Pojďme si sednout do kruhu a povyprávíme si, proč ani tuhle hru očividně nemám rád. Pokud mě budete mínusovat (a vy budete), pojďme se o tom bavit v diskusi.
Abychom k sobě byli upřímní - miluji renesanční Itálii. Z hodin literatury na gymplu a přednášek filosofie z vejšky jsem si odnesl především to, že tohle je nejmíň zkurvené místo a čas v jinak poměrně dost pokurvené 'civilizované' části světa v době středověku a kromě toho, že je nejmíň na hovno, je taky naprosto super. To je přece tutovka, jak by mohl Ubisoft minout?
Mohl. Nakopl krtka, balon přeletěl bránu nejméně o dvacet metrů a přizabil postarší důchodkyni venčící jezevčíka o jeden Atlantský oceán vedle od stadionu.
Hra v první hodince zaútočí na vaše smysly direktem a vy prostě máte pocit, že se procházíte Florencií, že se kolem vás doslova rodí některá z nejúžasnějších děl, co kdy spatřila světlo světa, cítíte sračky na ulicích.
A to je první hodina. Potom už hra bude jen tolik autentická Itálie jako dovolená v Bibione nebo špagety podle Ládi Hrušky.
Město JE jenom papundeklová kulisa, která tam je jen z toho důvodu, abyste ji přebíhali po střechách. Jeho obyvatelé dělají obecně vzato kulový a tak čekají, aby se vám v nejnevhodnější chvíli připletli pod nohy nebo naopak vytvořili skupinky čtyřech lidí, abyste se v tomto opravdu Mardi Gras davu mohli ztratit všudypřítomné stráži.
Druhá věc, kterou jsem považoval za záchranné lano, byl příběh. Prokrista, vždyť já kvůli settingu a příběhu dohrál Lionheart!
Assassin's Creed 2 nedohraju. Budu to ještě týden líně mastit a pak to smažu z disku i s pirátskou kopií. A proč? Protože příběh má hloubku, postavy a argumenty voličů Tomia Okamury, proto! Stejně jako tahle skupina degenů i příběh Assassin's Creed 2 naprosto postrádá argumentační dovednosti - Kurva si vás vezme pod křídla, naučí vás chodit v davu, schová vaší rodinu a trvá na tom, že potřebujete hábit z šatníku vašeho otce a především čepel! A proč to dělá? Protože vám ukáže jizvu a zná zradu.
A co na to hlavní hrdina Ezio? Jemu to stačí. Asi má příliš starostí s tím, aby ho vůbec nezajímalo, kdo je vlastně jeho otec, proč má ten perverzní obleček v tajný komoře, proč je tam jakýsi starobylý žabikuch. Aby přišel na jiné myšlenky, pobíhá jako pošuk po střechách Florencie, čemuž se nikdo z rodiny nediví, protože jeho bratra očividně kousl úplně stejný radioaktivní pavouk.
Tomuto nezdaru sekunduje jakási sci-fi linie, která se táhla i jedničkou a která není úplně blbá, trpí nicméně syndromem pátýho kola u vozu. Toto propojení zkrátka nedává smysl.
Nedávání smyslu je vůbec potíží AC2 - vezměme si takové stráže. Všude se jich vyskytuje abnormální počet a vůbec nejoblíbenější kratochvílí jim je lelkování na střechách, kde je zejména štvou lidi, co po nich sprintují.
...i když to možná smysl dává, protože zřejmě úplně každý ochránce zákona z Florencie se účastnil seminářů v deštných pralesech, kde se učil od šimpanzů umění pohybovat se v korunách stromů. Teď vážně - fakt, že stráže jsou v prvé řadě na střechách a celí přecitlivělí prakticky eliminuje podstatnou část hry, tedy parkurový free-run.
Ačkoli i ten se vlastně poměrně efektivně zvládá eliminovat sám - považte, abyste provedli jakoukoli z trademarkových parádiček, držíte trigger, tlačítko, jedním analogem korigujete směr běhu, druhým směr pohledu. Protože standardní výbavou hráče jsou osmiprsté ruce a multitasking, o kterém se Windowsu může leda zdát.
Navzdory tomu všemu strážím vždy utečete, protože neumějí nic moc lepšího než za vámi běhat, případně po vás házet šutry či střílet z luku. A vy, protože udáváte směr, vyhráváte. Zmizet jim pak znamená skočit do kupky slámy. Nebo si sednout na lavičku mezi dva lidi.
Občas si i zabojujete - zpravidla, když jde plán přiblížení se k oběti do kopru, protože jste nezvládli všechny čtyři úkony, které je pro efektivní pohyb třeba souběžně provádět. A boj je nemotorný. Nakonec zvládnete udolat téměř libovolný počet stráží, pokud se budete pohybovat. Ale bude to dlouhé. A nuda. Oproti Arkham Asylum to působí jak z minulého tisíciletí.
A jak tak postupujete příběhem, přistihnete se při tom, že děláte vlastně šest druhů úkolů dokola a to včetně těch nepovinných. Je to, krucinál, nuda! Ubisoft zcela nezvládá osvěžit hratelnost a těch pár pokusů vyzní jako prd do prázdna.
Naprosto mě urazil první díl, ale i ten byl v mnohém výrazně lepší než ten druhý. Ostatně vylézt na věž je v podstatě bezva kratochvíle obvykle ozvláštněná puzzlem, ale aby odměnou bylo odkrytí kusu mapy? A musím to udělat snad dvaačtyřicetkrát? Ne, děkuji, radši vodku.
