Na samém začátku jsem tušil další explorativní adventuru bez jakýchkoli přehraných očekávání. Hru jsem začínal hrát pozdě v noci a nutno dodat, že s každou přibývající minutou si mě získávala.
V první půlhodině jsem byl doslova ohromen grafikou, prací se světlem a naprostým smyslem pro detaily. To mě tak pohltilo, že jsem na chvíli přestal řešit, kdo jsem a co mám dělat a namísto toho se jen tak procházel krajinou. Ta atmosféra dokonale balancovala na hranici malebného podzimního místa, kterým prosvítá odpolední slunce s ponurostí míst, kam se slunce dostává jen málo. Stačilo jen projít pár metrů a z idylické krajiny jste se dostali do stinného a stísněného místa, až vám šel mráz po zádech. Tyto přechody vylaďuje na míru šitá hudba, že člověk ani nepostřehne ten bodový zlom, kdy se idylická hudba mění ve stísněnou až těžce ponurou.
Děj je na první pohled velice jednoduchý, jste člověk, který pátrá po zmizelém chlapci. Díky vaší schopnosti dokážete na určitých místech vidět a slyšet to, co se tu v minulosti odehrálo. Tedy za předpokladu, že to bylo velmi násilné nebo emocionálně vypjaté. Na základě této schopnosti a nasbíraných cárů poznámek skládáte příběh a dokreslujete si okolnosti, které za zmizením chlapce stojí.
Když jsem v těch nočních hodinách hrál se sluchátky na uších, tak jsem nepřestával být překvapen. V momentě, kdy jsem čekal, že hra končí, tak jsem byl zhruba v její polovině. Místa a lokace, které jsem původně viděl z dálky (a považoval je jen za kulisu textur) se později ukázala jako místa fyzicky přístupná a stejně pro děj důležitá jako místa ostatní.
Hráno bez jakéhokoli čtení recenzí nebo ohlasů, nepoužit žádný návod ani hinty, splněno 13 achievemetů ze 14. Na konci nefalšovaná radost z hodin strávených prozkoumáváním a řešením puzzlů, která vyústila v lítost. Lítost, že tahle pecka už končí a že tyto pocity, které jsem zažil, se jen tak neopakují. Tahle hra je pomyslnou vysněnou zahradou pro nadšence jako jsem já.
V první půlhodině jsem byl doslova ohromen grafikou, prací se světlem a naprostým smyslem pro detaily. To mě tak pohltilo, že jsem na chvíli přestal řešit, kdo jsem a co mám dělat a namísto toho se jen tak procházel krajinou. Ta atmosféra dokonale balancovala na hranici malebného podzimního místa, kterým prosvítá odpolední slunce s ponurostí míst, kam se slunce dostává jen málo. Stačilo jen projít pár metrů a z idylické krajiny jste se dostali do stinného a stísněného místa, až vám šel mráz po zádech. Tyto přechody vylaďuje na míru šitá hudba, že člověk ani nepostřehne ten bodový zlom, kdy se idylická hudba mění ve stísněnou až těžce ponurou.
Děj je na první pohled velice jednoduchý, jste člověk, který pátrá po zmizelém chlapci. Díky vaší schopnosti dokážete na určitých místech vidět a slyšet to, co se tu v minulosti odehrálo. Tedy za předpokladu, že to bylo velmi násilné nebo emocionálně vypjaté. Na základě této schopnosti a nasbíraných cárů poznámek skládáte příběh a dokreslujete si okolnosti, které za zmizením chlapce stojí.
Když jsem v těch nočních hodinách hrál se sluchátky na uších, tak jsem nepřestával být překvapen. V momentě, kdy jsem čekal, že hra končí, tak jsem byl zhruba v její polovině. Místa a lokace, které jsem původně viděl z dálky (a považoval je jen za kulisu textur) se později ukázala jako místa fyzicky přístupná a stejně pro děj důležitá jako místa ostatní.
Hráno bez jakéhokoli čtení recenzí nebo ohlasů, nepoužit žádný návod ani hinty, splněno 13 achievemetů ze 14. Na konci nefalšovaná radost z hodin strávených prozkoumáváním a řešením puzzlů, která vyústila v lítost. Lítost, že tahle pecka už končí a že tyto pocity, které jsem zažil, se jen tak neopakují. Tahle hra je pomyslnou vysněnou zahradou pro nadšence jako jsem já.
