Znáte ten pocit, když začnete hrát neznámou novou hru a během několika prvních minut hraní si vnitřně uvědomíte, že tohle je právě ten druh zábavy, na kterou už nějakou dobu čekáte? Takový ten pocit nového, originálního zážitku, který přináší člověku potěšení nad rámec obyčejné klasické hry.
Vlastně stačí málo, náhodně si přečíst komentář k nahodilé hře, podívat se na trailer a za pár chvil se zásadně mění veškerý rozvrh vámi naplánovaného volného času. V lepším případě (v mém případě) vás čeká parádní okázalá jízda na několik herních nocí, kdy co každý level, to unikátní prostorná mapa s nádhernou grafikou a s nádhernou atmosférou. Slovo atmosféra asi není to správné, ale jde o kompletní souhrn všeho, co každou mapu dělá originální, zajímavou a tedy nuda rozhodně nehrozí.
Story About My Uncle je plošinovka z vlastního pohledu, kdy hrajete za chlapce, který pátrá po svém strýcovi. Hra postupně nabízí několik úrovní, kdy je úkolem hráče postupně zdolávat mapu z jednoho konce na druhý. Překonávání a tedy postup mapou by se dal nejsnáze popsat jako parkour - běhy, skoky, power skoky, přichycování se a zdolávání všemožných výzev. Značnou část mapy tvoří volný bezedný prostor, kdy jakákoli konfrontace s ním znamená okamžitý respawn hráče na předchozím checkpointu. Celé tohle může znít děsně nezajímavě do momentu, kdy si to hráč vyzkouší a hra ho pak jednoduše už nepustí.
V zásadě jsem si zde nejvíce užíval volnosti. Každá mapa je sice koncipovaná způsobem dostat se z bodu A do bodu B, nicméně veškerý prostor je naprosto otevřený a herní fyzika umožňuje doslova nekonečné vyblbnutí. Každý level (krom prologu a epilogu) má jinou podobu, ať už co do grafiky, prostředí, hudby a co mě neskutečně bavilo byl fakt, že prakticky vůbec jsem nezažil pocit, že bych se nudil. Každý nový level přináší nádhernou novou mapu, že je jen radost se v takovém prostoru pohybovat (snad z výjimkou jeskyní). Probíhá tu jednak vyprávění celého příběhu v pozadí, tak zároveň je tu možnost sbírat předměty, které následně mohou odemknout nějakou drobnost v nastavení nebo při nasbírání jejich dostatečného množství splnit achievement.
Obtížnost jednotlivých map je poměrně střízlivě stupňovaná s výjimkou mapy poslední, jejíž zdolání je opravdu výzvou a lekcí trpělivosti. Achievementy člověk za běžné odehrání prakticky nemá možnost získat, protože jsou udělovány pouze za extrémní výkony typu "zdolej celou mapu na první pokus bez jakéhokoli failu...". O obtížnosti achievementů svědčí i statistiky, kdy top 3 nejčastěji splněné splnilo pouze 20, 7 a 2 procenta hráčů. Na druhou stranu, může to být i fajn zábava tehdy, pokud člověk hru dohraje. Já jsem po dohrání hře věnoval jeden celý den čistého času, odměnou mi však byly (k prvnímu) další tři achievementy, pro které za to stálo trpět.
Příběh o strýčkovi je krásně malovaná nenásilná hra, která na jednu stranu vyžaduje od hráče poměrně vysoké soustředění, na druhou stranu častý systém checkpointů ji dělá zdolatelnou i pro méně trpělivé hráče. Celkově parádní zážitek, který nebudu váhat si někdy zopakovat. Díky Kwokymu za doporučení.
Vlastně stačí málo, náhodně si přečíst komentář k nahodilé hře, podívat se na trailer a za pár chvil se zásadně mění veškerý rozvrh vámi naplánovaného volného času. V lepším případě (v mém případě) vás čeká parádní okázalá jízda na několik herních nocí, kdy co každý level, to unikátní prostorná mapa s nádhernou grafikou a s nádhernou atmosférou. Slovo atmosféra asi není to správné, ale jde o kompletní souhrn všeho, co každou mapu dělá originální, zajímavou a tedy nuda rozhodně nehrozí.
Story About My Uncle je plošinovka z vlastního pohledu, kdy hrajete za chlapce, který pátrá po svém strýcovi. Hra postupně nabízí několik úrovní, kdy je úkolem hráče postupně zdolávat mapu z jednoho konce na druhý. Překonávání a tedy postup mapou by se dal nejsnáze popsat jako parkour - běhy, skoky, power skoky, přichycování se a zdolávání všemožných výzev. Značnou část mapy tvoří volný bezedný prostor, kdy jakákoli konfrontace s ním znamená okamžitý respawn hráče na předchozím checkpointu. Celé tohle může znít děsně nezajímavě do momentu, kdy si to hráč vyzkouší a hra ho pak jednoduše už nepustí.
V zásadě jsem si zde nejvíce užíval volnosti. Každá mapa je sice koncipovaná způsobem dostat se z bodu A do bodu B, nicméně veškerý prostor je naprosto otevřený a herní fyzika umožňuje doslova nekonečné vyblbnutí. Každý level (krom prologu a epilogu) má jinou podobu, ať už co do grafiky, prostředí, hudby a co mě neskutečně bavilo byl fakt, že prakticky vůbec jsem nezažil pocit, že bych se nudil. Každý nový level přináší nádhernou novou mapu, že je jen radost se v takovém prostoru pohybovat (snad z výjimkou jeskyní). Probíhá tu jednak vyprávění celého příběhu v pozadí, tak zároveň je tu možnost sbírat předměty, které následně mohou odemknout nějakou drobnost v nastavení nebo při nasbírání jejich dostatečného množství splnit achievement.
Obtížnost jednotlivých map je poměrně střízlivě stupňovaná s výjimkou mapy poslední, jejíž zdolání je opravdu výzvou a lekcí trpělivosti. Achievementy člověk za běžné odehrání prakticky nemá možnost získat, protože jsou udělovány pouze za extrémní výkony typu "zdolej celou mapu na první pokus bez jakéhokoli failu...". O obtížnosti achievementů svědčí i statistiky, kdy top 3 nejčastěji splněné splnilo pouze 20, 7 a 2 procenta hráčů. Na druhou stranu, může to být i fajn zábava tehdy, pokud člověk hru dohraje. Já jsem po dohrání hře věnoval jeden celý den čistého času, odměnou mi však byly (k prvnímu) další tři achievementy, pro které za to stálo trpět.
Příběh o strýčkovi je krásně malovaná nenásilná hra, která na jednu stranu vyžaduje od hráče poměrně vysoké soustředění, na druhou stranu častý systém checkpointů ji dělá zdolatelnou i pro méně trpělivé hráče. Celkově parádní zážitek, který nebudu váhat si někdy zopakovat. Díky Kwokymu za doporučení.
Pro: Velké otevřené prostředí, nádherná grafika, radost ze splněných výzev
Proti: Obtížnost poslední mapy, občasné bugy v souvislosti s herní fyzikou