Oslavný, vysoce subjektivní, mrtě dlouhý a spíše na dojmy zaměřený komentář. Rozbor hratelnosti a jednotlivých mechanik hledej jinde! :)
Svět Zaklínače mi před několika lety učaroval jako málokterá hra. To, co hoši z CD Projekt RED předvedli s tolik let starým a pro tuto hru i vcelku nevhodným enginem, je hodno obdivu. Převládalo nadšení a touha vědět o tomto světě a postavách více a tak jsem pátral po tehdy dost těžko sehnatelné sáze. Naštěstí se po vydání Vrahů králů chystala reedice celé Zaklínačské série, za kterou jsem jedním vrzem „vyhodil“ vcelku nekřesťanský peníz, avšak nelitoval a za pár měsíců poctivě přelouskal… a hned na to koupil druhý herní díl. Jenže ouha, s vydáním rozšířené edice dvojky stouply i nepříjemně HW nároky a to byla pro můj již notně zastaralý HW tvrdá rána. A tak jsem holt čekal... Pár let… A pak to konečně přišlo…
Po dohrání vysoce zábavné, bravurně napsané, tak akorát emotivní a po grafické stránce krásně vypadající dvojky jsem se jak s nadšením, tak s jistými obavami vrhl na závěrečný díl trilogie a ačkoli jsem do té doby považoval Vrahy králů za nejlépe vypadající hru vůbec, třetí Zaklínač mi doslova vyrazil dech. První kroky v Bělosadu neměly chybu, a já se nemohl vynadívat na tu nádheru, která nejenže krásně vypadala, ale i pěkně svižně běžela. A i teď po dohrání si stojím za svým – hezčí hru jsem nehrál. A to nejen po technické stránce, ale i po té výtvarné. Herní plocha je obrovská a přesto by se kvalitou co do detailů dala rovnat s koridorovými tituly. Pro člověka milujícího různorodé krajinky a detailní středověké vesničky je třetí Zaklínač splněný sen. Jakmile jsem se z relativně maličkého Bělosadu dostal do Velenu, tak teprve mi došlo, jak je vlastně druhý díl v porovnání s trojkou malý a jak je trojka neporovnatelně hezčí.
Zpočátku ve mně rostly obavy: nevzali si kluci z CD Projektu moc velké sousto? Nebude hra zbytečně roztahaná? Neutrpí tím příběh, jeho dávkování a konzistence? Nebude ve hře zbytečné množství generických questů a obsahu obecně? A nebude z toho nakonec stejná nuda, jako byl Skyrim?
K mé úlevě se nic z toho nenaplnilo, hra ještě naopak předčila má očekávání. Hlavní linie opravdu stojí za to – tentokrát ne že by děj jen tak zlehka pomrkával na fandy předlohy, on na Zaklínačskou ságu v mnoha dějových linkách dokonce přímo navazuje a nemůžu se zbavit dojmu, že mnoho věcí člověk neznalý knih nedokáže vůbec docenit. Ať už je to quest příznačně pojmenovaný jako „Poslední přání“ anebo všudypřítomné narážky na Geraltovy příhody z minulosti. Tvůrci mi jakožto fandovi knížek třetím dílem splnili malý sen. Přivedli k životu mé oblíbené postavy a to dokonce tak, že v drtivě většině odpovídají svých knižním protějškům a zavedli mě do míst, které jsem nečekal, že kdy vůbec v pohybu uvidím.
Máme tu i velkou řádku vedlejších questů, které se jak po stránce writingu, tak po stránce gameplaye s přehledem vyrovnají hlavní dějové linii a to dokonce tak, že bych ani místy netušil, že se nejedná o její součást. A samozřejmě by Geralt nebyl ten pravý zaklínač, kdyby nemohl dělat to, k čemu byl stvořen. Za pomocí vývěsek rozesetých po celé herní ploše může přijímat velké množství zaklínačských zakázek (rozuměj, lovení potvor). Zde by mohla hra tvůrce svádět k vytvoření desítek generických questů. Ale to není polskej styl. KAŽDÁ zakázka má svůj příběh, každá zakázka je trochu jiná a žádné natahování herní doby se nekoná. Pravda, už ze samotného principu je zaklínačská práce trochu monotónní (zjišťování informací, stopování, samotný lov), ale až do samotného konce hry jsem se do každého úkolu vrhal se stále stejnou vervou a to se mi u takhle obřího open world RPG ještě NIKDY nestalo. Abych to tedy shrnul, každý i sebemenší úkol skrývá v sobě malý (a občas i dost velký) příběh.
