Znáte to, když ve hře uděláte chybu, ale ono stačí nahrát uloženou pozici, a vše je vymazáno? Jistě, že ano, každý z nás to zná. To dělá hry dokonalé. Chyby mohou být vymazány a nahrazenou dobrou volbou, lepším výběrem dialogu, lepšími schopnostmi. Problém je, že potom se cítíte...jako podvodník. Life is Strange je dobrý v tom, že tato možnost podvod není, naopak je to přirozená součást hry s kterou se počítá.
Hra je neskutečně obyčejná (ano, i s možností vracet čas) a já nevím, jestli je to plus nebo mínus. Nedovedu ten příběh prostě nikam zařadit. Možná to je první epizodou? Asi ano, protože v tom cítím něco do budoucnosti. První epizoda je zkrátka jako první díl opravdu dobrého seriálu. Seznamování s okolím, hlavní postavou a vůbec celým tím ateliérem kde se bude točit. Protože ten potenciál vidím už teď, dám první epizodě toto hodnocení. A půjdu na epizodu číslo dvě.
Hra je neskutečně obyčejná (ano, i s možností vracet čas) a já nevím, jestli je to plus nebo mínus. Nedovedu ten příběh prostě nikam zařadit. Možná to je první epizodou? Asi ano, protože v tom cítím něco do budoucnosti. První epizoda je zkrátka jako první díl opravdu dobrého seriálu. Seznamování s okolím, hlavní postavou a vůbec celým tím ateliérem kde se bude točit. Protože ten potenciál vidím už teď, dám první epizodě toto hodnocení. A půjdu na epizodu číslo dvě.
Pro: Hrátky s časem já rád, různorodé charaktery
Proti: Zvláštní obyčejnost