomu, jaký jsem cítil třeba v Tormentu v Nevěstinci duševních rozkoší, a konečně, v hospodách jsem měl nutkání si jít do ledničky pro pivo a popíjet ho, zatímco budu vyzpovídávat svého parťáka. Říkejte si o hře co chcete, ale atmosféru zvládla fakt na jedničku. Souboje mají elán, jsou energické, nicméně většina z nich bohužel dost jednoduchých. A to hlavně kvůli jedné monstrózní chybě, které se Neverwinter dopustil, zmíním později…
Samotný příběh také není zcela špatný, jistě, není to žádný objev Ameriky, nicméně je celkem hezky zkonstruovaný a možná byl i krapet inspirativní k budoucímu vytvoření příběhu Mass Effectu. Dyť to znáte – pradávná zlá rasa chce zpět na svět and shit. Nicméně jeho samotný proces zahrnuje věc, která, jak to tady tak, čtu, štve hodně lidí. Tedy ony nelineární rozvětvený trasy, kde tady musíš udělat tohle, tady zase tady to. Jakmile to uděláš všechno, můžeš postoupit dál. Naprosto chápu lidi, které to štve, vlastně samotného mě překvapuje, že mě to neštvalo taky, ale možná to bylo proto, že rozmanitost prostředí (Ano, je tam!), fungující atmosféra a občas zajímavě postavená vedlejší dějová linka způsobily to, že jsem se u toho nenudil. Ba jsem si to i užíval, do nových lokací jsem vstupoval s napjatým očekáváním, co asi na mě čeká tam dál. Co se postav týče, jsou takovým archetypem peroxidových blondýnek – vypadají strašně dobře, ale mluví jak dementi. Lépe řečeno, buď jsou dialogy kýč, nudné nebo omšelé, výjimku tvoří někteří parťáci, Aaren Gent, občas Aribeth a Haerdaline, takže vlastně téměř všechny hlavní příběhové postavy, což by se dalo hře jakž takž odpustit. Jinak to s těmi dialogy ale není úplně nejveselejší.
Hra má navíc naprosto senzační soundtrack. Až tak dobrý, že i můj táta to poznamenal, když mě slyšel hrát. Což teda jako už znamená hodně! Jó jo, tati.. to je Jeremy Soule ve svém nejlepším. Právě jsi zaslechl hudbu boží…
Obrovská chyba, které se však Neverwinter dopustil, je absence omezení ukládání hry, když zrovna bojujete. Kvůli tomu se v podstatě u žádnýho souboje pořádně nezapotíte. Díky parádní hratelnosti se tato díra zase jakž takž zacelí, ale i přesto je to strašný voser. A ještě jedna věc… nebrat s sebou společníky, kteří umí nějakou magii! Ti dementi na sebe na začátku šarvátky 6541 let hážou ochranná kouzla, takže zatímco se tam budou šmudlit, vy budete mít s bojem dávno hotovo. Říkám – berte Tomiho a Daelana, protože dobrá rána sekyrou a zákeřné bodnutí nožem vždy udělá své. Magii přenechte profíkům (vám).
Neverwinter nights rozhodně není špatná hra. Má styl, základní prvky jí fungují dobře a hrozně pěkně se to hraje. Tak proč na ní házet špínu, he? Některé lidi pochopím, po geniálních Baldurech by člověk čekal další podobný nářez, zde se to sice nekonalo, ale, proboha, žádná katastrofa to taky není. Takže jestli chcete ukazovat prstem na nejhorší hru od Bioware, ukazujte na Dragon age 2, ne sem.
Pathfinder: Wrath of the Righteous
Pro: Skvělá atmosféra, pěkný příběh a progres, souboje, hudba a zvukové efekty
Proti: Jednoduchost, někteří společníci totálně na prd, hloupé dialogy