Nakonec tu máme otazníky značící nějaká ta zajímavá místa, ale jak říká Paul, ty je nejlepší vypnout. Jednak se jedná pouze o místa s lootem (nikoli vedlejší questy či prostě „sightseeing“, jak jsem si zpočátku myslel) a jednak je zábavnější, když hráč prozkoumává svět sám svým tempem – hra se jinak pro hardcore pařana s completionist OCD může změnit v otravné ježdění od otazníku k otazníku a sbírání hromady zbytečností (AC syndrom), což skutečně není potřeba. Hra to beztak nebere v potaz (žádné statistiky a questy typu seber 10ks tamtoho a dva tucty támdlenctoho) a ve výsledku to dokáže akorát tak otrávit (opravdu, i z vlastní zkušenosti).
A v neposlední řadě tu máme karetní hru ve hře zvláštně pojmenovanou jako qwint. Upřímně: podobné minihry fakt nemám rád, bo bejvaj často úplně zbytečné, nepropracované a prostě nudné. Ale qwint panečku, to je jiná. Ten by si zasloužil vlastní profil na DH a vlastní recenzi.
Myslím, že nemá cenu vypisovat všechny herní mechaniky nebo pitvat nedostatky. Ano, i ty hra má (nejvýraznější z nich je nejspíš ne úplně 100% balanc obtížnosti a sem tam nějaký ten drobný bug), ale jsou to pro mě s ohledem na všechno ostatní prkotiny tak nepodstatné, že je nemá cenu zmiňovat. Zaklínač 3 není jen hra, ale opravdový interaktivní zážitek, který, pokud padne hráči do noty, dokáže pohltit na desítky hodin tak, jak to dokáže málokterá hra. Poděkování patří nejen CD Projektu za famózní titul, ale také českému překladatelskému týmu za takřka bezchybný český překlad ve formě titulků. Překlad je to nejenže kvalitní a odpovídá mluvě z knižní předlohy, ale je také hravý a vtipný i v momentech, kdy by šlo určité hlášky velice lehko zabít.
A dabing? Tylko… TYLKO polski kurwa mać!
Svět Zaklínače mi před několika lety učaroval jako málokterá hra. To, co hoši z CD Projekt RED předvedli s tolik let starým a pro tuto hru i vcelku nevhodným enginem, je hodno obdivu. Převládalo nadšení a touha vědět o tomto světě a postavách více a tak jsem pátral po tehdy dost těžko sehnatelné sáze. Naštěstí se po vydání Vrahů králů chystala reedice celé Zaklínačské série, za kterou jsem jedním vrzem „vyhodil“ vcelku nekřesťanský peníz, avšak nelitoval a za pár měsíců poctivě přelouskal… a hned na to koupil druhý herní díl. Jenže ouha, s vydáním rozšířené edice dvojky stouply i nepříjemně HW nároky a to byla pro můj již notně zastaralý HW tvrdá rána. A tak jsem holt čekal... Pár let… A pak to konečně přišlo…
Po dohrání vysoce zábavné, bravurně napsané, tak akorát emotivní a po grafické stránce krásně vypadající dvojky jsem se jak s nadšením, tak s jistými obavami vrhl na závěrečný díl trilogie a ačkoli jsem do té doby považoval Vrahy králů za nejlépe vypadající hru vůbec, třetí Zaklínač mi doslova vyrazil dech. První kroky v Bělosadu neměly chybu, a já se nemohl vynadívat na tu nádheru, která nejenže krásně vypadala, ale i pěkně svižně běžela. A i teď po dohrání si stojím za svým – hezčí hru jsem nehrál. A to nejen po technické stránce, ale i po té výtvarné. Herní plocha je obrovská a přesto by se kvalitou co do detailů dala rovnat s koridorovými tituly. Pro člověka milujícího různorodé krajinky a detailní středověké vesničky je třetí Zaklínač splněný sen. Jakmile jsem se z relativně maličkého Bělosadu dostal do Velenu, tak teprve mi došlo, jak je vlastně druhý díl v porovnání s trojkou malý a jak je trojka neporovnatelně hezčí.
Zpočátku ve mně rostly obavy: nevzali si kluci z CD Projektu moc velké sousto? Nebude hra zbytečně roztahaná? Neutrpí tím příběh, jeho dávkování a konzistence? Nebude ve hře zbytečné množství generických questů a obsahu obecně? A nebude z toho nakonec stejná nuda, jako byl Skyrim?