Abychom k sobě byli upřímní - miluji renesanční Itálii. Z hodin literatury na gymplu a přednášek filosofie z vejšky jsem si odnesl především to, že tohle je nejmíň zkurvené místo a čas v jinak poměrně dost pokurvené 'civilizované' části světa v době středověku a kromě toho, že je nejmíň na hovno, je taky naprosto super. To je přece tutovka, jak by mohl Ubisoft minout?
Mohl. Nakopl krtka, balon přeletěl bránu nejméně o dvacet metrů a přizabil postarší důchodkyni venčící jezevčíka o jeden Atlantský oceán vedle od stadionu.
Hra v první hodince zaútočí na vaše smysly direktem a vy prostě máte pocit, že se procházíte Florencií, že se kolem vás doslova rodí některá z nejúžasnějších děl, co kdy spatřila světlo světa, cítíte sračky na ulicích.
A to je první hodina. Potom už hra bude jen tolik autentická Itálie jako dovolená v Bibione nebo špagety podle Ládi Hrušky.
Město JE jenom papundeklová kulisa, která tam je jen z toho důvodu, abyste ji přebíhali po střechách. Jeho obyvatelé dělají obecně vzato kulový a tak čekají, aby se vám v nejnevhodnější chvíli připletli pod nohy nebo naopak vytvořili skupinky čtyřech lidí, abyste se v tomto opravdu Mardi Gras davu mohli ztratit všudypřítomné stráži.
Druhá věc, kterou jsem považoval za záchranné lano, byl příběh. Prokrista, vždyť já kvůli settingu a příběhu dohrál Lionheart!
Assassin's Creed 2 nedohraju. Budu to ještě týden líně mastit a pak to smažu z disku i s pirátskou kopií. A proč? Protože příběh má hloubku, postavy a argumenty voličů Tomia Okamury, proto! Stejně jako tahle skupina degenů i příběh Assassin's Creed 2 naprosto postrádá argumentační dovednosti - Kurva si vás vezme pod křídla, naučí vás chodit v davu, schová vaší rodinu a trvá na tom, že potřebujete hábit z šatníku vašeho otce a především čepel! A proč to dělá? Protože vám ukáže jizvu a zná zradu.
A co na to hlavní hrdina Ezio? Jemu to stačí. Asi má příliš starostí s tím, aby ho vůbec nezajímalo, kdo je vlastně jeho otec, proč má ten perverzní obleček v tajný komoře, proč je tam jakýsi starobylý žabikuch. Aby přišel na jiné myšlenky, pobíhá jako pošuk po střechách Florencie, čemuž se nikdo z rodiny nediví, protože jeho bratra očividně kousl úplně stejný radioaktivní pavouk.
Tomuto nezdaru sekunduje jakási sci-fi linie, která se táhla i jedničkou a která není úplně blbá, trpí nicméně syndromem pátýho kola u vozu. Toto propojení zkrátka nedává smysl.
Nedávání smyslu je vůbec potíží AC2 - vezměme si takové stráže. Všude se jich vyskytuje abnormální počet a vůbec nejoblíbenější kratochvílí jim je lelkování na střechách, kde je zejména štvou lidi, co po nich sprintují.
...i když to možná smysl dává, protože zřejmě úplně každý ochránce zákona z Florencie se účastnil seminářů v deštných pralesech, kde se učil od šimpanzů umění pohybovat se v korunách stromů. Teď vážně - fakt, že stráže jsou v prvé řadě na střechách a celí přecitlivělí prakticky eliminuje podstatnou část hry, tedy parkurový free-run.
Ačkoli i ten se vlastně poměrně efektivně zvládá eliminovat sám - považte, abyste provedli jakoukoli z trademarkových parádiček, držíte trigger, tlačítko, jedním analogem korigujete směr běhu, druhým směr pohledu. Protože standardní výbavou hráče jsou osmiprsté ruce a multitasking, o kterém se Windowsu může leda zdát.
Navzdory tomu všemu strážím vždy utečete, protože neumějí nic moc lepšího než za vámi běhat, případně po vás házet šutry či střílet z luku. A vy, protože udáváte směr, vyhráváte. Zmizet jim pak znamená skočit do kupky slámy. Nebo si sednout na lavičku mezi dva lidi.
Občas si i zabojujete - zpravidla, když jde plán přiblížení se k oběti do kopru, protože jste nezvládli všechny čtyři úkony, které je pro efektivní pohyb třeba souběžně provádět. A boj je nemotorný. Nakonec zvládnete udolat téměř libovolný počet stráží, pokud se budete pohybovat. Ale bude to dlouhé. A nuda. Oproti Arkham Asylum to působí jak z minulého tisíciletí.
A jak tak postupujete příběhem, přistihnete se při tom, že děláte vlastně šest druhů úkolů dokola a to včetně těch nepovinných. Je to, krucinál, nuda! Ubisoft zcela nezvládá osvěžit hratelnost a těch pár pokusů vyzní jako prd do prázdna.
Naprosto mě urazil první díl, ale i ten byl v mnohém výrazně lepší než ten druhý. Ostatně vylézt na věž je v podstatě bezva kratochvíle obvykle ozvláštněná puzzlem, ale aby odměnou bylo odkrytí kusu mapy? A musím to udělat snad dvaačtyřicetkrát? Ne, děkuji, radši vodku.