K mé úlevě se nic z toho nenaplnilo, hra ještě naopak předčila má očekávání. Hlavní linie opravdu stojí za to – tentokrát ne že by děj jen tak zlehka pomrkával na fandy předlohy, on na Zaklínačskou ságu v mnoha dějových linkách dokonce přímo navazuje a nemůžu se zbavit dojmu, že mnoho věcí člověk neznalý knih nedokáže vůbec docenit. Ať už je to quest příznačně pojmenovaný jako „Poslední přání“ anebo všudypřítomné narážky na Geraltovy příhody z minulosti. Tvůrci mi jakožto fandovi knížek třetím dílem splnili malý sen. Přivedli k životu mé oblíbené postavy a to dokonce tak, že v drtivě většině odpovídají svých knižním protějškům a zavedli mě do míst, které jsem nečekal, že kdy vůbec v pohybu uvidím.
Máme tu i velkou řádku vedlejších questů, které se jak po stránce writingu, tak po stránce gameplaye s přehledem vyrovnají hlavní dějové linii a to dokonce tak, že bych ani místy netušil, že se nejedná o její součást. A samozřejmě by Geralt nebyl ten pravý zaklínač, kdyby nemohl dělat to, k čemu byl stvořen. Za pomocí vývěsek rozesetých po celé herní ploše může přijímat velké množství zaklínačských zakázek (rozuměj, lovení potvor). Zde by mohla hra tvůrce svádět k vytvoření desítek generických questů. Ale to není polskej styl. KAŽDÁ zakázka má svůj příběh, každá zakázka je trochu jiná a žádné natahování herní doby se nekoná. Pravda, už ze samotného principu je zaklínačská práce trochu monotónní (zjišťování informací, stopování, samotný lov), ale až do samotného konce hry jsem se do každého úkolu vrhal se stále stejnou vervou a to se mi u takhle obřího open world RPG ještě NIKDY nestalo. Abych to tedy shrnul, každý i sebemenší úkol skrývá v sobě malý (a občas i dost velký) příběh.
Nakonec tu máme otazníky značící nějaká ta zajímavá místa, ale jak říká Paul, ty je nejlepší vypnout. Jednak se jedná pouze o místa s lootem (nikoli vedlejší questy či prostě „sightseeing“, jak jsem si zpočátku myslel) a jednak je zábavnější, když hráč prozkoumává svět sám svým tempem – hra se jinak pro hardcore pařana s completionist OCD může změnit v otravné ježdění od otazníku k otazníku a sbírání hromady zbytečností (AC syndrom), což skutečně není potřeba. Hra to beztak nebere v potaz (žádné statistiky a questy typu seber 10ks tamtoho a dva tucty támdlenctoho) a ve výsledku to dokáže akorát tak otrávit (opravdu, i z vlastní zkušenosti).
A v neposlední řadě tu máme karetní hru ve hře zvláštně pojmenovanou jako qwint. Upřímně: podobné minihry fakt nemám rád, bo bejvaj často úplně zbytečné, nepropracované a prostě nudné. Ale qwint panečku, to je jiná. Ten by si zasloužil vlastní profil na DH a vlastní recenzi.
Myslím, že nemá cenu vypisovat všechny herní mechaniky nebo pitvat nedostatky. Ano, i ty hra má (nejvýraznější z nich je nejspíš ne úplně 100% balanc obtížnosti a sem tam nějaký ten drobný bug), ale jsou to pro mě s ohledem na všechno ostatní prkotiny tak nepodstatné, že je nemá cenu zmiňovat. Zaklínač 3 není jen hra, ale opravdový interaktivní zážitek, který, pokud padne hráči do noty, dokáže pohltit na desítky hodin tak, jak to dokáže málokterá hra. Poděkování patří nejen CD Projektu za famózní titul, ale také českému překladatelskému týmu za takřka bezchybný český překlad ve formě titulků. Překlad je to nejenže kvalitní a odpovídá mluvě z knižní předlohy, ale je také hravý a vtipný i v momentech, kdy by šlo určité hlášky velice lehko zabít.
A dabing? Tylko… TYLKO polski kurwa mać!
Pro: (nejen) v rámci her neobvykle kvalitně napsaný a podaný příběh; absence toho největšího zločinu proti lidskosti (level scalingu), atmosféra a živost světa, hratelnost, bezchybný vizuál, animace, parádní polský dabing, překrásná hudba, qwint
Proti: ne vždy 100% vyváženost, neznačené nebo mizerně označené položky (zejména elixíry) v inventáři, zapnuté otazníky v defaultním nastavení hry